Cukrárna

Děj i dialogy této "konečné telenovely" (i těch 13 dílů bylo moc) je klišoidní, zcela bez šťávy a sebemenších scénáristických nápadů. Scénář na hranici únosnosti klesl v díle č.10, "Paní Vanilková", na nejhlubší možné dno - ty peripetie a náhody jsou opravdu myšleny vážně??? Konflikty vycucané z prstu, jejich řešení nepravděpodobné a smířlivé, "aby se to lidem líbilo". Prostě seriál pro "lidičky", aby "pohladil dušičku". Úvodní titulky jsou svěží a slibují jistou akci, ale ouha: dílo se šine tempem zfetovaného hlemýždě, herci, kteří nemají co hrát, se potácejí v obvyklých, stokrát předvedených šaržích, režie je jaksi "neviditelná". Jediné, co se mi na tomto rutinním produktu líbí, je Brzobohatého hudba a závěrečný titulkový song. Jaký úžasný seriál z tohoto vyšeptalého soudku nás v ČT čeká příště? "Pohřební ústav" (něco takového už tu ale bylo...), "Salón pro psy" nebo snad "Veřejné záchodky" s trafikantkou Plecitou padlou na post hajzlbáby? ČT by potřebovala vydatnou transfúzi a hlavně silnou dávku kvalitních scénáristů a dramaturgů. V totáči jsme litovali herce, že musí hrát v ideologických normalizačních slátaninách. Teď je lituji stejně, ideologii jen bohužel nahradila slaboduchost a těžko uvěřitelný nedostatek soudnosti - už i v ČT. (06.12.2010)

O tuhle upocenou pseudonormalizační vopičárnu jsem omylem zavadil hned třikrát. Proto si dovoluji tvrdit, že jsem viděl opravdu d-o-s-t na to, abych se celý slavný Cukrárně vyhejbal hodně širokým obloukem. Kdybych měl tenhle seriál přirovnat k nějaké té pokroutce, byla by to nejspíš zmrzlina. Tedy "zmrzlina"... Spíš rozbředlá, hnusná vodová kejda bez chuti, co se vám při konzumaci rozteče po kornoutě, umatlá prsty a zakydá předloktí. Zpočátku jsem se s tím trochu pral, nevěděl odkud to celé nakousnout a nakonec rezignovaně konstatuju, že tenhle produkt byl stvořen pro nejbližší odpaďák. Nebudu se tu rochnit v povrchním, plytkém a zcela nevtipném scénáři. Ani nebudu ventilovat pocit, že Dušan "Velká Fajfka" už je taky tragicky za zenitem, neboť autorsky zkysnul někdy v devadesátých letech. Scénářů o ničem a úděsných režisérů mají české seriály dvanáct do tuctu. Co ale Cukrárnu definitivně potápí, jsou imho herci. Titul zasloužilá rachomejtle televizní zábavy již tradičně náleží neherečce Žilkové, které v jejím neumětelství zdatně sekunduje milostpán Hrušínskej. A to prosím pěkně v účesu, za který by se nemusela styděť ani ta nejmentolovější mentoska, a s panděrem třikrát větším než Steven Seagal, si mladej Hrůša furtevá hraje na sexy svůdníka. Následuje celá plejáda seriálových otlemených ksichtů a těch pár dobrých herců na chvostu hereckého pole (Honza Dolanský například) nedostalo prostor cokoli předvést. Jedinou chvíli prchavého štěstí jsem zažil při pohledu na Čvančarovic žábu a její dvě mohutná obluzovadla poskakující ve spodním prádle. Jenže jedny rozhoupaný špumprnágle ...to je na třináctidílnej seriál zatraceně málo. (14.01.2011)

hned u prvniho dilu mne vyrocilo tisickrat omlete klise v podobe rozjivenych deti. Vydrzel jsem to a vlastne nelituju. Kladem tohoto serialu je zajimave napsany pribeh. Zaporem, vykon Veroniky Zilkove, ktera, jak je u ni zvykem, se tvari pokazde jako by prozivala upornou zacpu. Jan Hrusinsky je vynikajici a stejne tak Vaclav Postranecky. Zaujme take Jan Preucil. Nada Konvalinkova je trosku nudna a pani Stepankova je jako vzdy za damu. (05.06.2012)

Zpočátku zábavná záležitost v rámci žánru "guilty pleasure", která se ale s každým dalším dílem mění v absolutně nekoukatelnou a pocitově odpornou podívanou na úrovni Babovřesk. S těmi seriál pojí např. naprosto nechutně zparchantělé charaktery hlavních postav, které se chovají jako stižené celým spektrem poruch osobnosti - od histrónky Žilkové, její manipulativní frackovité přehrávající dcerušky, alkáče a netáhla Dolanského, anxietou trpící Konvalinkové, sexy-vamp psychopatky Čvančarové či senilně agresivního myslivce Postráneckého. Co postava, to případ pro Chocholouška. Prvních pár dílů se na to dá s nevěřícím úsměvem dívat, ale pak už to pouze nudí a uráží. "Druhý Dietl" Míka ve svém (doufejme) finálním opusu naplno odhazuje masku scénáristického génia a hladí po srsti tupé masy seriálem "jako ze źivota", který vyzdvihuje ty nejhorší vzorce chování ve stylu svět se proti mně spiknul, já jsem oběť a teď ten život poseru i vám. Tak šťastné a pohodové chvilky u obrazovek, vážení a milí diváci! P.S. Abych nekřivdil, tak hudba Ondřeje Brzobohatého je řemeslně výborně zpracovaná a velmi rychle se vám dostane do hlavy, tak jak by to asi mělo u seriálu být. (30.07.2019)

Když se poprvé ve Čtyřlístku objevila teta Bobina z Ameriky v příběhu Zaostřeno na šelmy, psal se rok 1976. Po té se objevovala až do roku 1990 a společně s otevřením hranic ztratila její postava základní smysl. Dál nebylo o čem psát a veškerá exotika vzala za své. Případné návraty by působily jen jako odér interview s Waldou Matuškou... A stejný problém má i základní dějová linka Cukrárny. Společně se solitérní postavou pozorovatelky Plecité se sice jakoby nalézáme v současnosti předchozí trilogie Jana Míky Náměstíčko - Náves - Příkopy, nikoli jakoby náhodou potkáváme také Šípkovou Růženku v očekávání Života na zámku, ale stále netušíme, kam směřuje tento nový tvar? Vizuál zůstal hluboko v minulosti, herečtí představitelé zamrzli také kdesi v normalizaci, ale co je neuvěřitelnější, i přes to všechno Janžurová a Remundová dokázaly tyto balvany v prvním díle překročit a ponechat všechny ty Vlachy a Medvecké daleko za sebou. Bohužel díl druhý přivedl na scénu namísto očekávané příjemné praxe z cukrářského prostředí jen faleš a množinu amatérských scén rozvrstvených mezi seladona Přeučila a učitelu Holubovou, která doslova a do písmene vypadla z Občanského průkazu. Stydět se musím i za výkon Konvalinkové, samozřejmě Dolanského, nezáživná byla bohužel i Pazderková. Malé světélko naděje zůstává jen u Jana Hrušínského. Takže naivně doufám, že se během pár dílů stane zázrak a bude to minimálně o řád lepší než-li primácké Cesty domů, ale to by se musel Klein rozpomenout na minimální zákonitosti práce s herci a mizanscénou. (12.11.2010)