Wallander

Zajímalo by mě, jestli ta melancholická, šedá, ponurá, místy až temná nálada zrcadlí skutečné poměry dnešního Švédska. Nevím, ale myslím si, že na tom něco bude. Přitom dneska kdekdo glorifikuje švédský model sociálního státu jakožto úžasnou a následováníhodnou záležitost. Ona to zase asi taková idylka nebude. Ale k věci; Wallander je krimi seriál, jaký jsem už dlouho neviděl (z filmové produkce dá vzpomenout na Nolanovu Insomnii, první díl Millénia či dokonce Sedm). Je až surově realistický a přirozený. Pravda, druhý díl první série nebyl zrovna tím, co bych si pod těmito adjektivy představoval, ale myslím, že zbytek tomu odpovídá. To platí nejen pro samotné příběhy nebo chování postav, ale také pro úžasně civilní herecký projev Kennetha Branagha. PS: Příznivcům Wallandera doporučuji podobně laděnou britskou minisérii Luther. (10.10.2011)

Kurt Wallander je ten nejlidštější a nejzainteresovanější detektiv, jakého kdy svět filmu a televize poznal. Wallander si každý případ bere velice osobně a je odhodlán jej vyřešit za každou cenu. Ještě nikdy tedy nebyla kriminální linka tak úzce spjata s postavou detektiva a pro seriál jde o věc přímo stěžejní. Znamenitý a své roli naprosto odevzdaný Kenneth Branagh představuje zvláštní typ detektiva, zatěžkaného mnoha zdrcujícími emocemi a dilematy. V průběhu jednotlivých dílů prochází až jakýmsi vnitřním rozkladem (jasně, ne zrovna originální označení, ale ono to zkrátka sedí) a mnoha pády, při kterých se neustále přesvědčuje o tom, že nejvíc z jeho osobního života zůstalo právě v jeho práci. Stejně intenzivní pochvalu si však zaslouží i zbytek – skvělé scénáře s opravdu pečlivým vystavěním kriminálních případů, režii, kameru, hudbu, herecké osazenstvo… Plného hodnocení bohužel Wallander nedosáhl kvůli snížené kvalitě vybraných „béčkových“ dílů (byť epizoda Firewall se vlastně v rámci žánru konspiračního thrilleru nemá za co stydět a postava Wallandera se v ní posouvá dál; The Dogs of Riga bohužel nevytěžilo z vytrhnutí Wallandera z jeho běžného prostředí vůbec nic, vývoj postavy zde nemile ustrnul a coby žánrová zábava je epizoda rovněž slabá) a občasné nevyváženosti tempa devadesátiminutové stopáže. (04.08.2012)

Typický škandinávsky kriminálny seriál, ktorému chýba len máločo od dokonalosti. Výborne vybraný vyšetrovateľ, typický občasný problém s alkoholom, s rodinou, osobným životom a zanietenosť pre prácu. Najviac ale vychvaľujem scenár. Väčšina epizód je prepracovaná, zaujímavá a častokrát prekvapujúca. Dielko, ktoré stálo za to natočiť. Severskú atmosféru ani nie je nutné pripomínať, oni vedia, ako to robiť. (28.02.2017)

Snad žádná jiná seriálová (a ostatně ani filmová) postava není tak prožitá jako Branaghův Kurt Wallander (aka chodící severská depka). Právě on ve spojení s působivou atmosférou a melancholickou hudbou; o geniální kameře ani nemluvě; z toho dělají kriminálky, na které se jen tak nezapomene, byť jednotlivé případy nejsou samy o sobě žádné žánrové terno, se kterým byste se nesetkali i jinde. Na to poněkud šustí papírem a jsou předvídatelné více než je zdrávo. Čímž neříkám, že jsou snad špatné či jen průměrné (až na hloupý, ale ani tak ne špatný díl Firewall). To platí o první sezóně (4/5), během druhé sezóny (5/5) se i dojem z jednotlivých epizod značně vylepší díky jejich "dürrenmattovskému" pojetí. Ovšem ono je to stejně jedno, protože o ty případy jako takové jde stejně "až" v druhé řadě. To třetí sezóna (4/5) pokračuje sice v trendu té druhé a je v detailech ještě lepší, ale zároveň v kriminální části ještě více papírem šustící i předvídatelnější. Na kvalitách to; opět; sice nemění zhola nic, ovšem společně s nepříliš vydařeným pokusem o změnu stylu i žánru během rižské anabáze, to znamená ústupek z piedestalu nejvyšší kvality. (26.02.2011)

Mám za sebou první řadu a na rozdíl od některých tedy nemám dojem, že bych viděla revoluční kriminálku. Má to atmosféru švédského maloměsta, takže spíš než britskou ponurost si představte chladnou melancholii. Na nějakých výstředních postavách to taky nestaví. Postava Wallandera je asi můj největší problém. Branagh je velmi dobrý, ale Kurt je prostě nudný patron, který se neustále tváří, jako by mu někdo sebral oblíbenou hračku. Navíc si v jednom kuse otvírá hubu na Magnuse, který se mu jen snaží pomoct. Z případů mě dostal hlavně ten třetí, který skvěle pracuje s emocemi. (12.08.2012)