59-184-84

Jak říká můj oblíbený psycholog na manželské a rodinné poradenství žena celý život hledá někoho, kdo je konstantně přibližně opět let starší, muž chce v 21 letech 18 letou, ve třiceti to posune na 21 a ve čtyřiceti na 23. V případě našeho hrdiny museli mít ženy dojem, ,že hledá spíše budoucí pečovatelku. Výborní rodinný psycholog Šmolka říká, že velký věkový rozdíl nevadí, ale ona musí příjmout jeho svět (přátele apod.)a vzdát se svého. V opačném případě se vyčerpá psychicky, fyzicky, finančně apod. (15.11.2020)

Vlastně docela dost zajímavé. Nejsem si sice jistá, jestli byl film míněn jako parodie (vzhledem k neustálé stylizaci hlavního hrdiny, se kterou se ale už na druhou stranu mohl natolik ztotožnit, že to ani stylizace není). Pánovi sice nemám co radit, ale kdybych mohla, poradila bych mu, aby se míň zaobíral sám sebou (to je dost těžké) a aby si přestal hejčkat svůj světobol [to je taky těžké - to znám :-) ]. Nejlepší by bylo, kdyby se po shlédnutí filmu našla nějaká drobná, krásná třicetiletá blondýnka, bezdětná (abychom dostáli nárokům hlavního hrdiny), která by jej pojala za chotě. Otázkou ovšem zůstává, jestli by mu zkrásněl pocit ze života, protože... vybudovat si svůj světobol na tom, že "přestože mám X vysokých škol, hovořím plynně X jazyky a přesto (jak je to kurňa možné?) nemám ženu", mi přijde zvláštní, navíc i vzhledem k tomu, že mi tak nějak v podtónu toho všeho kňourání přišlo, že vlastně ženami opovrhuje. Rozhodně to neberu jako "sondu do života věčného lůzra" (k tomu by musel film obsahovat nějaký širší kontext), ale jako zajímavý a zábavný pohled na život jednoho velmi nesympatického pána. (07.10.2010)

Když se člověk dívá na příběh někoho tak zatrpklého, tak ho určitě může litovat. Ale hlavně si uvědomí co všechno vlastně sám má a o co by nechtěl přijít, aby nedopadl ještě hůř. Jen by mě moc zajímalo, jak vysoké ego je potřeba k tomu, aby člověk svůj bídný život ještě prezentoval před kamerou. Z tohoto pohledu má "hlavní hrdina" můj obdiv. Nebo spíš údiv? 4* - 75% (09.11.2010)

Dosavadní život a současné činy pana Jiřího Neumana svědčí o tom, že ne vždy se počet získaných vysokoškolských titulů rovná vysoké inteligenci. Pan Jiří žije svůj život opožděně. Teprve na prahu šedesátky si uvědomuje, že mu chybí láska, rodina, žena, dítě. A chce všechno dohonit. Neuvědomuje si, že má přehnané požadavky na budoucí partnerku. Jeho komentáře ohledně žen jsou velmi zábavné. Je dobré, že režisér nechal mluvit jen pana Jirku. Další doprovodné komentáře by mohly celému dílu jen ublížit. (07.02.2012)

Nenápadný, ale o to dopadem silnější studentský film. Hned úvodní šovinistická a mírně primitivní hláška mě dost pobavila a smál jsem se téměř neustále až do konce snímku. I když v případě 59-184-84 je potřeba brát na zřetel, že i když jde o dílo vtipné, ve své podstatě je zároveň až zoufale smutné, místy dokonce mrazivě vážné. Tyto 2 na první pohled neslučitelné protipóly však vytváří podívanou, na kterou jen tak nezapomenu. Ať už je to třeba totální ignorování od kadeřnice, předběžné obhlédnutí terénu, režisérova otázka, jež snad nepadla v žádném jiném filmu („A proč se nezabijete sám?“), reakce na nevyhovující partnerku či žádost na ministerstvo spravedlnosti. Výborný hlavní představitel, spousta myšlenkové „potravy“ k přežvýkání (a že je o čem přemýšlet) a dokonale výstižná klavírní písnička od Šlitra a Suchého. Zároveň jde o film na vícero zhlédnutí, který má i potenciál celovečerního snímku, a přestože mírně nadhodnocuju, slabší plný počet takovému počinu rád dám. „Svět je váš.“ (13.04.2013)