Čert ví proč

Extrémně nesympatický princ a debilní scénář zcela potápí tuto jinak technicky dobře zvládnutou pohádku. Popravdě nechápu, proč se u nás točí tolik všelijakých pohádek, kde si spousta lidí dá práci s kostýmy, s interiéry, exteriéry, ale nejsou schopni dát dohromady trochu zajímavý děj a scénář....nj, holt kde nejsou kvalitní režiséři, scénáristi, tam ani dobré filmové řemeslo. Titulková písnička se však povedla :) 40% (25.04.2014)

Filmová pohádka Čert ví proč, vskutku rád bych ji hodnotil lépe. Pobavil jsem se u mnoha situací, herci si zachovávají důstojnost a bravurně zvládají své úlohy. Taktéž zobrazení pekelného prostředí zaujme svou černočervenou stylizací. Do vybrané koncepce, žel bohu, nezapadá samotný průběh děje. Mnohdy se zastavuje v zalknutí smíchu nad vlastnoručně provedeným vtipem, občas se bezradně potácí při hledání další cesty, někdy dokonce ztrácí pozornost v dychtivosti. Zaujmou okamžiky tvůrčího vzmachu, soudržnost kolísá a výsledný dojem zanechává představy v rozporu. Hlavní postavou je zdánlivě bezstarostný mládenec Filip (sympatický Štěpán Kubišta s hlasem Jana Dolanského). Nechává se vést větrem a sirným zápachem, a přesto jako jeden z mála má jasné plány o svém poslání. Vždy připraven bez okolků na další část své životní poutě. Hlavní ženskou postavou je Anička (pohledná Táňa Pauhofová), skromná princezna sužovaného království. Nezdravá funkčnost říše ji příliš nevyvádí z míry, prohání se po rozkvetlých loukách a trpělivě vyhlíží svého zachránce. Výraznou postavou je Apolena (zajímavá Iva Janžurová), vesele rozpustilá bylinkářka s upřímnou snahou o nastolení dobra. Nejméně schopnou postavou je Dobromil (příjemný Josef Somr), král bankrotující země. Nečinně přihlíží úplné zkáze a nalezená řešení celkovou krizi jen prohlubují. Nejcílevědomější postavou je Dobromilův ministr (velmi zajímavý Jiří Lábus), nejmocnější muž království. Jeho cíl je jasný, způsob provedení bezostyšně dravý, ale jeho plán nepočítá s možnou zákeřností omamných bylin. Nejdůmyslnějším protivníkem spořádaného života je Lucifer (pozoruhodný Csongor Kassai s hlasem Oldřicha Kaisera). Pozvolna a nenasytně svírá ve svých drápech zvětšující se území vlastní nadvlády, sbírá urozené lidské duše a ukájí svůj chtíč v bezmocnosti obyčejného lidu. Rozkošnou postavou je čert Urugal (zajímavý Pavel Liška), retardovaný Luciferův bratranec a sebevědomě přímý královský nápadník. Výraznější postavou je také Kvido (Ivan Shvedoff s hlasem Tomáše Valíka), aneb kterak se lenoch za přispění náhody a jemné manipulace může k absolutní moci dostat. Z dalších rolí: ministrova oddaná a nešťastnou náhodou okouzlená manželka Matylda (velmi zajímavá Eva Holubová), vysmívající se králův šašek (příjemný Boris Hybner), králův věrný sluha (sympatický Lubomír Kostelka), v neškodného blázna přeměněný neurvalec Koloděj (zajímavý Václav Koubek), jeho nad situací vzteklá manželka Róza (příjemná Barbora Hrzánová). Luciferův spolehlivý výkupčí dřeva a prohnaný čert Azarach (zajímavý Zdeněk Suchý), či zfetovaní čertiska (Jakub Kohák, Petr Čtvrtníček a Mikuláš Lubomírský). Herecké výkony a všeobecně rozverná nálada potěší, rozbředlý scénář spíše zklame. Přesto si lze pohádku bezstarostně vychutnat a příliš o ní nepřemýšlet. (09.12.2017)

Nektere prvky pohadky jsou naprosto genialni (masky,kamera, nektere herecke vykony), jine pocinaje pribehem samotnym neuvertielne amaterske a pomale. O tom, ze byl rozpocet filmu velice vysoky nas tvurci presvedcuji kazdym okamzikem.Velice pekne peklo,zaverecna pisen je take velmi zdarila. (30.12.2008)

Původně jsem tuto pohádku komentovat nechtěl, ale po nejrůznějších vyjádřeních Romana Vávry mi to nedá. Takže něco málo k její genezi: Někdy v roce 1998 kdosi v ČT přišel na nápad spojit starého pohádkového barda s mladou krví a objednal si u Miloše Macourka scénář celovečerní pohádky. Macourek měl po českoněmecké trilogii Kouzelný měšec-Pták Ohnivák-Jezerní královna pohádek až po krk a radši by zase napsal něco komediálního, ale po ujištění, že nepůjde o žádnou koprodukci, která by ho nutila pihádku zachmuřovat jako ty předchozí, scénář napsal. Jmenoval se O princezně, která se nebála pekla a byly v něm komediální postavy, šité na tělo Lábusovi, Janžurové či Polívkovi (původně zamýšlený Lucifer). Obrat nastal, když text dostal do ruky Roman Vávra. Ten se sice nadchnul spoluprací s Macourkem, ale paradoxně ho nutil vyházet z textu všechny macourkovské fantaskní rekvizity a do značné míry i humor. Scénář procházel změnami v obsahu i názvu (Luciferův kuchař) a jasně si vzpomínám, že když jsem s Macourkem někdy v létě 2000 mluvil, říkal "Moc se netěšte, Vávra to chce lyričtější." Krátce na to se rozhodl na filmu dál nepodílet, popřál režisérovi hodně štěstí a pustil se do něčeho jiného. Ne z důvodu nemoci, jak dnes rozhlašuje Vávra. Ta přišla až později a M.M. do té doby (a dokonce i během ní) stačil napsat ještě Macha, Šebestovou a kouzelné sluchátko, další knížku a scénář crazy komedie Rošáda (ta se dodnes nerealizovala) a s F.A.Brabcem rozpracovat Broučky. V pohádce Čert ví proč zůstalo z původního scénáře velmi málo, jméno Macourek nakonec najdete jen pod titulkem námět, další verze scénáře napsal Ondrej Šulaj. No a výsledek vykazuje celou řadu nelogičností, děr v příběhu a žánrový posun z fantaskní komedie do zmateně romanticko-dobrodružného filmu. Vedení ČT se během těch pěti let několikrát změnilo, několik klíčových lidí zemřelo, jiní z projektu odstoupili, protože se zvrhl v něco docela jiného, než čím měl být na začátku. Proto mě zvedají ze židle režisérovy operetní nářky nad problémy, za které si z větší části může sám. 50% (04.11.2005)

Čert patrně ví PROČ, ale já ne. Co se dá dělat, moje IQ patrně nedosahuje hodnot IQ čertovského. Jinak by mi bylo zcela jasné, proč milá princezna prozřela zrovinka v den králova návratu. Jakoby se nikdy předtím ani na vteřinu nepozastavila nad průměrnou životní úrovní v podhradí ani nad žalostným stavem tatíčkovy pokladnice. Patrně ji daleko víc zajímaly recepty na bramboráky neboli vošouchy - to aby mohla pohledným mládencům radit, co mají z dostupných surovin v královské kuchyni ukuchtit. Co se pak samotné pohádky týká, hraje si na komedii, ale ve skutečnosti se zhlédla v temné stránce ďáblovy duše - a přizpůsobila jí i kulisy a styl svého vyprávění, takže není úplně nejvhodnější pro batolata a dítka školkou povinná. Nicméně - něco za něco: Mohla tím pádem získat interesantní, přiměřeně strašidelný pohádkový nádech. Jenomže NEZÍSKALA ... bohužel. Jednorozměrné postavy jsou vesměs nedůvěryhodné, když si počínají zmateně až dětinsky (v čemž vyniká zejména královský otec s manýry typizovaného královského otčíma), a pohádka se tak stává prazvláštním mixem poněkud nemotorné komedie a infantilního dětského hororu. Bídné 2* (09.07.2019)