Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Alfio ContiniHrají:
Marc Frechette, Daria Halprin, Paul Fix, G. D. Spradlin, Rod Taylor, Harrison Ford, Kathleen Cleaver, Tom Steele, Norman GrabowskiObsahy(2)
V roku 1969 na losangelskej univerzite vrie nespokojnosť študentov. Jeden z nich, Mark, vidí, ako polícia násilím rozháňa demonštráciu, pričom zastrelí jedného zo študentov. Mark chce strelca zabiť, niekto ho však predbehne. Mark je však hlavným podozrivým a tak uteká na letisko, kde sa zmocní malého športového lietadla. (STV)
(více)Recenze (117)
Jsem rád, že po pozérské tetralogii o odcizení se Antonio vydal zásadně jinam. Zvětšenina a ještě víc Zabriskie Point jsou ideální pro režiséra s jeho sklony k zobrazování jednoduché emoce z tolika úhlů znova a znova, až se omrzí. (Zde se z mnoha úhlů sleduje exploze - mnohem lepší.) Tady našel Antonioniho styl konečně svůj smysl a uplatnění. 4 a 1/2. ()
Kdybych žil na konci šedesátých let na jihu USA, tak bych Zabriskie Point prožíval asi trochu jinak než jako nezaujatý divák, který se narodil až o tři dekády později. Ten skoro až antiamerický postoj Antonioniho je vyhnaný do extrému a není se co divit, že v Americe pak už nic nenatočil. Jako všichni ostatní musím vyzdvihnout vynikající hudbu a závěrečný grupáč. Antonioniho styl se mi začíná moc líbit. ()
V Pohrobkovom obsahu čítam, že Zabriskie Point "byl ve své době tvrdě odmítnut americkou kritikou". V danom okamihu sa pridávam k americkej kritike. V istom zmysle esencia väčšiny Antonioniho tvorby: uchopenie aktuálnej a pálčivej témy tým najkokotskejším a najnudnejším možným spôsobom. Ale zároveň takým, aby európska intelektuálna elita jasala. ()
Vizuálně, stejně jako kompozicí obrazu je film moc hezký (své samozřejmě dělá velmi dobrá hudba - ano, Pink Floyd), ale jako by se Antonioni přizpůsobil zemi, ve které natáčí a zakrývá těmito "inscenačním" kouzly naivitu, polopatičnost a až jistou tezovitost děje... oproti jeho nekompromisním evropským filmům působí Zabriskie Point v ději, myšlence a konečně i v jejich podání neuvěřitelně ploše (na umělce Antonioniho formátum, samozřejmě).. Na druhou stranu, Antonioni opět "pouze" zaznamenal atmosféru země a doby, ve které natáčel, tato ornamentálnost a zjednodušování tady asi není tak moc jeho chybou... Když si ale vzpomenu třeba na jeho opravdu nadčasovou Noc, působí Zabriskie Point až moc zestárle... Mmch, k těm dvěma slavným scénám - scéna v poušti je spíše směšná, závěrečná scéna má svoji sílu, především kvůli hudbě a kameře, ale funguje spíše sama o sobě, než jako silné završení filmu... Být mi sedmnáct, asi se mi to bude celé líbit o něco málo víc...ale ne o moc :) ()
Antonioniho styl se mi opravdu líbí. Vždycky věděl jak film udělat dobře. Zvláště u Zabriskie Point se doopravdy vyřádil svým citem pro nadčasovost, kterou bohužel ne každý vidí. Nemá cenu popírat, že snová scéna milování v poušti je nepříliš vkusná, ale s trochou nadhledu se jedná o nejlepší scénu ve filmu, protože zde Antonioni u díváků vyvolal jejich tužby a uvědomnění si sebe samých jako lidí. Z reakce hlavní hrdinky poté co se dověděla, jak skončil její partner je jasné, že pro ně jejich románek neznamenal o nic méně, než pro jiné láska na celý život. Zkrátka a dobře lidské pokolení má mnoho chyb, ale i mnoho krás a vymožeností a těch si máme cenit nejvíce. To považuji za největší poselství Zabriskie Point. ()
Galerie (45)
Photo © neue visionen
Zajímavosti (11)
- Když jednou Antonioni spolu se štábem natáčeli přímo v letadle, upadlo letadlu jedno kolo, a tak museli kroužit tak dlouho, dokud nebyla nádrž prázdná, aby se mohli pokusit přistát. Dopadlo to šťastně. (Rattlehead)
- Mark Frechette žil po premiéře s Dariou Halprin. Po rolích ve dvou italských filmech byl v roce 1973 odsouzen za přepadení banky. Ironií osudu se zde částečně opakoval scénář Zabriskie Point. Frechette byl ozbrojen pistolí bez nábojů a jeden z jeho spolupachatelů byl zastřelen. Po zatčení prohlásil, že vyloupení banky pro něj bylo "přímým útokem na všechno, co dusí Ameriku k smrti", a po dvou letech se ve vězení nešťastnou náhodou zabil činkou. (Krissty)
- V úvodní scéně se objevuje Kethleen Cleaver, skutečná manželka vůdce Černých panterů. (Krissty)
Reklama