Stalingrad

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)

Bylo nebylo v zemi Dědy Mráze okupované nacisty... Filmů z pohledu armády Třetí říše není mnoho, resp. těch lepších, takže plus pro Stalingrad. Minus pak v tom, že je to ší-le-ně dlouhé, ani by mi tak nevadilo, že víc než akčních a bojových scén je tu pohled do ztrápené duše vojáka Wehrmachtu. Jenže tady se často jen prázdně plká, popojde kousek dál za jiný zasněžený val nebo za další (rozuměj stejný) rozbořený barák, a zase plká. Ale svoje kvality film má, ani moc nezestárl, jen jsem měl pořád problém soucítit s lidmi, kteří celej tenhle bordel rozpoutali. Každopádně nečekat žádný happy-end, tady, v zemi Ivana, byla 'naděje' sprostý slovo... (30.11.2017)

"co takhle stalingrad pánové?", na to sa dá odpovedať nedbám, pretože i keď ide o nemecký film a hrdinovia nie sú spojenci ani rusi, ale samotné nenávidené zlo (nemci) ide o vynikajúce dielo. zo začiatku budete mať možno zmiešané pocity s prispôsobením sa na to, ale po chvíli si uvedomíte, že dokonca i fašisti boli ľudské bytosti a budete im držať palce a spolu s nimi prežívať peklo bojov a dúfať, že sa dočkajú konca vojny. pre mňa je stalingrad jedným z najlepších filmov o druhej svetovej vojne s výbornými hercami (hlavne heřmánek, ten človek má charisma na rozdávanie). "oto já nejsem nacista. - jo vy oficíri jste neco horšího!". navyše tá skvelá hudba! najlepší nemecký film! (20.05.2004)

Na německý válečný snímek je Stalingrad velmi odvážným počinem. První část ve vnitru Stalingradu to překypuje akcí, za to druhá část ukazuje touhu přežít (velmi podobná Bílému peklu).Parádní hudba a někteří čeští herci, což se vyplatí ;-) Některé pasáže jsou sice zdlouhavé, ale pokaždé se v pravou chvíli stane něco, co překvapí a nutí sledovat dál. (19.09.2008)

Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím. (20.03.2011)