Stalingrad
Stalingrad
Obsahy(1)
Hitlerovy příkazy zněly neustupovat a nevzdávat se, v kruté zimě tak zahynuly více než dva miliony mužů. Boj o Stalingrad se tak stal přelomem ve vývoji války a Německo se z této zničující porážky nikdy nevzpamatovalo. Brutální realitu můžete vidět očima německého důstojníka Hanse von Witzlanda (Thomas Kretschmann) a jeho čety. Sledujte příběhy obyčejných německých vojáků, kteří poznávají pravou povahu režimu a nadšení z budování Třetí říše u nich pomalu přechází v rozčarování a v touhu dostat se za každou cenu domů. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
Němci to mají těžký, přesvědčit diváka, že i oni trpěli, že i oni byli obětí ideologie se jim nikdy nepovedlo, a nepovede. Já nikdy u těchto bitev v německém pojetí nevim, co mám cítit, respektive cítim všecko, jen né soucit a jakési to klasické fandění, aby voják svého nepřítele rozmašíroval až na kostní dřeň. Tohle je právě tokový snímek, relativně dobře natočený, po německu klasicky debilně napsaný a mojí osobu zanechal nepřekvapivě lhostejnou k osudu Němců. Je mi jasný, že oním jediným úhlem pohledu nelze pohlížet na jakýkoli konflikt v dějinách lidstva, ale ubraňte se tomu, když víte, co tomu předcházelo, co se dělo potom a zároveň a to vše za doprovodu hafa shlédnutých dokumentů, a filmů typu Jdi a dívej se, které vám dotvoří onu germánskou nadrasu i po obrazové stránce. Těžko pak přát těm bojovníkům, kteří trpěli, byli obětí iracionality vycházející z úst hitlerových a dle toho tak i jednali, něco jiného než smrt. Je mi líto, že je mi to tak jedno. ()
Nemci to roztočili. Vedeli, čo točia a kde najviac zabrať. Veď ako by to vyzeralo, keby natočili o vojne, ktorú práve oni, film s oslavným podtónom? Ale neubránil som sa pocitu, sympatizovať práve s nemeckou stranou počas celého filmu. Celková syrovosť, realistickosť a krutosť ma dostala. Ani jednej v scéne nie je nič prikrášlené, naopak, do detailov zobrazený hlad, zúfalstvo a potreba dezercie. Popri deji sa objavujú aj mnohé historické medzníky, ktoré pomôžu pri zachytení deja a zorientovaní sa v čase, čo pri mnohých iných vojnových filmoch chýba. 85%. ()
Syrový válečný film a překvapivě dosti nečekaný příběh o německých vojácích a jejich strastech za druhé světové války. I když to není žádný zázrak, jen tak se to nevidí a právě proto se na to rozhodně zajímavě kouká. Zobrazí fakt dokazující jednu věc, že všichni by si měli být rovni a i když je divné sledovat národ, kvůli kterému vzniklo tolik utrpení, starosti mají všichni stejné a jednotlivci za to rozhodně nemůžou. Příběh už je sice relativně průměr, ale zpracování je na svůj rozpočet úctyhodné a válečné scény opravdové, bez špetky snahy usnadnit divákovi sledování a možná právě proto stojí za to Stalingrad vidět, už jenom proto, že ho natočil Německý národ, co se autentičnosti a pravdivosti týče minimálně překvapit dokáže. ()
Mám rád, když mám alespoň pocit, že se film odehrává tam, kde by měl. U německého Stalingradu jsem ten pocit postrádal. Neustále jsem byl duchem v nějaké polorozbořené továrně u Brna a na polích u Krkonoš. A když tanková bitva obsahuje 8 pasivních tanků, které prostě jenom jedou, a pěchota je s přehledem zlikviduje, tak začínám váhat, zda ve sledování vůbec pokračovat. Faktograficky je film také téměř na nule, takže toho pro spokojené sledování příliš mnoho nezbývá. ()
Joseph Vilsmaier: Na východní frontě sníh.. Ať už máte na opaskové přezce Got Mit Uns, nebo nemáte - když se člověk ocitne uprostřed pekla, je absolutně jedno, z které strany do něj vstoupil, protože jen a pouze lidské charaktery napříč spektrem vojenských uniforem mohou udělat věci hrozné alespoň trochu lepšími. Režisérsky i herecky nepříliš zvládnutý snímek, který však určitě zaslouží uznání za zdůraznění obyčejné lidskosti potlačením pro válečné snímky typické glorifikace hrdinství a pohrdání zbabělostí. Ono totiž většinou, když historikové tvrdí, že se nějaký voják vrhl na zamrzlé cestě sebevražedně pod pás jedoucího tanku a s odjištěným granátem zařval: „Za stranu! Za lidi!“, vyjde nakonec najevo, že volal: „Zasrané náledí!“ Ty dvakrát dvě bedny vody měli aktéři předem prohrané sázky zrovna poslat Adolfovi do berlínského bunkru.. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (20)
- Film vykresluje vojáky Wehrmachtu jako defacto ty „hodné“, kteří se nepodíleli na válečných zločinech a genocidě či o nich dokonce nevěděli nebo se jim snažili zabránit. Ani jedno není pravda, vojáci Wehrmachtu a dokonce i běžná německá policie byli běžně nasazováni na ty nejhorší zločiny, včetně genocidy či provozování vyhlazovacích táborů. Míra souhlasu mezi vojáky byla navíc tak vysoká, že v případě, že někdo odmítl splnit rozkaz, byl pouze převelen, nikoliv potrestán, neboť se vždy našel dostatek dobrovolníků. Stejně tak němečtí civilisté byli se zvěrstvy své země seznámeni, například díky dopisům, které posílali vojáci a policisté domů a ve kterých popisovali své zločiny. Tyto dopisy si lze přečíst například v knize „Černá zem“ od Timothyho Snydera. V jednom takovém dopisu například německý voják tvrdí, že vraždění židovských nemluvňat (které před střelbou vyhazovali do vzduchu, aby se trochu pocvičili ve střelbě) v Mohylevu je v podstatě „preventivní obrana“. Mýtus o nevinném Wehrmactu (Mythos der sauberen Wehrmacht) začal být šířen samotnými Němci po 2. světové válce ve snaze shodit jejich zločiny proti lidskosti na Hitlera a úzkou skupinku prominentních nacistů. (vojtaruzek)
- Na filmu se podílelo 12 000 komparzistů. (Gastovski)
- Protože v době natáčení nebyl ve střední Evropě sníh, dostala produkce pokyn celé natáčení přesunout do týdne do Finska za polární kruh. Tanky byly převáženy letecky, ruským letadlem z letiště Ruzyně. Přesun tanků Prahou a naložení do letadla muselo proběhnout v noci a stavěla se kvůli tomu na letišti ranvej ze dřeva, aby nedošlo k poškození asfaltu. (AlekiCornski)
Související novinky
Největší námořní tragedie ve filmu
Německá televizní společnost ZDF oznámila, že natočí velkofilm o největší námořní tragédii. V lednu 1945 se přeplněný Wilhelm Gustloff po nárazu torpéda, jenž bylo vypáleno sovětskou ponorkou, během… (více)
Reklama