Nepřítel lidu

Úvodní hodinka mi nepřišla příliš záživná, radost tak dělal pouze Steve McQueen, jeho zdejší vizáž by se skvěle hodila do role nějakého rockera ze 60. let. Závěrečná 3/4 hodina však měla sílu, dokázala zaujmout nejen dějově, ale také řadou hlubokých myšlenek na účet společnosti lidí, resp. hmoty ve tvaru lidí, protože aby se mohla nazývat lidmi, musela by se tak také chovat. (29.04.2014)

Steve McQueen po Skleněném pekle na 4 roky zmizel a vrátil dost nečekaně. Polohistorické, divadelní drama z Norska konce 19. století bych od něj nečekal, ale k nepoznání zarostlý McQueen to zvládl s naprostou grácií, stejně jako jeho soupeř Durning. Jeho lékař objeví riziko pro městečko (otrávenou vodu v lázních) a starosta to nechce slyšet, protože by to zkazilo kšefty. Za hrdinou stojí zpočátku lidi i novináři, ale starosta proti němu obrátí jak noviny, tak veřejné mínění a udělá z něj nepřítele číslo 1. Je to pomalé, divadelní a trošku nudné, ale ty myšlenky fungují - pokrokový intelektuál se nemůže měřit s všehoschopnými politiky, prodejnými novináři a tupým davem. Pravda je označena za dezinformaci a ukřičena, pokud je ji vůbec dovoleno vyslovit. Ne, nemám pocit, že by se svět od té doby moc změnil. Za ty herce a myšlenky si to 4* zaslouží. (08.10.2023)

Odmítám lež, že většina má vždycky pravdu. Je to smutně úsměvné, že v ČR není napojená na kanalizaci třetina domů a splašky si pouštíme do spodních vod, rybníků a řek. Evropské dotace přitom mohly pokrýt podstatnou část nákladů s výstavbou kanalizací a čističek spojenou. Přesto se podstatná část lidí rozhodla, že než aby vypustili korunu, raději se budou topit v hovnech. Nechci zabřednout do polemiky, kam dotace vlastně tečou, protože to už nevyvolává smutný úsměv, ale slzy. Většina bude mít pravdu za padesát let, nebo nikdy, když se bude chovat hloupě. (12.06.2017)

Bolševici se učili, že vládnou masy a že většina má vždycky pravdu. A ejhle ono to najednou neplatí a příkladem je tento příběh. Viděl jsem to jako děcko a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl po xx letech a asi takhle. Můj oblíbený Steve McQueen tu zase tak nějak neexceluje. Všichni mají opravdu hrozné kostýmy, ještě hůř jsou namaskovaní a celý příběh se děje v interiérech. Je to fakt slabý, oproti tomu např. o 6 let starší britský seriál Z archivu Sherlocka Holmese Holmes má kostýmy, interiéry i exteriéry jako z jiné dimenze. Je to ještě v původním dabingu Růžek, Hrušínský, Sejk, Moravec, Galatíková, Štěpnička, Brabec a právě Růžek jako McQueen mi vůbec nesedl. Ale přes to všechno se na to třeba za dalších 30 let můžu podívat. (29.06.2021)

Pietní převod Ibsenovy divadelní hry na plátno (v úpravě od Arthura Millera pro americká divadla). Ibsenovy hry mám velice rád, a i tady byla zachována síla jeho textu, ale pokud mám hodnotit film, tak musím dát jen tři hvězdy. Schaefer zůstal u statického snímání divadelních dialogů v trochu realističtějších kulisách a opravdu jde spíše o záznam divadla než o film. McQueen zdůrazňuje (ať už vědomě, či nevědomě) idealistickou stránku charakteru Dr. Stockmanna, a nějak si neví moc rady s tou temnější stránkou (nebo ji nechce vidět) - touhou po slávě a uznání. Na divadle má Ibsen živou sílu, tento film však trochu připomíná archivní víno - konzumujeme ho hlavně kvůli jeho hodnotě, nikoliv kvůli chuti. (14.08.2020)