Já, mé druhé já a Irena

Potlačovaný vztek ústící v rozdvojení osobnosti je docela fajn premisa, ale její využití v příběhu, který se z velké většiny točí kolem fádního útěku před policií, mi přijde jako mrhání potenciálem. Jim Carrey se snaží bodovat svými grimasami, ale ty jsou mnohdy za hranicí afektovanosti. Naštěstí když už Jim přepne na své druhé já, dokáže sehrát pár docela zábavných scének. Všemu taky napomáhají jeho parádní trojčata a pohledná Renée... 5/10 (18.05.2016)

Souhlasím, že stopáž je trochu přepálená, ve zbytku se ale se zdejší majoritou moc neshodnu. Tohle je podle mě dost zábavný, pohodový kus se spoustou skvělých gagů a Jimových klasicky ujetých kreací. Na rozdvojené osobnosti je Carrey machr. Renée to tady navíc moc sluší a má to i dobrý soundtrack. Jen to trochu kazí Dejdarův dabing, Tůma chybí. (11.01.2019)

Jeden z nejlepších vánočních dárků, jaký jsem kdy dostal (tenkrát ještě na VHS-ce) a pustit tuto perlu celé rodině pěkně o božíhodovém dopoledni je zážitek vskutku nezapomenutelný a to především ve scénách s Carreyho vypečenýma synkama :) Možná i proto je pro mě tahle Jimova komedie tolik nezapomenutelná (podobně jako v případě Masky, kterou jsem na kazetě dostal pro změnu k narozeninám a byl to v dětství jeden z mých nejoblíbenějších filmů- halt velký Jimův fanoušek :) a kdykoliv jí vidím, vytanou my namysli ty skvělé vzpomínky na Vánoce :) Jinak je to vyloženě pohodová komedie, s pár ostřejšími výrazy, odehrávající se v krásné přírodě, navíc road-movie já můžu ve (skoro) jakékoliv podobě. Vymazlený soundtrack je už jen onou třešničkou na vskutku chutném dortu :) (16.02.2013)

Takového Hanka bychom občas potřebovali každý z nás. Kdekdo nám kálí na hlavu, že přes výměšky není vidět. Pak se někde ve vás objeví malý Hank, stroj na řešení problému a jde se vesele dál. Tvůrci kápli na silný námět, ovšem kalkulují zde s figurou, která je sotva někomu blízká. Navzdory však této skutečnosti dávám plný počet, protože některé exhibice Jima Careyho prostě za to stojí. (30.06.2011)

Ksichtění Jima Carreyho na mě obvykle působí jako odpuzovač, Renée Zellweger má k mým idolům taky řádný kus štreky daleko, ale dala jsem filmu šanci. Sledovala jsem s mírným zájmem, jak puťka Charlie střádá křivdy a čekala, kdy mu konečně bouchnou saze a vrátí neuctivým spoluobčanům vše i s úroky. Jenže paradoxně právě zrození hnusáka Hanka bylo tím okamžikem, kdy se humor definitivně zanořil do hnoje nevkusu, kterým se zatím akorát po pás brodil. Jakkoliv bych tuto komedii asi považovala za snesitelnou, nechtělo se mi ještě spát a tak nebyl důvod mrhat časem u lehce otravného průměru. Za první třetinu tedy 48%, moje duševní účast na zbytku filmu je silně nepravděpodobná. (29.03.2011)