Sedm epoch rocku

Půl století rocku v sedmi hodinách a za účasti očitých svědků - samotných hudebníků. Je logické, že na tak malém prostoru se na mnoho interpretů pozapomnělo, proto hodnotím pouze podle toho, jak na mě samotné díly zapůsobily, případně jak blízko mám k jednotlivým hudebním stylům. BLUES-BASED ROCK 9/10, ART ROCK 9/10, PUNK 8/10, HEAVY METAL 8/10, STADIUM ROCK 7/10, ALTERNATIVE ROCK 9/10, INDIE 8/10. Celkem 8/10 (15.06.2010)

Dokument som nevidel, ale kolegovi "rudeboy" (autorovi anotácie) musím pošepkať, že The Velvet Underground mali s art rockom spoločné asi toľko ako Motörhead s jazzrockom - a nič na tom nemení ani fakt, že sa kamošili s Andy Warholom. The Velvet Underground hrali presne to, čo majú v názve a čomu obyvatelia Brna tak pekne hovoria "ándroš". P. S. Kolega "Rudeboy" zareagoval na môj koment, aby uviedol veci na pravú mieru: Velvetov vraj medzi art rockové kapely zaradili samotní tvorcovia dokumentu - v rámci jeho členenia na žánrové kapitoly. Takže sa Rudeboyovi ospravedlňujem a svoju "výčitku" adresujem tvorcom seriálu. So žánrovými škatuľkami je samozrejme vždy kríž - hranice štýlov sú natoľko krehké a pohyblivé, že keby sa zišlo na pive päť hudobných publicistov, je možné, že by kapelu The Velvet Underground napchali do piatich rôznych vriec. Aj v hudobných encyklopédiách som pri VU našiel všeličo: garage rock and roll, underground, anti-pop, independent , noise... Každá z týchto charakteristík mi predsa len k tejto "neučesanejj" kapele sadne viac, než vysoko leštený, sofistikovaný a hráčsky ekvilibristický art rock, reprezemtovaný skupinami typu Yes, Emerson, Lake & Palmer, Asia, Gentle Giant, Camel, Rush, SBB či trebárs mojou srdcovkou menom King Crimson. (10.03.2010)

No jako dokument samotný je to tak nějak normální, obyčejný. Prostě jsou tam záznamy klipů, rozhovorů se samotnými zpěváky, kytaristy, publicisty nebo fanoušky. Pro nezaujatého diváka normální pořad, jenže já jsem rocker a metalista, takže jsem hodně nadšenej z tohoto pořadu a nemůžu dát méně než plný počet hvězdiček a všem fanouškům rocku doporučit. Každý hudební žánr má svoji historii a je zajímavé do této historie nakouknout a vybavit si třeba i staré známé otřepané hity např.: od Black Sabbath, Led Zeppelin, Sex Pistols, Pink Floyd atd. (17.10.2009)

Sedmihodinový epos popisující historii rocku (především z britského pohledu) a potvrzující vysoký standart koní ze stáje BBC. První díl popisuje dobu, kdy mládeži lezl krkem přeslazenej popík, a tak na základu blues vznikl nový hudební styl při kterým se trhaly struny od kytar a prokopávaly bubny (Rolling Stones, The Who, The Kinks). Druhý díl prozměnu dobu, kdy performěři (Velvet Underground, Pink Floyd, David Bowie) hledali hranice, kam až mohou zajít se svými psychedelickými vizemi a co jim ještě posluchači pochopí, sežerou a zaplatí na vstupným a deskách. Třetí díl tu míru zhmotnil v podobě punku a začalo se za rytmu třech akordů "békat vo tom, co ku*va všichni známe" (The Sex Pistols, The Clash, Ramones). Čtverka zas osvětlila, že základ je rámus, pořádnej rámus (Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest, Iron Maiden, Metallica). V pětce ukázali, že Rock se musí hrát pro lidi, pro Hóóódně lidí (Queen, Bruce Springsteen, The Police, U2, koncert Live Aid). Šestka vyvrátila americkej sen o spokojeným životě, že Osmdesátky byly hlavně pěknej vopruz a že jeden mladej a milej pán se nato už nemoh dívat, a tak s tím praštil (Nirvana, R.E.M., The Pixies). A sedmička mi zas názorně ukázala, že na Ostrovech (hlavně teda v Manchesteru) se rodí namachrovaní řízci s pózou, co maj svoje fanoušky pěkně u prdele, a proto jim zobu z ruky (The Smiths, Stone Roses, Suede, Blur, Oasis, Libertines a Arctic Monkeys). (07.11.2009)

Kvalitní, zároveň značně povrchní. Ale co víc do těch 50 minut nacpat... Ultimátně mě však zabíjí dabing. Slyšet Rouse jak svým dementním paleontologickým hlasem říká: "polibte si prdel" bylo nejprve úsměvné, pak lehce odstrašující a nakonec jsem byl zle podrážděný. O ostatních překladatelských "perlách" radši nemluvit... (15.10.2009)