Let's Dance 3D

Jon M. Chu podruhé u série Step Up/Let's Dance, a poprvé v cíleně a promyšleně využitém 3D formátu. Maximálně stručně asi takhle: je to stejné jako dvojka, ale vizuálně zase o nějaký ten Step "Up" (samořejmě že správně "Higher", ale to už by nebylo vtipné vůbec:)). Příběh je tu jen berlička, a k tomu snad nejchatrnější z prvních tří dílů série (ty další jsem neviděl) - až bych skoro byl ochoten uvažovat o tom, že je to nějaký metahumor tvůrců. Jisté je jen to, že taneční "žánr" na svůj Serbuan Maut 2 čeká i po tomto filmu. Jelikož s tancem nemám nic společného krom tanečních kurzů pro manželské a jiné páry a pár plesů ročně, nemám k tomuto typu filmů jiný něž čistě "vizuální" vztah. A z tohohle pohledu Step Up 3D rozhodně za Váš čas stojí (i bez toho 3D, ale to už je skoro jako dívat se ve 2D na Avatara). 60% (24.01.2016)

Jsem nadšená. Kde jsou sakra stupidní, trapné a hloupé scény? Nějak vymizely. Celý ten film provází dynamičnost. Mnohem lepší než druhý díl. A podle mě i než první. Celý film se soustředil na tanec a celou zápletku "zamilovaného páru" odsunul do pozadí, což bych nikdy u tohoto filmu nečekala. Spousty originálních nápadů (světýlka, lítající limonáda, zkoušení v lunaparku) a velmi málo klišé. Opravdu mnohem lepší než jsem čekala. 4* (01.03.2013)

Je to jen blbý film o tančení, který jsem v podstatě náhodou viděl v kině. Jenže kvůli němu jsem viděl zpětně taky 1. a 2. díl a později i 4. film. I když je to "jen blbý film o tančení" , tak z celé série "blbých filmů o tančení" ční vysoko nad ty ostatní. Rozhodně je to guilty pleasure kategorie, ale viděl jsem to už několikkrát (narozdíl od nudného zbytku série, který jsem prozíval) a rád se k tomu opakovaně vracím, protože je to sice jednoduché a hloupé, ale žánrově a technicky perfektně zvládnuté. PS: Hodně na tom dělá, že je určité míry hudba a tanec nejen prostředkem, ale samotným "hrdinou" filmu (díky Lukově dokumentování, či Moosově "one move can change the world"). (28.01.2013)

Matrix tanečních filmů mladé generace a absolutní splnění žánru. Film pro plátno či obrovskou TV a desítky reprosoustav s bass volume doprava. Smekám před designéry, tanečníky, kamerou a střihem. Neřeším dialogy a nechávám se unést parádními tanečními souboji stříhanými na zvuk hudby a zvukových efektů. (15.02.2011)

Klasika, 50 minut tance a deset minut děje by bohatě stačilo. Jenže, producenti chtějí celovečerák, tak se cucá z prstu děj i dialogy a vy nevíte, zda se máte smát nebo držet za hlavu. Navíc Chu neumí vůbec pracovat s emocema, takže jediná fungující scéna je "reunion," naopak závěr je horší než potřetí zalitý lógr. Je jedno kolik tanečníků, kamer, efektů a beatů na scéně máte, když to nemá srdce - a tom by měl ten tanec být, ne? Takže nejzásadnější poselství filmu je; nekaž vodu, když lemtáš víno. 70 minut koukat na to, jak ti co by měli tančit, se snaží hrát, je celkem vyčerpávající a těch 40 "akčních" minut není natolik dobrých, aby se na to dalo zapomenout. Prostě, musí se dát dohromady, stát za svými sny a vyhrát spoustu soubojů, aby byli ti nejlepší - i takhle to zní líp, než jaké to ve skutečnosti je... 30% (03.02.2011)