Wall Street: Peníze nikdy nespí

Vlastně se mi skoro celý druhý Wall Street líbil téměř jako ten první. Od prvních minut je to Oliver Stone jako zamlada. Svižné tempo záběrů, dynamický střih dělají film obrazově bohatým a s radostí koukatelným. Scénář je pak prošpikován velmi zajímavými názory na stav soudobé tržní ekonomiky a žádný z herců filmu také neškodí. Nějak mi ale nesedlo posledních pár minut, které celkový dojem dost kazí, protože Gordon Gecco přestává být tím uvěřitelným skoro sympatický prevítem, a stává se nerálnou postavou měnící postoje podle toho kam chce Stone film směřovat. Závěr jako by byl na zbytek filmu přizáplatovaný, jakoby k filmu vůbec nepatřil. Najednou to není o trhu a penězích a místo nějakého zajímavého rozuzlení se dostaví poselství o rodině a dětech a všechno je happy jako svět před finanční krizí. Douglas přestane být Geccem a začne být samaritánem a očekávané odpovědi zmízí do ztracena. (04.10.2012)

Škoda, že Stone nevydržel v kursu nastaveném první hodinou filmu. Pak bych mu napálil plný hodnocení a s radostí. Bohužel si neodpustil ke zbytku se nehodící cukrkandlovej závěr, kterej notně shazuje předchozí dosti poučnou exkurzi do makléřského světa (nehledě na to, že postava Carey Mulligan mě dost kakala, její myšlení pro mě bylo daleko nesrozumitelnější než finanční operace). stejně tak pasáže s jadernou fůzí v současné době spadají trochu do světa SF. Ale budiž. I tak je Wall Street: Money Never Sleeps parádní režisérský kousek plný výborných a přehledně podaných postřehů do finančního světa a praktik fungování burzovních spekulací. Prolínání křivky hodnot cenných papírů s panoramatem Wall streetu, rozdělování obrazu na několik částí (včetně stylového telefonního hovoru během jízdy autem) a spousta dalších režijních vychytávek dokazují, že Stone ještě neřekl poslední slovo. Samotné postřehy z finančního světa zvláště v první části takřka vyrovnávají nejlepší kousky Birda a Fortuna na toto téma, viz tu a tady, zejména jasný poukaz na to, že dluhy zase přešly prostřednictvím státního příspěvku na poplatníka, zatímco banky se zbaví bezcenných finančních produktů a jedeme dále močálem černým kolem bílých skal. Nedá mi to, abych se v téhle souvislosti nepozastavil nad pár poznámkami komsomolců volného trhu, kteří zjevně neví, která bije, když se řekně hedgeový fond nebo short selling a svou představu o dokonalém systému zvaném kapitalismus odvozují z modelu "zisk proudí z kvalitní výroby levnější než konkurence". Škoda že není rok 1850. (11.11.2010)

Na Wall Street 2 se docela dobře kouká. Audiovizuální stránku má Stone pevně v paži. Douglas si taky pořád ještě dokáže ukrást plátno pro sebe a Shia mu zdatně sekunduje. I když jsem v něm přeci jen pořád viděl kousek toho užvaněného floutka, které hraje obvykle. A ať už mluví tihle dva mezi sebou nebo s někým dalším, má většina dialogů švih. Zaujmou a dobře reflektují dnešní finanční svět, potažmo tedy svět obecně (protože peníze světem hýbou, ne že ne). A právě v tomhle tématu spatřuji nejsilnější těžiště filmu. V politicky korektním světě samozřejmě oficiálně existují daleko větší hrůzy, než je nějaká ekonomická krize, ale ruku na srdce. Co strašlivějšího se může stát typickému konzumentovy dnešních dní, než že mu propíchnete bublinu jeho kapitalistické reality přímo před očima? Stone silné téma bohužel jenom nadhodí. Jinak akorát opakuje to, co už řekl v jedničce a druhá polovina se už vyloženě topí pod nánosem scenáristických nedodělků, jako jsou předvídatelné zvraty, hysterické citové výlevy a mnohačetné konce, které jakoukoliv možnou údernost snímku akorát zbytečně rozmělňují. Dohromady jde tedy pouze o solidní řemeslo, které se nepodařilo ukočírovat k tak sevřenému a sdělnému výsledku, jakým byl díl první. (19.11.2010)

Od Stona bych čekal trochu agresivnější scénář, ale většina věcí se i tak dá docela dobře vstřebat. Méně Shii LaBeoufa by bylo záhodno, více Douglase rovněž. Milostná osa nevadí a výtečně zapadá do konceptu filmu. Dělat celý snímek pouze o imaginární bublině by nebylo zrovna dvakrát hodnotné. Výtečná kamera a vůbec pocta moderní době. Úplně jiné nežli první díl. Ale však taky dvacet let je dlouhá pomlka. (09.10.2010)

Oliver Stone se snaží vrátit do první ligy? Zatím to tak nevypadá, spíš jen opatrně otvírá dveře do světa kterému dřív vládl. Do světa VELKÉHO dramatu a nesmlouvavé sociální kritiky. Kdysi totiž dokázal svými filmy přímo rvát koule, kdežto teď jen opatrně pošťuchuje - myšlenkově není jeho návrat na Wall Street úplně plytký a s chutí se opírá jak do hypoteční krize, tak i do lidí v jejím pozadí, ale stále jede jen na půl plynu. Místo skutečného inside looku zvrhává ekonomické podhoubí do napůl zelené agitace, a samotné drama "zlých" a "ne až tak zlých" pánů s kravatami se převrací do zdaleka ne tak svíravého melodramatu o rodině, smíření a oslavě zidealizované budoucnosti plné malých dětí a malého života. Ale přes to, nenudí a dokáže držet krok s dobou, dokáže být aktuální - ať už se to týká příběhu samotného, nebo režie která je opět parádní ukázkou vyspělého řemesla a důkazem že když je Stone za kamerou, tak stále ještě moc dobře ví co dělá. A stejně tak to ví i Michael Douglas, na kterého je po dlouhé době opět radost pohledět. 7/10 (04.07.2011)