Karel Gott 70

Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. (15.07.2009)

Na jednu stranu je patrné, že se zde podílel Jiří Adamec. Na straně druhé je však nutné přiznat, že jakákoliv oslava Karlových 70. narozenin musela být megalomanská a pokud by megalomanská nebyla, tak by stála za hovno a navíc by nebyla Gotta hodna. Přece jen taková ikona si holt zaslouží pořádnou show. Pořád platí, že Karel Gott je to jediné na co se lze v tomto státě spolehnout. (14.07.2009)

Chudák "fenomén" Kája, vůbec si své významné jubileum nemohl ani užít, když po celý koncert musel vzpomínat, na jakou písničku má vlastně spolu se svými hvězdnými hosty otevírat hubu na playback. Úžasná sešlost všech komunisty povolených pop-hvězd, které krom starých pan a důchodců už nikdo neposlouchá. No, zkrátka brilantní kulturní zážitek. Pro přiblížení situace nezasvěcenému divákovi bych to přirovnal ke klasickým nováckým Silvestrům, akorát zde nebyl najatý stočlenný komparz s tisícovkou v kapse, ale 15 000 naivních kreténů, kteří si přišli poslechnout hudbu z magneťáku a ujistit se, že ten Kája už nic nového nenazpívá, ani kdyby byl na cracku .... Kájo, já ti přeji, abys získával ty Slavíky až do 150, i když budeš 70 po smrti, za ten "Trezor" si je zasloužíš. 0% (14.07.2012)

Oslavenec se asi bavil. Já taky. Viděl jsem jen kousek z druhé poloviny, ale ve chvíli, kdy např. Standa Hložek zpíval oslavenci Zůstanu svůj nebo když KG grimasami povzbuzoval Ilonu Csákovou,"aby vydržela", tak jsem se skutečně musel smát. Ovšem když Martin Maxa pěl Nestarej se, kamaráde smích mě přešel... Nepovedená šou, nevhodně zařazená do hlavního vysílacího času... Naprostý kontrast ke střihovému pořadu Co takhle dát si Gotta. Srovnatelné s oslavou sedmdesátin Leonarda Cohena. (14.07.2009)

Celkem nudné. Gottovi přišli poblahopřát snad všichni, co v showbyznysu něco znamenají, ale neznamenalo to, že bych nad nimi plesal. Některá vystoupení byla fajn (Kerndlová, Farna, Issa), ale dál už jsem si nic nevybral. Tak nějak to bylo dlouhé, monotonní a tam, kde měl pořad v druhé polovině gradovat, jsem málem usnul, protože to bylo dost nezáživné. Opravdu dost dokonalá nuda. 40% (02.12.2009)