Doktor Strange

„Bojuj ako keby ti šlo o život. Raz pôjde.“ Po druhom Thorovi a prvom Captainovi America najslabšia marvelovka. Až príliš vidno, že ide o remake Iron Mana alias o striedanie starnúceho resp. vyhoreného Starka/Downeyho. Film je nedôveryhodný (Strange kričí, že zložil prísahu o zachraňovaní ľudských životov, ale predtým bez jediného etického problému odmietal pacientov len preto, aby mu ich "nevyriešiteľné" diagnózy nepokazili dokonalú kariéru), plný klišé (z najlepšieho priateľa úhlavný nepriateľ, koľkokrát to tu už bolo?) a aby toho nebolo málo, aj veľmi triviálny (arogantný hajzlik si po nehode siahne na dno, porazí svoje ego a začne byť užitočný pre spoločnosť). Tildu Swinton pokladám za jednu z najnesympatickejších herečiek Hollywoodu, tu sa síce prekvapivo dala, ale viac podobných plusov by som hľadal ťažko (a určite by medzi ne nepatril tradične marvelácky nudný zlosyn, netradične stvárnený prekvapivo nudným Madsom Mikkelsenom). Vizuálna stránka bola originálna, Cumberbatch relatívne znesiteľný (viac sa do úlohy ponoril až v ďalších rokoch) a niektoré nápady fajn (spôsob, akým Strange porazí Dormammu). Hoci má film až dve hodiny, je skratkovitý (hrdina nevie čarovať, je ponechaný na vrchole Everestu - ! – a „zrazu“ sa z neho stane len o čosi menší kúzelník, ako Prastará). Nefunguje komický element Wong. „Pravidlám“ nie je možné pochopiť (kúzelníci majú zakázané narúšať čas a ísť proti fyzikálnym zákonom, no pri spätnej výstavbe hongkonskej svätyne to už ale nie je problém. OK, tak ale potom prečo čas nevracali aj predtým resp. prečo ho nevracal zloduch vo svoj prospech?). Čo teda funguje? Tilda Swilton, Tibet, audiovizuálna stránka (najmä teda rôzne kúzla s meniacimi sa mestami), Rachel McAdams, civilné pasáže (t.j. najmä tie s Rachel McAdams), drobné napojenie na univerzum (Avengers, Thor), značne svojrázny plášť a občas fajn hláška („To je moja mantra?“ – „Heslo na wifi.“). No... je toho málo, čo vám budem hovoriť. Strangeov potenciál vidím hlavne v tímovkách. (10.02.2017)

Ty brďo, tak tohle je něco pro šťouraly... :-D Galaktická anarchie, barevný pogo na punkovým koncertu vizuálních efektů. Film, jehož pravidla asi teprve vzniknou (spíš ale ne), film, který se sám shazuje i pozvedá, film, který je reklamou na tvůrčí svobodu. Marvel jede a já čumim. Zajdu si na tyhle dvouhodinový omalovánky určitě znova, protože jestli tady máme filmy ještě pořád proto, aby bavili, tak tenhle pan doktor bude asi můj novej obvoďák. P.S.: Jestli každej vesmírnej kouzelník začíná sbírkou Maximů, musím bejt hotovej Copperfield a ani o tom nevím... /// Podruhý jsem si to střihnul v IMAXu a bylo to lepší, než celej prodlouženej víkend dohromady. (27.10.2016)

Já mám u sci fi problém, jestli mám sledovat dějovou linku a nebo kvantum filmových triků, protože v některých případech to prostě nejde skloubit. Tak jsem se jen tetelila z přítomnosti Béni, Tildy, kterou jsem pomalu ani nepoznala, z Madse, který má poslední dobou spíš záporácké role (tedy až na Sherlocka +- ještě něco) a pochopitelně z hezoučké Rachel, ale to měli spíš uživatelé mužského rodu. Škoda, moc prostoru tam neměla. Pro mě to bylo spíš vizuální pošušňání a s dějem jsem si tedy moc hlavu nelámala. U takových filmů to snad ani nelze. Já jsem spíš na sci fi, které mě nějak osloví, jako je Moon nebo Her, ale Doctor Strange jako oddechoka, proč ne? (01.03.2017)

Bavilo mě to, užívala jsem si sledování, asi jsem zamilovaná do Madse Mikkelsena (zase) a místy se mi obraz zdál krásný, což se mi u marvelovského filmu stalo poprvé. Protože jakkoliv mám pro dobrodružství Avengers a přidružených kamarádů slabost, tak po obrazové stránce, z čistě estetického hlediska, mi ty filmy vždycky připadaly šedivě průměrné až digitálně ohavné. Například z barevné palety většiny MCU filmů se mi dělá nevolno, třeba Strážci Galaxie jsou toho dokonalým příkladem. Oproti tomu Doctor Strange zavádí alespoň nějaké ty pastelové odstíny (ačkoliv barevnost Stephenova kostýmu už mě zase tříská do očí) a jeho působivé scenérie na mě opravdu působí. A i po takové pokloně musím říct, že ve výsledném dojmu se film zdá jenom jako další sterilní dílek do skládačky. Zdá se hnán hlavně povinností. Benedict platí za jednoho z nejtalentovanějších a nejcharismatičtějších herců současnosti a já si troufnu tvrdit, že z tohoto filmu by to nezasvěcenec nepoznal. Viděla jsem film, kde hrál jenom manžela, který se bojí, a jeho postava tam byla určitě alespoň dvakrát šťavnatější než ten bojovník tady. V Pokání mu stačí krátká věta ("You have to bite it."), aby z toho udělal jeden z nejzářivějších momentů filmu, který vlastně vůbec není o něm, a přitom ona věta nemá ani žádný přímý dopad na dějovou linku, jenom je v jeho podání prostě skvostná. Doctor Strange jeho magický herecký potenciál pohřbívá pod digitálně vyrobené zbraně a nejzákladnější schémata scenáristických příruček. Od přehnané počáteční arogance přes zrychlené prozření po smrt mentora a nutnost zachránit svět před údajně všemocnou a nezastavitelnou hrozbou. Žádná vášeň, žádné překvapení, žádná osobitost. Jen ten občasný jednoduchý humor. Nejsilnější moment je pro mě spojen s monologem "Není to pan Strange, není to mistr Strange, je to doktor Strange, složil jsem přísahu zachraňovat životy a právě jsem zabil člověka." (04.04.2017)

Vyvrácená skepse, že tahle filmová sekta už nemůže nic nabídnout, mě sice nenutí řvát nadšením, na to se totiž z doktora stane mág jakoby mávnutím kouzelného proutku, taky hodně ztratí v kontaktních soubojích (i přes Adkinsovu přítomnost) a záporáci by nemuseli být tolik generičtí, ale takhle lehkonohá komiksovka tu nebyla už léta, přičemž si vystačila se soustředěným tvůrcem a ochotou přijít s neotřelým hlavním hrdinou, kterému ale po začlenění do týmové hry neprorokuji zářivější budoucnost, i kdyby Cumberbatch vytáhnul charisma ze všech dimenzí. (31.10.2016)