Ukrutnost

Bolo to takto: Najebaný zajko šiel po lese, zatackal sa a spadol na krík. Z poza stromu číhal vlk a šiel po ňom skočiť avšak v tom istom okamihu to učinil i druhý vlk, ktorý číhal za iným stromom. Tak sa strhla bitka medzi nimi, až sa pozabíjali navzájom. Kedˇ sa zajko ráno zobudil a videl tú melu, iba si pomyslel: "Boha, kedˇ som najebaný, neviem, čo robím... !" Záver: kde sa dvaja bijú, tretí vyhráva ! (23.12.2010)

...aneb jak se žije a hlavně chcípá v jakuze. Nejdřiv musim řict, že ze začátka mi nebylo vubec jasny, kterej šikmookej patří pod jakou rodinu a celou tu jejich hierarchii. Pak musim řict, že i když si tam morbidností užijete dost (a kvalitních), nejde to považovat jako jediný měřítko kvality. A když jsme u kvality, tak vim, že Takeshi Kitano je jeden z nejlepších japonskejch režisérů a mejch oblíbenejch, ale ten děj nebyl zrovna čirá inteligence na plátně. Prostě taková válka gangů, která je zajímavá hlavně tou japonskou kulturou, lidským chováním a uřezáváním prstů. (19.05.2014)

Ako sa hovorí pod lampou je najväčšia tma. Tak to bolo aj v tomto filmovom príbehu o japonskej mafii Yakuza. Po hádzaní polien pod nohy a odstránenie menších šéfov jednotlivých klanov, ktorý by mohli byť potenciálnymi nástupcami predsedu (šéfa mafie) prichádza moment, keď ho zradí a zabije jeho najbližší a najmenej očakávaný ochranca. Celý film sa nesie v duchu jemnej hudby bez veľkých akčných scén typu " kung fu Jackieho Chana " a keď, už príde k mafiánskym praktikám a vyrovnávaniu si účtov tak to stojí za to. Nikto z hercov obzvlášť nezažiaril, ale žáner krimi a dráma bola naplnená. (12.02.2012)

JAPONSKÉ PODSVĚTÍ: Někdo líže smetanu, na někoho zbývá černá práce. A bratr nezná bratra.... Tvrdá ruka a hierarchie věrná japonským tradicím, intriky hodné králů a nejvysmátějším je policajt, který má na starosti boj proti organizovanýmu zločinu. Chvíli to připomíná klasický francouzský kriminálky, pak zase asijský vyvražďovačky. Ale JEDEN Z NICH MUSÍ PŘEŽÍT, ABY SE UKÁZALO, KDO JE VÍTĚZ! Žádný pravidla, nejde rozpoznat, kdo je yakuzák na sestupu a kdo je zrovna teď šéf. Rubou se mezi sebou jako šílenci a japonská mentalita je pro mě záhadnější než kdy jindy. Poctivá gangsterka. Nečekejte KMOTROVU klasiku. Spíš asijskou řezničinu, ve který yakuza vyhlazuje sama sebe. Pravda je, že tahle dobře udělaná mafiánská řežba je trochu zvláštním filmem, pohybující se na rozhraní mezi 2–4*. Divný že? Dal bych 3, ale ještě dneska se mi vybavují některé věci. Dám 4*, i když si je asi nezaslouží! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Pochopím, proč si nedávat spicha s yakuzou u zubaře. 2.) Nevím, jak vypadá vyměklej člen mafie. 3.) Zjistím, jestli nůž, kterej mám doma, je vhodný na uříznutí prstu. 4.) Potřebuji inspiraci pro popravu. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (08.01.2011)

Jaká závažná témata nastoluje dnešní film? Jedním z velkých témat dnešního filmu, které etabloval americký nezávislý film reprezentovaný Lynchem, bratry Coeny, Jarmuschem, Tarantinem a současně i japonským režisérem Kitanem, je soudobá podoba zla. Tito tvůrci dochází ve své umělecké analýze dnešního zla k překvapivému závěru, že je groteskní. Nositeli zla jsou brutální blázniví gangsteři, zabijáci s duší dítěte, dobráčtí obtloustlí sousedé, dojemní budižkničemové či uječení členové Jakuzy, kteří jsou všechno možné, jen ne cool. Poetickým principem se stává černá komedie a morální hodnoty jsou provokativně relativizovány natolik, že nejsme schopni určit, co je dobré a co zlé, čemuž zde napomáhá vybalancovanost všech protagonistů, respektive absence ústředního hrdiny, vůči němuž by šlo poměřovat okolí. Ačkoliv tu je každá z postav součástí konkrétního mocenského klanu, jedná zcela nezávisle a myslí jen na sebe. Jedinou jistotu je grotesknost a náš smích tam, kde bychom se rozhodně smát neměli. Jaký posun ve vnímání zla od dob Obyčejného fašismu, kdy se dokazovalo, že zlo je ďábelské. Dnes není zlo ani hloupé, ani nelítostné. Je prostě jen... groteskní. (02.06.2011)