Habermannův mlýn

odHAILování takového, mnohdy raději opomíjeného, tématu pod taktovkou mistra dramatu Juraje Herze jsem si prostě nemohl nechat ujít. i když mi bylo dopředu jasné, že téma je to těžké a že se z kina nebude odcházet s lehkou hlavou (což se ostatně přesně potvrdilo). sonda do nitra lidské duše je ve filmu tak dokonale zavedena, že jsem byl uvnitř naprosto emočně rozerván. kongeniální soukolí skvělého hereckého obsazení+vynikající hudby+kostýmů atd. mě uchvátilo a semlelo na 100%. (28.10.2010)

V posledních deseti letech se 2. světová válka promítla do příběhu letců RAF v Tmavomodrém světě, osudu želarské Hanule, společně s Arnem von Lieven potřísnila Krev zmizelého, byla i při tom, když se Obsluhoval anglický král, dobýval Tobruk a rozpínal Protektor. Nyní se Herzův Habermannův mlýn cíleně zabývá otázkou odsunu Němců v roce 1945, ke kterému směřuje obloukem vyprávění od roku 1937 a sleduje tak přímou linku proměny chování více národnostní obce v extrémním časech. Herz vítězí v každém možném ohledu a předkládá film tolik potřebný pro českou kinematografii už dlouhá léta. Převaha německých herců tvoří jednu z mnoha silných stránek, na kterých byla vytvořena základní působivost hrůznosti událostí na Habermannově mlýně. Zejména Mark Waschke v titulní roli zosobňuje vynikajícím způsobem kompaktní složitou postavu, která napříč desetiletími podává ruku například Schlapckemu Borise Rösnera z Albrechtické huti. Stejně tak je strhující výkon Hannah Herzsprung a několika dalších tváří. S Čechy je poněkud problém vyhnout se zavedeným škatulkám, zvláště u Rodena a Hrušínského, určitý zlom nastal u Kaisera a Dulavy. Rozhodně stojí za zmínku, že se k filmu z televize - poprvé od roku 1989 - dostala Veronika Gajerová, jejíž výkon ideálně splňuje požadavky jí zadané šablony. Bylo by zřejmě nyní možné se zamyslet nad tím, jestli nakonec Herz nepředkládá podvědomě obhajobu německé strany vůči české, ale v tomto případě by už sama taková myšlenka byla rouháním. Příběh plyne a razantně se přizpůsobuje době, které je ukrajována po poměrně velkých časových úsecích, aby bylo možné se soustředit na pointu. A zároveň je možné si najít čas i na vizuální odkazy Kočáru do Vídně... Ohledáním z více úhlů je nakonec za jediný reálný mínus možné považovat marketing výlučně se soustřeďující na osobu Karla Rodena, který tvoří v ději jen výraznou roli vedlejší, a ukrádá tak prostor hlavním hvězdám dramatu. (01.05.2011)

Tento film sa tesne po premiére dostal do modrých čísel a zotrval v nich pekne dlho. Neviem, čo komu chýbalo, ale pre mňa je Habermannov mlyn jedným z najlepších filmov, aké za posledné roky vznikli v Čechách. Potešilo aj to, že slovenský režisér Juraj Herz sa na staré kolená dostáva do skvelej formy. Film ma chytil hneď od úvodu, kde davové scény s komparzistami nepôsobili trápne, skôr naopak. Cítil som mrazenie, ktoré mávam pri silných drámach. Nezachytil som žiadnu zbytočnú či trápnu scénu. Príbeh je zrežírovaný naozaj prehľadne,aj vzhľadom na veľké množstvo postáv, ktoré vo filme hrá. Veľmi pozitívne je, že aj malé postavy tu majú svoje dôležité miesto. Mylne som si namýšľal, že prvé husle bude hrať. K. Roden a nakoniec som bol fakt prekvapený, že nedostal toľko priestoru ako som si myslel. Hlavnou postavou je pán Habermann, ktorého veľmi dobre a presvedčivo stvárnil nemecký herec. M. Waschke. Scéna "jeden Nemec sa rovná desať Čechov", je veľmi silná a nie je jediná, ktorá vás chytí za srdce. Hlavný nemecký veliteľ je správne "slizký" a nesympatický. Pravdepodobne mnohým tento film nastaví zrkadlo, hlavne v posledných minútach, kde priateľ nepozná priateľa a ako svine sa prejavili aj tí, od ktorých by sme to nečakali. Je jedno, či ste Nemec alebo Čech. Téma odsunu Nemcov z českého územia je na pozadí tohto príbehu vyrozprávaná jasne a zrozumiteľne a ak by som bol učiteľom dejepisu, odporučil by som ho žiakom. Chvíľu som uvažoval o plnom hodnotení. Nakoniec silných 80%. (31.05.2011)

Je dobře, že se tato tematika také začala objevovat i v našich filmech. Za to panu Herzovi tleskám. Sázka na Rodena je sázkou na jistotu, role rozervaných drsňáků mu sedne. Ale i přes pěkné zpracování života smíšených rodin a vůbec celého toho čeko-německého pohraničního guláše do kterého navíc vstoupila válka, se mnou film nic neudělal. A to ani drsný závěr. Se zaujetím jsem jej shlédl, ale pouze jako jakýsi dokument který poučí, ale rychle odezní. Ohromenost po dokoukání jakou jsem měl u filmu podobného typu - Je třeba zabít Sekala - se nekonal. Bohužel. Na Habremannův mlýn jsem se dost těšil už když jsem se dozvěděl Herzův záměr.. (29.07.2011)

Česká kinematografie na tom ještě není tak špatně, jak si většina z nás myslí, když dokáže vyprodukovat takto kvalitní film. Aby však podobně silný snímek vznikl, musí být splněno několik důležitých podmínek. Tak například se nesmíme pokoušet natočit komedii, protože těch opravdu vtipných a inteligentních bych od revoluce napočítal na prstech jedné ruky vysloužilého truhláře. Dále je důležité mít po ruce silný příběh (nejlépe podle skutečné události), téma, které osloví mlsné tuzemské publikum. A v neposlední řadě není od věci, aby se látky chopil talentovaný režisér. Buď někdo z nastupující vlny (napadá mě např. David Ondříček) či nějaký zkušený matador ze staré školy, jako je právě Juraj Herz. Habermannův mlýn splňuje všechny výše uvedené body a proto je pro mě skvělým zážitkem. Nebojme se točit vážné filmy a klidně i v koprodukci, protože tohle ještě pořád umíme, tady je naše parketa. Při závěrečné, soudružské Hrycově hlášce o pakování těch německých sviní, mi přeběhl mráz po zádech. Z bláta do louže. P.S. Karel Roden je právem nejuznávanějším českým hercem současnosti. (29.01.2015)