Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

VIDĚNO ZNOVU. Patrně nejznámější film s duem Bud Spencer+Terrence Hill a možná i ten nejlepší. Dlouhých rozborů není třeba. Krásná doba, zábavný park s krasojezdkyní, plno hospůdek s teplými párky, zábavní padouši, nejpozitivnější titulní song na světě a do toho boj o nejhezčí auto na světě opepřeny řadou slovních i fyzických přestřelek ve kterých se ukazují Bud s Terrencem v té nejlepší formě. Prostě pohoda jak má být. NEMÁM ČAS (11.11.2020)

Komedie, která má potenciál pobavit, bez ohledu na to, ve kterém století se na ni koukáte a kolikrát jste ji už viděli. Když jsem se dozvěděl, že se Bud Spencer odebral na věčnost a s hrůzou jsem zjistil, že u něj nemám ohodnocený jediný film, tak bylo takřka moji povinností, se na jeho nejlepší počin kouknout. Zřejmě už jsem snímek v dobách mého mládí po kouscích viděl, neboť se mi sem tam během sledování vracely vzpomínky. Terence Hill a Bud Spencer tvoří jednu z vůbec nejkomičtějších dvojic filmového světa. Hrozně jim to společně sluší a je radost sledovat kterak se doplňují. Vůbec nejvíce se mi asi zamlouvalo jejich předvádění se na pouti. Ze snímku vyzařuje neskutečně pohodová atmosféra, která zaručeně pronikne do srdce každého diváka. Pochválit musím i neskutečně chytlavou ústřední píseň o "dune buggy", kterou si broukám i den po zhlédnutí. Ke konci jsem měl pocit, že se snímek začíná trošku táhnout, proto nejdu s hodnocením přes 3 kousky. (20.07.2016)

Samozřejmě je to děsná stupidita, ale je to taková sranda, že méně jak čtyři hvězdičky se nedají dát. Hill se Spencerem jsou legendární dvojice, která je v každém svém filmu schopna holýma rukama rozmlátit celou hospodu zločinců za doprovodu geniálních zvuků. Jo, je to blbost, ale tak veselá, že se prostě nejde nesmát. 85% (19.02.2017)

Když mi bylo 12 a viděl jsem to v černobílé televizi Salermo, byl jsem, stejně jako ostatní spolužáci, naprosto okouzlen. Ty rány, ta buggyna. Zvuky džž a duff, napodobující rány pěstí v TV byly nezbytnou součástí slovníků všech. nedávno jsem to viděl a za sebe jsem rád, že toto období prošlo a skončilo s první polucí (05.10.2007)

Nějak už na mě nefunguje regrese do nižšího vývojového stádia. Dokážu si rozumově připomenout pocit, když jsem ve dvanácti letech v přeplněném kině šílel smíchy u Spencera na motorce a moje srdce bušilo v rytmu jásavého hudebního podkresu. A dnes - nic, nic, nic. Obdivuji Hillovu pohybovou průpravu, která je fantastická, ale raději teď shlédnu klasický balet, protože tam nemáte ten přitroublý děj a dialogy, jen sledujete jak která baletka zvládne tu a tu figuru. Potřebovalo by to duševní návrat do páté třídy a toho už nejsem schopen. (03.11.2008)