Zátoka

Když ne svobodu, tak alespoň Oscara že ti delfíni mají. Dokumentu se tu vyčítá jednostrannost, já mám ale pocit, že dát více příležitosti ´obhajobě´, byl by ještě silnější a vzbuzoval by ještě větší emoce. Závěrečná vzkazka na dárcovskou zprávu je sice moc pěkná, zajímalo by mě ovšem, kolik z nás dojatých a rozlícených delfinistů na jedno použití nakonec ten telefon doopravdy zvedne... (25.01.2013)

Výše se uvádí "krimi", ... nechápu důvod. Jako dokument s prvky napětí je to opravdu skvělé a jako veřejná obžaloba lidstva dokonce výborné a smysluplné. Jíst musíme, to je nepopíratelné, ale hromadně vybíjet kvůli svým nenasytným peněžním účtům zrovna nejinteligentnější mírumilovné tvory podmořského světa je odporné a naprosto neospravedlnitelné. (23.07.2012)

Stejně jako v případě dokumentu Racing Extinction od stejného autora, je oskarová Zátoka plná bolestných výpovědí zúčastněných protagonistů, které by se jako okřídlené cítáty mohly vznášet nad epitafem lidské humanity. Zůstavají vám v hlavě ještě dlouho po tom, co film uvidíte, řežou tam jako malé ostré žiletky a nutí vás neustále přemítat nad tím, co se ve vesmírné jednotě muselo stát špatně, že se člověk takhle vymknul kontole. Pokud to byla v dokumentu Vymírání druhů věta: "Na tomto záznamu zpívá sameček Moha zpěvavého, je poslední svého druhu. Zpívá samičce, která nikdy nepříjde. Je úplně sám. A nyní utichl i jeho hlas", co mi zlomilo srdce a dodnes ji nemohu z té proklaté hlavy dostat, v Zátoce je to "Velryby a delfíni nedýchají automaticky bez přemýšlení, každý nádech je řízen vědomím. Kdykoli se jejich život stane neúnosným, mohou ho ukončit tak, že už se nenadechnou. V této souvislosti používám slovo sebevražda, a ona to tak udělala. Doplavala do mého náručí, podívala se mi přímo do očí, nadechla se a už se nenadechla podruhé. Nechal jsem ji zemřít". Takhle strašně bolestný je tento dokument. Ale to není nic v porovnání s tím, co se děje delfínům v Taiji, kolik jich je ročně zmasakrováno z důvodu exportu do vodních světů a pro maso. Elitní filmařský tým se vydává na toto nebezpečné místo, aby podal svědectví o nehorázném prohřešku proti delfínům. Sedm let od natočení a delfíni se v Japonsku stále vraždí ve velkém. Jestli si myslíte, že jste jako vegani viděli všechno utrpení zvířat, pak vás možná nářek delfínů při jejich vraždení vrátí zpátky na zem... (08.12.2017)

Někteří otrlejší (možná spíše bezcitnější) z vás, by si možná po shlédnutí mohli říct: "Jiný kraj, jiný mrav". Mně se v hlavě honí jiné myšlenky. Ptám se, proč člověk musí zabíjet a žrát úplně všechno, co na Zemi žije? Ano také jím maso a tím, že to přiznám, nahrávám do karet těm, co řeknou, že zabíjet krávy, prasata, kuřata je také neetické. To co se však děje tady, je ekvivalentem lidské genocidy... Navíc na druhu, u kterého je prokázáno, že patří mezi nejinteligentnější živočichy ne Zemi. Je na tom Japonsko opravdu tak špatně, že nemůže obstarat dostatek masa získaného humánnějším způsobem? Je mi z toho na blití. Opravdu mě nakonec potěšila zpráva, že někteří z těch, kteří tento způsob rybolovu obhajují, jsou kontaminováni rtutí. (04.12.2010)

Tento dokument bych doporučil všem příznivcům Japonska a jeho ušlechtilé kultury. Sledovat ty vymaštěnce v zátoce bylo něco příšernýho. Nejdříve se snaží zamezit natáčení, za chvíli tam kuchají delfíny a ještě se u toho tlemí. Záběry z konference mě jen utvrdily v tom, že je to banda ignorantů. Také jsem si vzpomněl na návštěvu aquaparku, kde měli cvičené delfíny a ještě před vystoupením jste se za 20 euro mohli s jedním vyfotit. Ano, nechutná záležitost. Jenže pak pustí pěknou hudbu, delfíni začnou skákat, cvičitelé tleskat a dál už to znáte. (09.11.2010)