Wallander

1. série se rozjíždí (hlavně první díl je takové severské klišé), ale 2. a 3. série už je nádherná. Výtky mám vždy k dílům, které se neodehrávali ve Švédsku. Poslední série se rozjíždí slabším dílem z Jižní Afriky, další má slabší detektivní linii a v posledním dílu je detektivní linie upozaděna s ohledem na nemoc hlavního hrdiny, ale zase stojí za to a je dle mě kvalitním zakončením celého seriálu (tedy doufám, že už nebudou na něj navazovat). Kenneth Branagh mě konečně dostal jako herec. (29.08.2017)

Galerie severské bolesti. Tak zní nadpis jednoho článku o Wallanderovi. Zcela přesně vystihuje všechno. Kurta Wallandera musíte poznat sami. Už bylo dost všech těch kriminálek s uhlazenými, spořádanými, "obyčejnými" detektivy, kde bylo více hlavních postav, ale žádná "ta" výrazná, a kde hlavním cílem bylo prostě "jen" vyřešit případ. Nastupuje nová generace sociálně "odloučených" hrdinů, kteří se zcela obětují práci, provází je prázdnota a často neschopnost navazovat citové vztahy, či slušně vycházet s ostatními. Je to generace komplikovaných, nadřazených, cynických, samotářských, utrápených, pomuchlaných a vyčerpaných chlapíků. Jenže jsou to géniové a my diváci je milujeme. Chceme jim porozumět, poznat jejich uvažování, vcítit se do jejich postavy, do jejích pocitů a celkově jsou nám svou odloučeností, samotou a jakousi vnitřní bolestí velmi blízcí. Kenneth Branagh a jeho Wallander je jedním z takových mužů. Vizuálně i obsahově vytříbený koncept celého seriálu s utrápeným hlavním hrdinou se více než účelně prolíná se stejně tak melancholickým a depresivním prostředím a přírodou Švédska. Do těchto dvou silných stavebních prvků všech epizod prorůstá ještě ten poslední. Krutost a tragičnost spáchaných zločinů. To vše v Kurtovi vyvolává smutek, zdrcení a nepochopení, co se to vlastně se světem a lidmi děje. Zároveň však na ně i na jejich zoufalé zločiny dokáže pohlížet s jistým porozuměním. Je to tak, že člověk hroutící se pod tíhou vlastní bolesti a melancholie dokáže nad jiným utrpením, ač v podobě zločinů a těch, co se jich dopouštějí, projevit větší míru vcítění? Jsme šokováni a zdrceni nad chováním lidí, často nás míra hrůzných činů už nechává chladnými, jindy je dokážeme pochopit či se do nich vcítit. Šílená doba nutí lidi k šíleným činům. A nebo, šílení lidé dělají svými skutky ze světa šílené místo. Myslím, že platí obojí. Ve všech epizodách jsem v určitém okamžiku doslova cítila Wallanderovo rozpolcení a utrpení a často jsem měla doslova pocit, jako bych cítila jeho vnitřní bolest jen při pouhém pohybu či pohledu. Kenneth je jednoduše geniální. Osobitá a nádherná hudební stránka vždy jakoby mlčenlivě a jemně objímá celý děj. Stejně jako ty velké, ve větru se vlnící lány... Plus si mě získalo Kurtovo vyzvánění:) (08.11.2011)

TOTALLY BEST OF KENNETH BRANAGH! Severská poetika, precíznosť, depresívnosť a atmosféra s britským zmyslom pre mnohovrstevnatosť a príchuťou suchého humoru. To je Wallander. Branagh je zvučné meno samo o sebe, no pre hlavnú úlohu je ako stvorený a postava Kurta Wallandera je mu napísaná priamo na telo. Pekelne brilantne vystavaný scenár prípadu od ktorého sa nedokážete odtrhnúť ani napriek miernej predvídateľnosti záverečného rozuzlenia. Jednoducho čistá práca. Mimochodom, potešil aj Hiddleston vo vedľajšej úlohe. Pilot: 95% 1. séria: Branagh hrá tak neskutočne prirodzene a ľudsky, že ma pri každej silnejšej scéne vždy totálne zloží a ja len v úžase zostávam civieť na obrazovku. rvá séria: 100%!!! Druhá séria: 100%!!! Tretia séria: 100%!!! (04.11.2013)

Horší přebarvenou, přeefektovanou a přeafektovanou pitomost jsem snad ještě neviděl, alespoň co se detektivek týče. Ačkoli jsem měl ty nejlepší úmysly, do druhé poloviny seriálu jsem se už nedovedl vrátit. I tak mám potíže obraz masochistického periodicky kničícího Branaghova policajta vymazat z paměti. (24.04.2012)

Vítejte ve švédském Ystadu, v němž kriminalistické oddělení zahrnuje čtyři policisty. A většina jen sedí v kanceláři. Tam, kde by běžně figurovala zásahovka, stačí tři lidé, protože více policistů Švédsko asi nemá. A nezapomeňme na to, že se zde mluví anglicky, ale samozřejmě v převlečení za švédštinu. Aneb mé první dojmy z tak opětovaného Wallandera. Britských krimi seriálů a charismatických detektivů jsem viděla tolik, že tento podivný citlivý ňouma mě příliš nezaujal. Charisma ani sympatie mu sice upřít nelze, ale všechno ostatní je zkrátka špatně - nezajímavé zvraty, nevýrazné případy, debilní policejní postupy.. Myslím, že nadšení hodnotící by se měli podívat třeba na The Fall, Luthera nebo Good Cop, aby poznali skutečnou kvalitu. Nicméně sto lidí, sto chutí. Mě zatím Wallander neskutečně nudí a jestli dokoukám celou první řadu, tak to snad zapiju. (02.02.2015)