Fullmetal Alchemist: Bratrství

Oba Alchymisté, starý i nový pro mě představují naprostý vrchol žánru šónen. Komplexní příběh, hrdinské i zlotřilé a především velevýrazně stylizované postavy, megalomanské cíle, destruktivní bitky, strhující akce, promyšlený svět, strašlivá moc záporáků, šikovnost a um (a ta moc nakonec taky) klaďasů - půl toho, co tvoří anime pro kluky, půl toho, co dělá lákavým fantasy. Každá postava ze zástupu, jež se na diváka valí, má v ději své místo, posouvá jej, přispívá... Prostředí je pestré: idylický venkov, velkoměsto Central, pouštní ruiny starověkého Xerxesu, hraniční pevnost v ledových horách, železniční tratě protkávající zemi - a střídá se nejenom pro pocit pestrosti, ale ono střídání má svou železnou logiku určenou děním. Výše popsané je jasná pětihvězdičková záležitost. Méně radostné je sledovat uspěchaných prvních 13 dílů, jež rekapitulují dění z původního seriálu, než se stihl odklonit od mangy. Chápu, že jde o kompromis mezi: "Říci, vše co je potřebné pro chápání dalšího dění," a: "Nenudit ty, kteří viděli starší verzi," leč obávám se, že dopad mnohých scén na "nového" diváka bude mnohem menší než mohl být, když se ty hrůzy dějí sotva předvedeným postavám. I když, možná je to lepší, neboť pak by asi Al a jeho kolegové více komentovali svá vnitřní hnutí a plačtivě či zdrceně vysvětlovali, komu všemu to za co vděčí, koho nechtějí rozplakat, koho třeba ochránit, co je strašné a co je to ta bratrská láska. Ba, typickou slabou stránkou šónen anime je pro mě vnitřní život postav, který bývá zobrazen často dosti ploše. Moc se s tím nemořit, zřetelně (až příliš) načrtnout motivace k činům a hurá na ty činy - takové jako by bylo heslo - Nový alchymista není výjimkou. Snad i ten starý tím trpěl, leč tenkrát jsem ještě nebyl na tuhle vlastnost tak alergický, vždyť to byl málem můj první zástupce šónenu... Silné ****. (04.10.2010)

FMA z 2003 byl super, neváhal jsem a ihned jsem se vrhl na FMA 2009. Seriál mě naprosto nadchnul, pohltil a dostal. Je vůbec možné stvořit něco tak geniálního? Od příběhu, přes postavy, scenérie až po zvraty, rozhodnutí, odhalení, úvahy a vyvrcholení se jedná o neskutečnou jízdu, kdy mě každý díl hnal neskutečně kupředu. Hnací síla byla o trošilinku slabší než u Berserka. Nemám víc co dodat, naprostá symfonie :) (20.05.2017)

"Původní" Hagane no renkinjutsushi z roku 2003 je překonán. Líbilo se mi sice jeho finále a potom propojení s filmem, který měl zajímavý konec, ale tenhle vskutku původní anime seriál svého bratříčka překonává o sto šest. A není to jen tím, že kopíruje mangu, kdepak. I když i tohle má svoje místo v zástupu faktorů, proč je FMA:B mnohem lepší, než byl FMA. On totiž příběh má neskutečné grády, ale důležitější pro něj je, že má logiku, všechno ve scénáři má logiku, pouštní ruiny města Xerxes, jejich historie; pohraniční pevnost na severu; vzpoura kdysi dávno na východě; tunely propojující celou zemi, která je tak nějak divně dokulata... Spousta postav v příběhu vůbec neškodí, protože každá moje svoje pevné místo, kde musí stát a kde případně musí umřít; a tak se divák neztrácí, ačkoliv v jednom díle najednou třeba sleduje čtyři různé lokace s osmi různými postavami. Ed, Al, jejich táta, Izumi, Mustang, Hawk Eye, sourozenci Armstrongové, ti všichni a mnoho dalších navíc mají svoje role pevně napsány a logicky pokryty. Kvantum záporáků potom jen doplňuje silnou skvadru charakterů, Father, všichni homunculi, jejichž smrti povětšinou bývají velkým filozofickým milníkem děje; ale zároveň i negativní lidské postavy, které nakonec chcípnou ošklivou smrtí. Závěrečné epizody totiž nenechají nikoho na pochybách, že tady najednou mohlo zemřít nejvyšší číslo lidí v jakémkoliv televizním nebo filmovém projektu, hazarduje se zde s osudem celé padesátimilionové země a do poslední chvíle díky dějovým i lokálním a občasným zvratům není jasno, jestli zvítězí dobro nad zlem. Osud pak takového zla je další filozofickou otázkou, kterou FMA v klidu vyřeší jedním dialogem. Fullmetal Alchemist: Brotherhood ovšem nestaví jen na silném příběhu, jeho síla tkví totiž i v (sice místy ploše vykreslených) charakterech a jejich psychologizaci. A dál a silněji než FMA pracuje s otázkou bratrské lásky a důvěry, lásky k rodičům, lásky k dobru, vlastní pýše, ctnostech, a tak dál a tak dál. Fullmetal Alchemist: Brotherhood není primárně určen pro malé děti a ani bych to nedal do ruky dospívajícím capartům. Dal bych jej před oči lidí, kteří mají po pubertě a jejich charakter se nějak formuje, díky čemuž mohou sympatizovat tu s Mustangem, tu s bratry Elricovými, tu s Winry s božským tělem (!!!), tu Armstrongovi nebo dokonce Van Hohenheimovi. A nakonec i takový Envy nebo Greed dojde politováníhodného konce. Monumentální pětice hvězd je zaručena, a nikdo, kdo viděl byť jedno anime nebo četl jednu mangu, by neměl dávat méně. Stěžování si na úvod je kravina, neboť od prvního do posledního dílu má seriál takové tempo, že dvacet minut jedné epizody vám přijde najednou pryč a pak se podíváte a zjistíte, že jsou čtyři ráno a vy musíte vstávat na ranní přednášky / do školy / do práce. Ee. Dávejte jen pětky. Fullmetal Alchemist: Brotherhood si nic jinýho nezaslouží. Nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. (25.10.2009)

Musím souhlasit s tím co už tady napsala Zíza. Dobré jsou oba, ale pokud se rozhodujete na který se kouknout, tak určitě ten nový! Pvních cca 20 dílů se sice opakuje, ale tady v daleko rychlejším tempu a jsou tam i nové věci, takže dívat se na to dá klidně znovu... a to jsem původní seriál viděl nedávno. K původnímu seriálu jsem měl nějaké výtky, ale Brotherhood je naprostá pecka, nejde dát nic jiného než plný počet a vřele doporučit. (29.06.2011)

Někdy jsem se sem musel dostat. Někdy. Upřímně, čekal jsem to později, protože jsem si tak nějak na pamět dával, že jestli někdy skončím s anime, tak FMA:B by asi bylo velkolepé zakončení této drobné závislosti. Věci se měly jinak, Netlflix se ke mně dostal nejspíš k jako poslednímu člověku na téhle planetě a z obsahu anime čněl Alchemista. Domněnka, že mi to bude trvat tak rok vzala za své velmi záhy a sjel jsem ho nekompromisně za měsíc. Charakteristické adjektivum je určitě "epické". Rozmanitý svět, velkolepé cíle, neustálé probírání filosofie otázky života a smrti, animačně skvěle podpořené lité řežby a i toho řevu tam bylo víc než dosti. Narozdíl od těch ne tak dokonalých žánrových přibuzných zde ale máme i plejádu důstojných postav, hutnou a celistvou příběhovou linku, která neustále eskaluje (vyjma mírného dropu kolem 25. dílu k nadechnutí), štěstí střídá smutek a vše je pocitově blízké, pochopitelné, uchopitelné. Líbí se mi ten mix aspektů a vlastností, které malé děti zbožňují na shounenech (viz. postava Edwarda hlavně), ale i umně zakomponované palčivě dospělácké otázky o moci, nesmrtelnosti a jiných lidských hodnotách. A i nakonec já, onen zapšklej nepřítel tohoto žánru, jsem nemohl, než uznat kvalitu tohoto díla. Několik postav mě nutilo si pouštět díl za dílem (Greed, Gen. Armstrong a hlavně rezolutní Roy Mustang) a finále je jeden velký, nevyhnutelně napínavý BANG! Proč ne tedy 5*? Protože ke konci mi přišlo, že se scénář až moc snažil některé postavy falešně a nedostatečně skrytě uchránit a kvůli tomu ovlivňoval jiné, aby se chovaly jinak, než se celou dobu projevovaly. Edward byl vcelku ok, ale Al? Ten mě někdy fakt točil a vtípky byly přeci jen až moc mířené na mladší :-) Nic to nemění na tom, že tohle byla velká jízda a snadno mě to přesvědčilo, že toto anime je králem minimálně ve svém žánru. Silné 4*. (07.12.2018)