Spravedlivý Bohumil

Jako pohádka z pohledu dospělých nestojí za moc, ale jako horor z pohledu dětí je velmi obstojný a na české poměry bravurně zamaskovaný do pohádky, takže na to rodiče nechají své ratolesti bez obav koukat. Ne vážně, tahle pohádka mi v dětství způsobovala noční můry a bylo mi jedno, že dopadla dobře. (12.11.2014)

Předně mi vadilo otřesný chování Rodena – jak k manželce (se kterou si vyká), tak k dceři. Hned poté samotná princezna Schneiderová, která opakovaně shazuje svou milovanou osobu, když jí nechce vyjít vstříc ("Ty se bojíš? Jsi zbabělec."). Dál se mi nezamlouvala viditelná nízkorozpočtovost a sterilní prostředí zámku, kde se vůbec nic neděje a bydlí tam všehovšudy asi pět lidí. Závěr je naprosto zabitej, tak nevýraznou poslední scénu aby pohledal. No a nad počínáním královského páru zůstává rozum stát – místo intenzivní léčby nechají postiženou priceznu hlídat v rakvi? Co je to za nápady? A posel Boží chce přimět krále rozetnout jeho nastávající vedví? A ta ho v tom ještě podporuje?? (Chápu ale, že za tohle nejspíš může předloha, nikoli filmaři.) V čem je naopak pohádka silná v kramflecích, je otevřená strašidelnost – rozhodně nejde o podívanou pro děti. Záběr s odhrnutím vlasů z princeznina obličeje už mnoha z nich jistě přivodil trauma. (09.06.2023)

Pořád jsem čekal, kdy se falešný kamarád "ve vhodnou chvíli do věci vloží" - a on si nakonec řekne, že by z toho stejně nic neměl. Místo něj se do věci vkládá sám Požehnaný. Ano, ano, "jsem Bůh žárlivě milující". Všimli jste si, jak Somrovi pokaždé lačně svítily oči? Ty jeho oči a hororová princezna jsou asi to jediné, co se z této toporné adaptace národní Boženy povedlo. Krále klidně mohl hrát třeba Kříž, Rodena je tady vysloveně škoda. Předloha samotná by si samozřejmě zasloužila důkladnou exegesi. (04.11.2017)

Když modlení nestačí, vždycky se dá proklínat. Po dobrém to nešlo, po zlém ano, královskému páru bylo požehnáno opelichanou bledolící princeznou, to ale bylo štěstí. Nic proti infantilitě ale princezna zcela vážně chodící si hrát s dvorními dámami do zahrady s míčem těsně před osmnáctými narozeninami, to je kombinovaná porucha. Zároveň, přiměřeně věku, se zamiluje do nejbližšího vhodného subjektu. Kdyby nebyl poblíž sameček, věnovala by city deklu od kanálu. Naštěstí tohle rychle pomine, a když bledule princezna zčerná, získá to pořádný grády. U noci s princeznou v kapli si nejde nevzpomenout na Vije. Celé to dobře dopadne, ale ten přeslazený pánbíčkářský konec tu hororovou zápletku kazí. Edit: 18.8.2015 Přiznejme, že delší doba bez netu a televize a tím pádem bez pohádek, se na mém rozumu a soudnosti podepsala klasickými abstinenčními příznaky. Snižuji hodnocení, ale trvám na tom, že ta princezna byla zčernalá opravdu strašidelná. (25.02.2015)

Ze sbírky pohádek od Němcové jsem si jako malý právě tuhle četl (či nechal si číst od maminky) nejčastěji. On je to skutečně spíš horor než pohádka, a ten obrázek černé princezny s těmi příšerami za ní, co v knížce byl, toho jsem se bál, ale stejně jsem se na něj pořád musel dívat. Čím to, že jsou lidi tak moc přitahovaní strachem. Jenže pak jak člověk začne nabývat rozum, některé věci mu začnou vrtat hlavou. Je to další příklad toho, jak si s náboženskou morálkou nedokážu tykat. Nejvyšší oběť totiž přinášejí nevinní a ta izákovstá oběť na poslední chvíli rozmyšlená, jen aby někdo někomu dokázal, jaké je schopen oběti a poslušnosti (a tu nejvyšší oběť ve skutečnosti zase přinese někdo jiný), z toho mne už v raném věku mrazilo víc než ze všech příšer. To je skutečný horor, ta poslušnost pravých věřících navzdory všemu, co jsem schopen nazvat spravedlností, to pokládání oběti, kterou ale snese někdo jiný (a ten pravý věřící si jakože s sebou nese vědomí té oběti, ale tisíc takových vědomí není jako jediná smrt). Ta ochota pro svou víru vynést ortel nad jiným, to je pro mě příliš nepřijatelné poselství příběhu, ke kterému se ale stejně tu a tam vrátím. Tak jsme si zafilosofovali, teď k adaptaci. Ta je nanejvýš průměrná, i když pohled na černou princeznu ležící v rakvi nějaký ten nepříjemný pocit vyvolat dokáže. Zajímavé, když o tom tak přemýšlím, tak navzdory svým výhradám k pro mne dost pochybnému mravnímu (pámbíčkářskému) poselství bych si vlastně přál, aby vznikla nějaká skutečně kvalitní verze tohoto příběhu, tj. s dobrými dialogy, herci a opravdu temnou atmosférou. Líbilo by se mi, kdyby to někdo pojal asi jako Ráža pojal pohádku O Janovi a podivuhodném příteli (s tím, že bych s chutí já sám upravil konec, jen ať všichni v Krista či cokoli jiného věřící vědí, co si o jejich morálce myslím). Tenhle příběh byl mimochodem už jednou poněkud volněji natočen pod názvem O Radkovi a Mileně. (18.08.2015)