Závislost

Nesnesitelná lehkost krvesátí. Upíri ako feťáci, ľudstvo ako kolíska večného zla. Kierkegaard, Husserl, Nietzsche, Sartre, Descartes, Feuerbach a ďalší sa z hlbokej temnoty čiernobielej poetiky, ktorá podobne ako hrdinka nerozlišuje medzi „čiernymi“ a „bielymi“, znášajú na diváka a testujú jeho myšlienkové mantinely. Prekladanie archívnymi zábermi, takmer dokumentárne snímané exteriéry pouličného sveta a alegória 90. rokov, drogovej závislosti a nad všetkým sa vznášajúcej hrozby AIDS. Zatiaľ najlepší Ferrara a zrejme jeden zo vzorov, ktoré sa (neúspešne) pokúša napodobniť A Girl Walks Home Alone at Night. 100% Season Challenge Tour 2015 (26.10.2015)

Jednou větou lze Závislost odbýt jako nepodařený experiment. Snaha podívat se na upírskou tématiku jinak a využít tvůrčích přístupů typických pro alternativní a nezávislou scénu je sama o sobě sympatická ( a v nemalé míře myslím přispívá k poměrně slušnému hodnocení ). Problém nepředstavuje ani fakt, že tvůrci evidentně nechápou nebo ignorují zákonitosti hororového žánru. Z mého pohledu má film vlastně jediný, byť zásadní nedostatek - prakticky nic v něm nefunguje a nedává smysl. Celé to připomíná halucinaci studentky filozofie po požití těžké drogy večer před náročnou zkouškou. Dialogy by myslím v kontextu s děním před kamerou nic neřekly ani univerzitnímu profesorovi a běžného diváka uvedou daleko za práh zoufalství. Chování postav je bizarní, zápletka nijaká a herci dílem nemají co hrát , dílem ani neví jak... Zvlášť bolestné je to u talentované Lili Taylor, která má pochopitelně daleko nejvíc prostoru, jenže ho nemá jak využít. Scénář si neláme hlavu se začleněním upírů do reálného světa, jak mohou přežívat a skrývat svoji podstatu, aniž by byli nápadní. Kdyby se přitom vampirismus šířil takovou rychlostí, s jakou kolem sebe šíří nákazu Kathleen, pak by zvampírovatěla během několika týdnů celá populace. Postava abstinujícího upíra CH. Walkena se objeví, aniž by měla smysl a stejně nesmyslně se vzápětí vytratí...Křečovitý úlet pro festivalové resp. klubové publikum, celkový dojem: 10 % za zajímavou kameru a slušnou hudbu. (24.08.2009)

Tie filozofickejšie diela o upíroch sa nám snažia povedať niečo v zmysle, že upíri nie sú o nič horší než ľudia. Ferrara je priamejší a snaží sa povedať, že upíri sú rovnaké čisté zlo ako ľudstvo. Možno preto, že sú v podstate tiež v základe ľudia. Stačí len ochutnať krv a sme v tom. Všetci. A je jedno, či ju sajeme, alebo vidíme niekoho vykrvácať na smrť. Prvýkrát je to ešte ťažké, potom si zvykneme. Ak by tento film nakrútil presne, ale presne takto napríklad Scorsese, film by bol extrémne známy a oveľa viac uznávaný. (24.11.2021)

Černobílý nezávislý intelektuálský (únavně) filozofující psychologický horor, který klade paralelu mezi životem upírů a lidí drogově závislých. Možná je to zajímavé pro ty, kteří se zaobírali studiem filozofie, ale s jinými diváky film nejspíš komunikovat nebude. Ze začátku zajímavě rozvíjený příběh nabývá postupně na křečovitosti (i herecké) a bizarnosti, aby ke konci už jen nudil... Za pozornost stojí snad jen působivá kamera. (30.10.2002)

V čase krízy a úpadku (únavy) horrorového žánru (90s) je Abel Ferrara priamy nástupca Georgea A. Romera a Toba Hoopera s ich víziou horroru ako nízkorozpočtového indie filmu s výrazným spoločenským presahom. Ferrara spravil veľmi jatrivé podobenstvo o mestskej samote a (nielen) dobových problémoch s narkotikami. Silno 90-tková vec, ktorú nakoniec aj tak prebíja hlavne jej nadčasový charakter. Romerov Martin mixnutý s Jarmuschovým Stranger Than Paradise. Štýlovka. Must see. (22.03.2022)