Sama v Africe

Osobně si myslím, že příběh předkládá více otázek jak odpovědí. A i když jde o silné téma, tak žel tohle kontroverzní vyprávění míchá scény s vysoce nepravděpodobnou logikou, děj jakési trpící hrdinky ohledně sklizně kávy je nečitelný a výsledek bez jednotícího prvku působí polovičatě. Dokonce se mi zdá, že těží z jiných a lepších podobných filmů na toto téma. Nevím, možná má co říct k tématu současné Afriky, ale žel de facto nemá žádný dovětek ani vysvětlení. Třeba, kdy a kde se odehrává, pramálo zdůvodňuje, kdo s kým a proti komu. Našlo by se pár scén, u nichž by slušelo vysoké hodnocení, ale film jako celek neobstál, alespoň u mne. Nicméně zůstává faktem, že chudoba a lokální války jsou největším problémem Afriky. (27.12.2011)

Isabelle Huppert opět ukazuje své herecké mistrovství, kdy tentokrát ani nepotřebuje moc slov, aby se předvedla v tom nejlepším možném světle. Její hrdinka je silná, lidská a přesto je mleta událostmi, které nedokáže ovlivnit. Ještě víc mě ale po dlouhé době překvapil Christopher Lambert, který dostal dobrou roli a mohl ukázat, že umí hrát, ač prostoru tolik neměl. (27.06.2017)

[Febiofest 2015] Biely odpad. Čierna zem. A Claire Denis opäť kdesi medzi nimi, na hranici postkoloniálnych vzťahov medzi "bielou" a "čiernou", ktorú rozhodne nevidí čiernobielo. Sugestívne a bez obalu servírovaná beznádej uprostred vyprahnutej zeme, zalievanej horúcou krvou. Raz dokumentárne zábery, raz pohyblivá ručná kamera, oboje obrazovo nepríjemne realistické. Ľahké a vzdušné melodické tóniny, svištiace ťažkým vzduchom, zvierajúcim hrdlo hrdinov i diváka. Isabelle Huppert v roli navonok silnej ženy a matky opäť predvádza svoje obdivuhodné implicitne emocionálne herectvo (viz. La Pianiste), ktoré vyviera na povrch v náporoch odrazov nálad v tvári a naplno prepuká až v bolestivom závere. Odzbrojujúce, desivé a predsa pochopiteľné konanie postáv (Denisová opäť dokazuje, že má historické, politické a spoločenské javy, vychádzajúce z tohto oblastného kontextu v malíčku). Pri pochodoch detských vojakov mi behal mráz po chrbte. Výstavba rozprávania je tiež zaujímavá - po pôsobivom prológu nastupuje siahodlhý flashback, ktorý občas zmení perspektívu a pridá ďalší z mnohých pohľadov na konflikt v anonymnej krajine. Strihová skladba sa sústredí prevažne na polodetaily a detaily, vďaka čomu sú chvíľkové "mapovacie" celky osviežením a vytrhnutím z intenzívneho nepokoja (ako vnútorného, tak vonkajšieho). Dejisko nie je podstatné, prim hrá nástojčivosť posolstva. Surové, nevyberavé, neopakovateľné. A ani na moment lacné. 85% (02.04.2015)

Claire Denis buduje tichý příběh se silnou výpovědní hodnotou. Nechává vše bublat těsně pod povrchem, potom udeří. Už dlouho se mi nestalo, abych celý film poposedávala na okraji sedačky a nervózně si okusovala nehty. Režisérka ničím neplýtvá - ani hudbou, ani slovy. Ruční kamera, dlouhé záběry, přeskoky mezi tichem/hlukem. Zoufalství, strach, touha vydržet a nevzdat se. Sladkou tečkou je způsob narace. Retrospektiva už tady byla tolikrát, ale v tomhle případě dává smysl a třetí rozměr. A hlavně neruší. (16.11.2010)

,,Je to jeho země. Narodil se tu, ale ona ho nechce... '' .... Filmů z Afriky na téma bílí vypadněte, teď to tu přebíráme my domorodci, tak tu nechte všechno a buďťe rádi, že vás neodkráglujeme  je kupa. Většinou se jedná o dost  drsná dramata pná střelby, řevu, krve, prostě toho všeho co k masakrům či revolucím patří. Tady se šlo na to jinak. Toto postkoloniální drama plyne tak pomalým tempem až to začalo samotného Verbala nudit. Také je brutální, také se v něm vraždí. Vše se děje ale v poklidu, jako kdyby se ve filmu odvíjela běžná každodenní činnost na poli či v kuchyni. Myslím si, že paradoxně v tom tkví jeho síla a zhmotnění brutality. Další grády mají samozřejmě děti zápasící s váhou ákáček a jiných nakradených zbraní... Ale úplně největším psycho zážitkem bylo baštění prášků z vykradené lékárny... Ne, opravdu nejsme stejní. Tito lidé potřebují ještě několik staletí vývoje a já bych byl velice rád aby se to odehrálo někde u nich v Africe a ne u nás v Evropě. Tady se každý může vymlouvat na zlé kolonisty díky nimž je Afrika zaostalá, já si ale myslím, že se od druhé světové do řady jejích států nalilo dost a dost peněz na to aby se to vývojově hnulo někam dál. Zatím se to krom populačí exploze a hroutících se do doby převratů mnohdy výborně fungujících ekonomik nějak extra nedaří. Hrdinkou filmu je umanutá ženská, které ale jaksi nedochází, že i když žila se všemi v pohodě je pro ně bílá cizinka. A nějakému osmiletému Afričánkovi co už uzvedně ákáčko a umí střílet jsou její ideály či hodnota jejího života putna když chce její Fantu. Bohužel umanuté ženské jsou už takové. Leckteré jsou umanuté až do smrti. Milovníci kávy uvidí zpracování kávy arabica na plantážích, kde nejsou vykořisťovaní místní (to jsou takové ty cedulky a razítka na obalech). Místními myslím původní obyvatelstvo. Místní co tam žili, pracovali a dávali práci těm původním místním, ti naopak vykořisťováni leckde ještě jsou. Dávám za 4 pytle pěkně napražené kávičky. * * * * (19.07.2021)