Skautská příručka pro chlapce

Jednoduchá civilná dejová línia ani jedno zbytočné slovo, predvídateľná a možno práve preto presvedčivá psychológia postáv a neuveriteľne silná atmosféra, ktorá v kontraste s dôležitosťou deja bola vystavaná na lyricky intímnych detailoch. (naháňanie oviec na lúke, pohladenie po tvári, skákanie po strechách...) (05.04.2011)

Hloupá, krutá mládež a ignorantští dospělí. Welcome to Britain. Od realistické psychologického dramatu se film kontinuálně vzdaluje. Dovídáme se stěží uvěřitelné (ale šokující) informace, policajti projevují neschopnost nebývalou i na filmové poměry a vše graduje činem ani trochu neodpovídajícím předcházejícímu chování postav (ale činem šokujícím). Jediným smysluplným vysvětlením by byla Davidova mentální retardace, ale obávám se, že šlo pouze o hercův nešťastně zvolený výraz. „Důležitou“ pomalostí tempa Skautská příručka jen zastírá svou dutost, fakt, že je filmem postaveným na jednom, nanejvýš dvou šokujících zvratech. Navíc filmem neobratně zrežírovaným, bez hereckého výkonu, kterému bych věřil, bez jednotného tónu – vytvářená intimní atmosféra je neustále nabourávána, tu větším davem lidí, tamhle nevhodně zvolenou hudbou. Když v psychologickém filmu selhává i psychologie, lepší vzít nohy na ramena (ať vás obohatí alespoň fyzickým výkonem, protože žádný velký psychický výkon vážně nevyžaduje). 45% (16.11.2011)

║Rozpočet £1milión║ Tak z jedného nič hovoriaceho filmu som ušiel a prebehol do druhej kinosály a tam sa vykľul rovnako bezvýznamní počin. Proste Anglicky chladné, bezdejové, nudné postavy, pasívny dej, film skončí a človek nevie čo veľké? tým vlastne režisér chcel vypovedať. /videl v kine: 30%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (21.06.2010)

Když jsem si přečetl název, tak jsem čekal něco naprosto jinýho, ale hned po prvních minutách mi bylo jasné, že jsem si film nevybral špatně. Napětí během filmu skvěle stoupá a ten závěr je úplně úžasnej a hlavně nečekanej. Celý to doplňuje skvělej soundtrack. Konec filmu na mě zapůsobil snad ještě více, než například Requiem za sen. Jednoznačně nejlepší z těch deseti filmů, které jsem na Febiofestu viděl a celkově jeden z nejlepších a nejpůsobivějších filmů co jsem zatím zhlédl. (31.03.2010)

Lahodný film s hořkým koncem. 1) Navzdory matoucímu názvu tato psychologická studie dospívání je dramatem o pokřivených mezilidských vztazích. Hlavní postava David (vynikající 17letý Thomas Turgoose) má poněkud zvláštní vztah ke svému otci, k matce i ke své kamarádce, do níž promítá všechny emoce, kterými je přeplněn a které jako správný Angličan dává najevo jen lehkým pohybem obočí či zachvěním tváře. I druhá hlavní postava, Emily (rovněž vynikající 21letá Holliday Grangerová) má podivné vztahy se svou matkou, jejím milencem Stevem (přitažlivý 26letý Rafe Spall) i s Davidem. I ostatní postavy působí poněkud trhle, jak to občas u anglických filmů bývá. 2) Celou atmosféru neskutečna podtrhuje zajímavá hudba od Noah and the Whale a půvabně melancholické norfolské pobřeží jako stvořené pro milostné drama nešťastné lásky. 3) Překvapující až šokující pro někoho kontroverzní děj mi ze zpětného pohledu tak nesmyslný nepřipadá. Inu, věci jsou jen málokdy takové, jakými se jeví. (06.12.2011)