Satyrikon

Satyricon je poetický obraz zvrhlosti římských mravů. Když mluvíme o zvrhlosti, myslí se tím cokoli, co přesahuje současné společenské normy a budí pohoršení. Jiná doba vyznávala jiné hodnoty. Paradoxně právě to, co bylo dříve v křesťanské společnosti považováno za zvrhlé, se dnes stává normou. To ale nepovažuji za hlavní sdělení filmu. V době vzniku filmu byla ještě cenzura poměrně silná. Zvlášť v Itálii byl snímek na svou dobu velmi odvážný. Varování před zkažeností součastné společnosti bych v tom nehledal. Jistě, ve filmu můžeme a musíme hledat paralely s naší dobou, ale nejde o moralizování společnosti. Film v podstatě nemá děj. Jde v prvé řadě o formu. Celé dílo je prostoupeno určitým duchem, který se rozvíjí i v jiných Felliniho filmech (např. Amarcord, Město žen). Jde o formy lidské sexuality a erotické představivosti, které jsou v našem světě běžně skrývány. O způsoby chování, necnosti a pudy, které naše společnost nepřijímá nebo je popírá, zatímco mnohé z nich jsou člověku vlastní. Právě umístění děje do starověkého Říma dalo Fellinimu téměř neomezené možnosti v zobrazení těchto společenských Faux pas. Člověk je ve své podstatě stále stejný. Má stejné potřeby. Jedno jestli je to člověk z roku 0 nebo 2000. Pouze se přizpůsobuje společenským normám a v závislosti na tom v sobě cosi potlačuje. Ačkoli je film po obrazové a umělecké stránce velmi zdařilý, absence děje a historičnosti z něj činí příliš vleklou podívanou. Určitě to chtělo kratší stopáž. 60% (22.11.2010)

Další úlet od ouleta? Ale nakonec jsou fajn, pondělky ( kdy ty jeho "filmy" ČT dvojka vysílá (vysílala)) byly vždycky trochu všední a díky němu se staly jaksi....vyjímečnými. První třičtvrtě hoďka je to ale nářez, dalo by se to přirovnat k plně atonální hudbě, na kterou když si po chvíli zvyknete, dostanete se do říše snů a do naprostého transu. To samé se mi povedlo i zde, ovšem pak nevím, jestli jsem otupěl, nebo se Satyrikon opět zvrhává ve Felliniho typickou nesnesitelnou nudu, ale jakmile jsem se ze zmíněného transu probudil, přišlo mi, že značná část absurdních a zcestných situací a scén je prostě beze smyslu, tu první třičtvrtěhodinu jsem na tom ujížděl, ale rychle mě to omrzelo. (16.05.2006)

80% - Trochu nižší hodnocení pro vizuálně překrásný film "obávaného mistra" k jehož úplnému pochopení mi asi chyběl jistý druh vzdělání, zejména pak znalost Petroniovy předlohy. Díky tomu jsem si z filmu odnesl jen nárazové nadšení z některých scén, a spíše surrealistický celkový dojem, což si nejsem jist, že bylo hlavním účelem filmu. Třeba do Satyriconu časem dorostu ;o) (18.07.2006)

Na jednu strana velkolepá oslava studiového natáčení s neopakovatelným vizuálem a stylem, na druhou stranu jeden velký mumraj, který přeci jen brzy ohromí a jelikož je zde velmi těžké nalézt nějaký smysl všeho a všelijaké symboly a podtexty jsou silně dobové a pro mě nenadčasové, nakonec jsem se jen nechal opájet režijním rukopisem a vše ostatní šlo jaksi mimo mě. (15.04.2011)

Tak jsem jednou zase zažila psychedelický úlet, a ani se mi nechtělo věřit, že jeho strůjcem je božský FeFe - i když vlastně jsem i uvěřila. Tato excentricky oplzlá snůška obrazů ze starověkého Říma má prostě nesmírnou dávku originality, která vás však někdy vezme za ručičku a převede do míst, ve kterých se tak říkajíc nelze moc zorientovat, je tu spousta průpovídek o umění, životě, smrti ... někdo by řekl "kecy o ničem, naservírované na zlatém podnose úchylnosti". Satyrikon může být vníman i tak, ale pokud se do něj zakousnete s chutí audio-vizuální a zapojíte nějaké ty přemýšlivější části mozku, možná i najdete smysl a téměř dekadentně dokumentární krásu starověkého Říma. (22.05.2006)