Neklid

Nejedná se o doják, který by vás výrazněji připravil o zásoby papírových či čistých kapesníků, ale nejedná se ani o film, kterej by vám přidal na náladě. Osobně mi to přišlo místy až příliš divné, co do úchylek, zálib a životů jednotlivých postav, díky tomu mi pak film připadal až příliš strojený, teatrální a předevší blbě zahraný, místy s krkolomnými nenormálními dialogy, což je samozřejmě dáno oním dost zvláštním scénářem, jako takovým. Mám ráda komorní dramata, nemám ráda filmy o umírání, ale když se to všechno vezme s nadhledem (tim vtipnym, ne po Wasikowsku poetickofilozoficky přírodovědeckym) tak je to pro mě docela snesitelná záležitost, což se ale netýká tohodle snímku, u kterého sem měla chvílema co dělat, abych to pro tu místy nesnesitelnou přemoudřelost, tragičnost jednotlivých vadných postav a do toho všeho pro ten nadhled, kterej byl místy snad až moc zbaven reality, aby působil za každou cenu kouzelně a dojemně, nevypla. Vydržela jsem to do konce, ale byla bych se bez toho obešla. Výraznějším plusem filmu je hudební doprovod, jinak je vesměs všechno dost pomíjivé a hodně lehko zapomenutelné. 2,5 hvězdy a tuna nepochopení k tomu pro zdejší nadhodnocenost. (17.01.2012)

Veselý film o smutných veciach od G. Van Santa a producenta R. Howarda sľuboval minimálne zaujímavú story s jemným humorom a dôrazom na herecké výkony. Výkony slušné, to áno, ale pojašená dvojica robila často „divné“ veci (ako pre koho, však?), čo by až tak nevadilo, ale dosť mi nesedeli dialógy, ktoré v mnohých scénach pôsobia prázdne a sú pravdupovediac úplne o ničom. Aj keď som sa snažil filmu načúvať, nezískal si ma žiadnou scénou, no aspoň postava japonského pilota mi bola sympatická. Isté je, že film mnou preletel, ale citovo ma nezasiahol, čo u podobných filmoch nebýva problém. Predpokladám, že tvorcovia chceli ísť inou cestou, bez citového vydierania, pretože smutných filmov o postavách , ktorým ostáva niekoľko dní, týždňov či mesiacov života, sme videli mnoho. Vyšlo to iba na polovicu. 60%. (12.03.2012)

Ó, Mia Wasikowska je takový zlatíčko, že jí člověk odpustí i ten příšerný účes :) V němž mi mimochodem hodně připomínala Jean Seberg v "U konce s dechem". Naopak Henry Lee Hopper mě fakt sral. A ochotně bych si odmyslel i tu protivnou postavu japončíka s tou jeho směšnou beranicí. Gus Van Sant si natočil "Harold a Maude" ve verzi pro hipstery z r. 2011 a osobně u toho zívám nudou, byť je tenhle film ještě snesitelný v porovnání třeba s podobným snímkem "Láska a jiné závislosti" z r. 2010, který byl opravdu hrozný. Nemáte pocit, že těch bijáků o smrtelně nemocné holce už bylo nějak moc? Nezačíná vás už taky iritovat to filmové klišé o tom, jak bychom měli žít každý den naplno, jako by byl poslední? Sledovat dojímavé filmy s kamenným ksichtem mi začíná připadat úžasné. (22.09.2012)

Je to svým způsobem hezké, ale někdy to na mě působilo dojmem- že je to až moooc natahované, moc melancholické a místy tak moc melancholické, že mi to připadalu už spíš jako parodie. Ale celkově je atmosféra filmu příjemně hřejivá, taková uklidnující- přes to přezevšechno co se děje.... A jako bonus soundtrack. :) (09.05.2012)

Zapomněli jste připsat, že jsou zde i prvky mysteriózního žánru, která mám v oblibě. Škoda jen, že to nebylo zajímavěji pojato. Šlo o velmi suché pojetí duchovi přítomnosti. Srovnám-li Neklid s "Teď a tady", musím Neklidu dát díky za to, že mě smrtí neděsil a citově mě nevydíral. Tím ale zároveň odsáli emoce. Mia možná nebyla tak "dojemná" jako Dakota Fanning, ale měla své kouzlo. Do poslední chvíle vypadala dobře, člověk by až chtěl věřit v happy-end ;). Poslední poznámka míří k Henrymu Lee Hopper, on v každé scéně vypadal jako by spal a všechno šlo jen kolem něho. Nemyslím, že to byl záměr. (10.04.2014)