Odcházení

Vašku, a jinak jsi netrpěl žádnou duševní chorobou? Nepřipadá mně úplně v pohodě, co jsi stvořil ještě, než si se odebral na věčnost. Surrealistické a bizarní dílo o stavu naší společnosti nebo záměrně absurdní politickou frašku. Od každého trochu, dalo by se napsat. Jenže vzniká rozpor, proč na to jít oklikou, a když chceš kritizovat totalitní režimy, proč najednou skrytě a formou metafor. Když se podívám na tu hereckou sestavu, tak nepřekvapí v ničem. Samý antikomunista nebo disident, co si chce zchladit nervy, jak hrozně za "totáče" trpěl. Nedodá, že za daného režimu dělali hovno, seděli s kafem a cigaretou u stolu, psali o píčovinách a kopali se nudou do prdele. To byl šílený odboj, panečku. Jenže v současnosti bych už přišel poněkud s lepším zpracováním, než je jen kopání do "chcíplé mrtvoly". Film pochopitelně vypadá po vizuální stránce dobře, jenže zkuste se zaposlouchat do dialogů, jejichž bizarní přesah, například u Havlové, je až nesnesitelně prázdný. S prázdným a vyčpělým obsahem dobrý film nenatočíš. Vašek na to nebral zřetel a hrozí tak Odcházení z kina a od televizních obrazovek. V takové slátanině opravdu nehodlám hledat odkazy, a kdybych je našel, jsou akorát dobré na obrazné vytření zadku. Doba je jinde, nejsou lidi, kteří by na to byli zvědaví. 20% (07.05.2012)

Čím níže v seznamu hodnocení půjdete, tím větší koncentraci odpadů v něm naleznete. Odpůrci Havlovy politiky zkrátka dorazili i na ČSFD a bez velkého přehánění se dá předpokládat, že bez nich by se Odcházení pohybovalo minimálně kolem šedesáti procent. Ano, pro každého Havlův režisérský debut nebude, ale věřím, že jiná (a snad i větší skupina diváků) z něj bude odcházet spokojená. Osobně jsem na něj šla s jistou skepsí (Jenže na co jiného než na český film do kina zavítat, když jednou za několik měsíců navštívím ČR?), a za hodinu a půl se tato nedůvěra proměnila v čisté nadšení. Bavilo mě, jak si Havel hrál s jednotlivými detaily (nápis "dost bylo Havla" mezi graffiti na zdi), jak odchod každé postavy získal díky obyčejné louži na zajímavosti a jak sympaticky vše prolínala hudba v čele s netradičním podáním Rusalky. Bavila mě absurdní kamera, která se nakláněla ze strany na stranu a která se od herce často oddálila jen proto, aby se k němu v následujících vteřinách začala znovu přibližovat. Bavila mě hravost veršů (věta: "Byl jsem na koktejlu s Molotovem," je krásně paradoxní hned dvojím způsobem: zaprvé z hlediska doby, kdy Molotov žil, a zadruhé kvůli spojení koktejl & Molotov) a vzhledem k tomu, že jsem jen před necelými třemi týdny viděla v divadle Krále Leara s Derekem Jacobim, mě bavila i ta krásná duševní a vzhledová podoba mezi Jacobiho Learem a Abrhámovým Vilémem v jedné bouřlivé scéně (schválně si zkuste na internetu vyhledat fotky). A Havel samotný rozhodně není špatný režisér; jeho styl vymykající se škatulce tradičního tvůrce ala "mám diplom z FAMU" mi byl svou originalitou sympatický a divadelnost z něj zdaleka netryská tolik, jak všichni tvrdí. (Mnoho britských divadelních režisérů bylo při přechodu na filmové médium obrazově mnohem "statičtějších".) Tím však rozhodně netvrdím, že jsem Odcházení plně pochopila, to ani náhodou. Dokonce ani nedoufám, že jsem si ho třeba jen z části přebrala tak, jak chtěl jeho autor. Ale to nic nemění na tom, že mě velmi bavilo, že jsem si přála, abych podobně uměla psát taky, a že ho už teď chci vidět znovu, abych odhalila další zajímavé detaily. A pak možná zvýším hodnocení i na pět hvězdiček. (29.03.2011)

Nemám pocit, že snímek dokážu hodnotit. Odcházení vnímám jako divadelní hru Václava Havla pro Václava Havla a své nejbližší, ostatní snad ani nemohou vše rozklíčovat. Jde o epitaf, ve kterém se autor chce vyzpovídat, ale zároveň toho příliš konkrétního neříct, byť je za tou matoucí mlhou někdy obdivuhodně upřímný. Předpokládám, že můj zážitek by se mnohonásobně prohloubil, kdybych býval byl znalý detailů z prezidentova života. Takhle jsem mohl veskrze vnímat jen očividné a explicitní motivy, ztrácet se v alegorii a absurditě, ale především vstřebávat emoce. Vše objímá sebekritika vlastních chyb a (domnělé) malosti. Možná jde o zpověď, o omluvu, kdy se Havel potýká s pocitem, že se jeho vlastní ideály s postupem času zplošťují a mění v kýč a to nejen jeho vinou ale i vinou těch, kteří tyto ideály jen používají v promluvách, byť jim snad ani nejsou schopni porozumět a o to méně uvěřit.. Únava, bolest, absurdita bytí - přes dominanci těchto motivů ale nejde o poraženecké sebemrskačství. Vše sice prostupuje určitá apatie, v lepším případě ji lze ale vnímat jako smíření, ono lehce bolestné pousmání a vlastně nebývalou sílu, kdy člověk tak pokorný a vnímající chyby člověka (a sebe sama na prvním místě), i přes desítky let otupování, přešlapů a v objetí reality, dokáže říct "ano, jsme malí, chybující a mnohem méně honosní, než se snažíme předstírat velkými slovy a činy, ale pojďme dál a to pokud možno nejlépe, jak jen to dokážeme, byť ve světě, který je dost možná nad naše síly." (02.05.2014)

Doufám že až se budoucí generace dostanou k Odcházení jakožto jedinému Havlovu filmu, tak ho budou posuzovat s ohledem na zbytek jeho dramatické tvorby - jinak si asi budou zákonitě myslet že našemu revolučnímu prezidentovi ke stáru jednoduše jeblo. Jako absurdní divadelní drama to smysl dává, byť autobiografického tam není vážně (doufám) nic. Otázkou je proč ho ale převádět do podoby filmové, když na plátně, s vizuálem nepříliš úspěšně se snažícím napodobovat estetiku Wese Andersona a estrádně působícím zkarikovaným herectvím, připomene až příliš neslavně tradiční české tragikomedie, takže pak jeho sdělení působí značně banálně. (14.03.2020)

Film, který se strašně těžko hodnotí. Nepochybuji o tom, že pan Václav Havel řekl přesně to co chtěl říct a jak to chtěl říct, ale mě tento divadelní způsob sdělení zkrátka nesedl a vůbec mě neoslovil. Herci sice hrají výborně a po kamerové stránce mě to také zaujalo, ale bylo to celé až moc roztahané, chladné a na můj vkus spíše zahleděné samo do sebe a divák si k tomuto filmu horko těžko najde cestu. Což je možná na jednu stranu dobře, protože to aspoň není typický film pro každýho blba, ale já zkrátka očekával něco trochu jiného. 50% (31.10.2011)