Kráska a zvíře

Hudba Luboše Fišera a herecké výkony všech zúčastněných z této Moskalykovy inscenace Hrubínovy hry vytvářejí k Herzově verzi alternativu v pojetí, které zdůrazňuje poetiku, ale díky Fišerově invenci i mnohem větší dramatičnost než eklektický kýčař Hapka (autor hudby u Herze). Samozřejmě, že výtvarné limity tato inscenace má, proto o malý fous vítězí Herzův film, ale jist jsem si tím, že pojetí sester krásky ve výkonech (ironických semetrik) Drbohlavové a Syslové je téměř nepřekonatelné, (11.02.2012)

Tento film je adaptací stejné Hrubínovy divadelní hry jako Panna a netvor. Odtud plynou dialogy téměř totožné s Herzovou pozdější verzí. Ta je filmovější a divácky vděčnější, nabízí okázalou výpravu, více hororovosti včetně krve a samozřejmě Hapkovu hudbu. Naproti tomu Moskalyk zde při minimální výpravě se sází spíš na tajemno a křehkou intimitu vztahu mezi Krásou a zvířetem. Jestli má tato verze před Herzem nějakou výhodu, je to hlavní dvojice. Šulcová se mi v roli Krásky líbí více než Studénková a i Klem je tak nějak mužnější než Harapes, co si budeme namlouvat (i když Zahajského hlas má hodně do sebe). Poslední dobou mě nějak tyhle staré černobílé pohádky s minimální výpravou, ale kvalitními dialogy a skvělým hlasovým projevem, dost oslovují. (13.04.2013)

Krásně poeticky tajemná verze dost staré vyprávěnky s hudbou, která není tak chytlavá, jako ta v Panně a netvorovi, zato má Krásku, která je bez debat hezká, což pro mě Panna a netvor nikdy tak úplně neměli. V obou verzích jsem měla stejný pocit z Netvora, tady mi byla příjemnější Kráska, sestry byly na odstřel tam i tady. Můj celkový dětský dojem byl u obou filmů prakticky totožný. Když jsem včera Krásku po letech viděla, měla jsem fakt hodně divné sny. (21.07.2016)

Černobílý vizuál a Fišerova téměř hororová hudba vytváří v průběhu pomalu běžícího děje dokonale temnou a tísnivou atmosféru. Při pohledu na netvora si říkám "jak odporná tvář, všude krev, ale ten hlas je lidský." "Tomu se vskutku říká prokletí," dostávám hned pádnou odpověď. Není přitom pochyb, že tohle prokletí může zlomit jen bezpodmínečná láska. Láska krásky v podání vskutku půvabné ale i oddané Jany Šulcové má takovýto charakter a tak se můžeme dočkat i závěrečné scény s proměnou netvora v člověka, kterou umocňují téměř andělské tóny od mistra Fišera. "Krásko...Neříkej nic. Mlč," zní mi v uších a mě doslova dochází slova... (28.12.2022)

TV inscenácia, ktorá rozhodne robí dobré meno svojmu štýlu. Podobne, ako rok pred tým HRABĚ DRAKULA. Má to podobné črty, atmosféru a hlavne dobré herecké výkony. Neodpustím mu však akúsi skratkovitosť ( tým nechcem naznačiť, žeby som si želal troj hodinovú verziu ), s ktorej vyplýva určitá dramaturgická pošetilosť. V ten večer ( rozhodne to bolo večer ) roku 1971, museli byť diváci spokojní, ak nie aj nadšení. Ja som tam v ten večer nebol. Škoda. Pre mňa. (30.11.2018)