Hra o trůny - Série 6

Bylo to snad jakoby vznikly prve poslední dvě epizody a až následně se dotáčel zbytek. Děj se za 4 první epizody prakticky téměř nikam neposunul. Celá série se kompletně otřásla v základech. Už žádné intriky, které se snažíte rozklíčovat a i tak víte, že mají několik možných řešení. Zde pokud jde o intriky, tak mají mnohdy né úplně podložený důvod a hlavně význam v kontextu celého seriálu (Arya, Sansa, Malíček). Brandon je pro mě úplně kapitola sama pro sebe. Může vidět vše, ale vidí jen to co se zrovna hodí vysvětlit, nebo co se scénáristům hodí ukázat. Zrychlení děje se projevilo tak neblaze, že jsem od prvních epizod měl pocit, že pod královstvím mají natažené metro a místo holubů si začali faxovat. O jednom záběru na Eda Sheerana (doufám, že jsem to napsal správně) se snad ani nemá cenu bavit. Dle mého názoru to bylo pod úroveň celého seriálu. A kde má Snow svého Ghosta? P.S. Jak vytáhli draka, když neumí plavat? (Nemohla to být lež, když se jim nechtělo ani přes popraskaný led.) (31.08.2017)

George R.R. Martin si na svém kanape již notnou řádku let blaženě nechává zdát o jaru a v otázce Game of Thrones tak nyní definitivě přenechal HBO možnost prvního tahu. Jakožto divák detailně znalý knižní předlohy jsem tímto sledem událostí více než nadšen, jelikož seriálový svět Písně ledu a ohně nyní dostává zcela nový rozměr. Každá epizoda se totiž od tohoto okamžiku stává vykročením do absolutně úchvatného neznáma. (26.04.2016)

Šiesta séria bola zatiaľ úplný strop v rámci konkurencie a celkovo seriálovej tvorby a už teraz je jasne že Hra o tróny sa stala kultovou záležitosťou. Medzi fantasy seriálmi nevznikne dlhé roky nič obdobné čo by spôsobilo tak veľký ošiaľ. Epizódy Battle of bastards a Winds of winter sú zatiaľ najlepšie aké som v celom seriály mohol vidieť.  10/10 (15.11.2021)

To co píši v hlavním komentáři, splňuje 6. série v celé své kráse. Některé dějové linky jsou rozbředlé a opakují se, na některé postavy se skoro vůbec nedostane a jiné by si tolik prostoru nezasloužili, ale jakmile přišel závěr, na všechny nedostatky jsem téměř zapomněl, protože jsem jim byl doslova unešen. Vichry zimy se staly mojí nejoblíbenější epizodou vůbec hlavně díky vymazlenému úvodnímu hudebnímu podkresu. (15.07.2016)

Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat. (15.03.2017)