El traspatio

O únosech a vraždách žen v Ciudad Juarez byly za posledních dvacet let popsány stohy papírů a natočeno několik filmů. Od těch neskutečně pitomých tortureporn, po ty jenom přitroublé s Jennifer Lopez. Tenhle snímek naopak patří k těm lepším a, jak to u současné Mexické kinematografie bývá, patřičně drsným. (27.11.2011)

Tak nějak jsem podvědomě očekávala temnou atmosférickou detektivku a v tomhle směru jsem trochu zklamaná. El Transpantio je víc, než cokoliv jiného spíše drsnou dramatickou výpovědí o mexickém bezpráví a krutostech, prováděné na bezbranných ženách, o nezájmu zkorumpované policie i politiků a celkové frustraci, plynoucí z této bezútěšné situace. Ve městě Juarez těsně sousedícím s USA možná řádí sériový vrah, ale je jen malým zrnkem písku v soukolí hromadného násilí a sexuálně motivovaných vražd. Brutalita s jakou jsou nešťastné dívky zamordovány a poté necitelně odhozeny z auta, zasáhne o to víc, že je film inspirován skutečnými událostmi. (10.03.2015)

Jeden ze skvělých filmů, dokumentujících, jak vzniká zlo a násilí - tak jako Gomora, tak jako Město bohů. Tyhle filmy nejsou žádná vyumělkovaná detektivka vznikající pro zábavu obecenstva, ale odvážnější projekty, které se nám snaží říct pravdu, jak nějaká blbá zvyklost rozežírá společnost. Jak se někde může stát, že se z vraždění žen stane téměř tradice? A jak to lze těžko prolomit, když v rodinách je zažité, že žena je služka, a když jsou vrahové nepostižitelní ve zkorumpovaném prostředí. Má cenu se proti tomu postavit? Určitě - vždycky to má cenu, když se připojí hodně lidí, třeba se to i někdy prolomit dá.. A tak může člověk přemýšlet o všem možném - třeba jak hluboká je korupce u nás-asi o nějakém pravdivém filmu nemůže být ani řeč - kdo by ho financoval? Ale bodl by. A jak jak je pro nás ženy přece jen dobře, že žijeme tady. I když některé drobné projevy machistické nadřazenosti v některých mužích i tady žijí. Člověk si klade otázku proč s vůbec někdy začla taková blbá hra, že někdo je nadřazen někomu. Představuju si to tak, když člověk umře a sundá všechny kabáty společenských zvyklostí a bude stát třeba tváří v tvář tomu, komu ublížil - bude chtít hmátnout po něčem, do čeho by se oděl, aby se obhájil. Ale nebude tam nic, jen on bude stát nahý před bohem .. (21.02.2010)

Příhraničním městečkem Juarezem otřásá případ masového vraha. Respektive už neotřásá, neboť vrah pravidelně již po několik let zabíjí a mučí mladé ženy, a jejich zohavená těla pohazuje uprostřed pouště - a všichni si na toto více méně zvykli (policie se tváří že o nic nejde, politici palčivé otázky zahrávají do autu). Jediný, kdo se případem ještě trochu zabývá je mladá policistka Blanka, která se snaží celý případ vyšetřit - ale některé nitky ukazují do nejvyšších míst, a tak začíná mít sama policistka problémy... Z filmu mám docela rozporuplné pocity - na jedné straně naprosto dokonale (a chtěl bych říct realisticky, ale jelikož jsem v Mexiku nikdy nebyl, tak nevím) zobrazuje beznaděj, která uprostřed chudobou zmítaného města čiší, místo - kde život nemá skoro žádnou cenu (a pokud jste žena, tak už vůbec), bez peněz (amerických) si ani neškrtnete a ani zkorumpovaná policie pro vás nehne ani prstem. Na druhé straně jsem se chvilkama ztrácel v podivném střídání dějových a časových linií (v jedné linii proběhl krátký rozhovor, a v druhé jsme se posunuli o několik dní) - ale i přesto jsem s filmem relativně spokojenej... (19.03.2010)

"BUENOS DÍAS, JUÁREZ! HRANIČNÍ MĚSTO, KŘIŽOVATKO. DVORKU S DVĚMI BRANKAMI..... ZRANĚNÉ MĚSTO POTŘÍSNĚNÉ KRVÍ ZAVRAŽDĚNÝCH DĚVČAT." Odvrácená tvář mého milovaného Mexika neměla nikdy tak pochmurnou, beznadějnou, ponurou a depresivní tvář jako v tomhle hodně, hodně realistickém krimi dramatu. Já si pomalu připadal jako u nějakého hraného dokumentu, tak to na mě realisticky působilo. Drsný zážitek, až je mi z toho ouzko. Ve víru všeho toho uplácení, lhostejnosti, krutosti, brutality a bezvýchodnosti pak člověk ještě sleduje malou soukromou mileneckou tragédii moc sympatického indiánského páru z jihu Mexika. To jejich štěbetání v jejich rodném nářečí bylo tak odzbrojující a roztomilé....ach jo. A ten konec a čísla naskakující na monitoru....mrazivé...."Četla jsem jeden příběh. V jednom městě v Indii provádí o každém úplňku obřad. Až se jedné noci objevil tygr...a jednoho z nich sežral. O měsíc později se sešli znovu, ale teď měli strach. Stejný příběh: objevil se tygr, někoho sežral a utekl. Další měsíc se město sešlo opět. ale tentokrát strach nemají, protože tygr je teď součástí obřadu. Stává se součástí rituálu. Jak je to možné?....Stejně jako ty vraždy....všichni to očekávají a každému je to jedno." (09.07.2015)