Wolverine

Tak se nám nejdůležitější X-men vydal úplně jiným směrem. Konkrétně východním. Je to na škodu? Vůbec. Naopak. Řekl bych, že to působí mnohem lépe, něžli všechny předešlé díly. Je to reálnější, emotivnější, drsnější a krvavější, neni to jenom o akci, ale hlavně o Loganově psychice. Ale když už se ta akce objeví, bere dech. Akce ve vlaku a následně v něm je jedna z nejlepších tohoto roku. Skvělá je ale i sněhová akce před pevností a Wolverinův souboj se Shingenem. Styl natočení mi celkově dost připomínal styl filmů agenta 007 s Danielem Craigem (hlavně Quantum of Solace). Korunu tomu ovšem nasazuje potitulková scéna, u který mi běhal mráz po zádech. Spolu s první třídou pro mě nejlepší X-menovka, hlavně díky tomu, že je naprosto, ale naprosto odlišná od všech ostatních. (09.11.2013)

Pomalé osobní drama, které ztrácí v závěru tím, že otočí do komiksu až příliš krkolomě. Škoda že to nedělal ten Aronofsky. Ne že by to Mangold nezvládal, ale jeho rukopis není tak výrazný a příliš tíhne k mainstreamu. To ale možná producenti vyžadovali. Přelet do Japonska, kde Wolverine lehce tápe (ale nesnaží se přizpůsobit) má pro diváka blahodárný vliv. Exotika sice nebije do očí (byl problém natočit tu honičku v noci, se svítícími neony?) ale dodává X-menovskému univerzu rozsah. Jackman je boží a postavu má za těch třináct let v malíku, navíc tady na sobě zamakal a při bitce se Sanadou tu vypadá jako obrovské neporazitelné hovado. O to víc zamrzí zkratkovitá bitka se sedmi sty ninji, která jako by nebyla. Finále, i když přepálené má svoje momenty a celkově mám z filmu veskrze pozitivní pocity. Hype škodí. (28.07.2013)

Určitě vážnější kousek než minulý Origins, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že celé to šlo udělat ještě mnohem lépe. Prostřední odpočinková sekvence je jako vystřižená z Bonda. Naopak co potěší tak určitě úvodní výbuch, pohřeb a hlavně geniální vlaková scéna. Zkrátka Mangold když chce tak umí. Filmu ubližuje jeho délka, chtělo to malinko zkrátit, ale zase raději ne o moc. Ještě teď mě děsí vzpomínky na pouze 90minutový Origin. Pro dospělého diváka je rozhodně lepší cestou menší roztaženost. Moc jsem nepobral snové sekvence s Jean Grey, ale zase oceňuji že díky nim film jakoby plynule navazuje na 3. X-menovský díl. Stojí za úvahu zda je dobře když Wolverine dostává jednu nakládačku za druhou, když jsme zvyklí, že jindy zachraňuje svět. Potitulková scéna již vnadí na Budoucí minulost. Sečteno podtrženo: tenhle Wolverine měl zcela určitě obrovský potenciál, který bohužel zase tolik nevyužil, ale jsem ochoten mu to odpustit za předpokladu, že se někdy příště dočkám podobných scén jako na střeše japonského šinkanzenu. 65% (16.10.2014)

Ne, bolí to, ale nejde to ani tudy. Hood z Wolverina udělal generický věšák na klišé, Mangold ho zkouší převést do not moderního inteligentního blockbusteru, který pracuje s komorností, emocemi, realismem a mytologií postavy. Výsledek je strašně nevyvážený - prolog temný a vtahující, následuje prostřední část filmu, kde dominuje romance a Loganovo vnitřní usebírání. Tahle část je pomalá, klade důrazy na neexistující významy a v důsledku jenom opakuje to, co třeba Singer dokázal na nesrovnatelně menším prostoru více rozvinout. Kolik slov, kolik motivů, kolik okouzlených citací... a co z toho? Dutý bambus, Logan jako romantický hrdina potřetí. O finále už bych snad raději pomlčel, pokud jsem se do té doby utěšoval, že Mangold schovává trumf na závěr, mýlil jsem se. Jako by si někdo vzpomněl, že tohle je přeci komiksový blockbuster a mizerně semlel veškerou nelogičnost a nadsazenost do apatického vyvrcholení, které z rádoby-dospělého preludování dělá rozklíženou sonátu. Skřípe to. Skřípe akce. Skřípe humor. Skřípou drápy. Neskřípe Jackman, ale oni on tenhle dietní sushi ambient neokoření dost na to, aby na něj člověk rychle a bez provinilosti nezapomněl jako na zbytečnost. Na rozdíl od ostatních Marvelkovek tady naprosto postrádám koncepci, oba spin-offy jsou tonálně mimo hlavní sérii a nevytvářejí nic koherentního. V důsledku strávíte dvě hodiny v kině kvůli tomu, abyste při potitulkové scéně frkli "Byl tenhle ošizený předkrm nutný? Noste hlavní chod!" (25.07.2013)

Sympatický zmutovaný pomstychtivec je zpátky. Moc dobrých zpráv sebou ale nenese. Další lákadlo Marvelu totiž zřejmě udělalo chybu hned na samém začátku – do režisérského křesla nechalo usednout Jamese Mangolda, chlapíka, který dokázal tu a tam i překvapit, povětšinou ale platícího za obyčejného rutinéra. Moc se ostatně nečinili ani scénáristé. Ještě, že chlapíka s vysunovacími drápy stále hraje charismatický Hugh Jackman, který po oscarovém závanu v přezpívaných Bídnících znovu nasadil drsnou image, zašel párkrát do posilovny a dál magnetizuje dějem lehce otrávené diváky. Velká škoda, že scénárista ignoruje jeho potenciál a do cesty mu staví prapodivné překážky. Už jen tu, která ho každou noc budí. Hlášky taky zřejmě nechal pod polštářem, ty z jeho úst vycházející se hodí spíš do slovníku nějakého puberťáka. Ostatně jako videohra, kterou válí o přestávkách ve škole, působí i skrz naskrz digitální rvačka na střeše tokijského rychlovlaku. Další akční sekvence navíc za řeč ani moc nestojí. Přitom nezačínáme vůbec zle – při bombardování Nagasaki. I další nádech a možnosti Tokia a jakuzy nevypadaly vůbec špatně. Jenže do všeho jakoby mluvily veškeré ty producentské mantinely okolo – „krev raději téměř vynecháme, tohle tam raději vůbec nenecháme a tohle musíme osekat, to už je příliš.“ Z asijských tváří překvapí nová krev ve dvojím podání – filmem netknuté Tao Okamoto a Rila Fukushima. První jmenovaná coby nadmíru sličná dědička průmyslového impéria Mariko, se trápí skrze snoubence, kterého nemiluje a milého z dětství, kterého asi miluje, aby mohla hupsnout do postele vyhřáté Loganem. Výsledek prostě neví, čím chce být – a koho a jak chce vlastně pobavit!! (18.08.2013)