Komisař Clouseau na stopě

2,5* Minule jsem tady v komentáři k prvnímu Panterovi sliboval, že bude líp. Myslel jsem si to, těšil jsem se, alespoň tak jsem si to z dětství pamatoval. Ale ejhle. Kam se to vytratilo kouzlo, kterým na mě tahle sága dýchla? Že by zmizelo s odvanutými lety? Nevím, ale prostě mi to už nějak nepřijde vtipné. A nemyslím si, že by to bylo tím, že nemám rád grotesku. Takoví bratři Marxové nebo raný Woody Allen mě dokáží rozesmát téměř vždy a opakovaně. No, zkusím dát šanci ještě jednomu dílu... (29.12.2010)

Zatímco původní film působí poměrně suše, od tohoto dílu nastává ta pravá zábava v podání Petera Sellerse, který zcela geniálně zosobnil postavu komisaře Clouseaua. Nemehlo byl i v původním filmu, ale ten tristní francouzský přízvuk se stal přímo jeho obchodní značkou teprve zde. Mimo finalizaci hlavní postavy jsou představeny i další hlavní postavy série - Dreyfus (Lom), Kato (Kwouk) a Hercule (Stark). Odklonění od ústředního tématu (Růžový Panter) bylo v tomhle filmu plus a rozuzlení je pecka i teď, ale co mě baví úplně nejvíc je to jeho Říkal jste snad něco? nebo Co jste to říkal? ve chvílích naprostýho ticha :D (15.08.2016)

Když mi bylo osm let, tak jsem eskapády kníratého dementa, který se přerazí o co může a viní z toho kohokoli, jen ne sebe žral. Dokonce i rodiče mi začali říkat, šmejdi, Clouseau díky absenci některých základních motorických dovedností a trvalé nesoustředěnosti. No a tak jsem se s nostalgickou slzou ve svých třiadvaceti docela těšil na oživení mladistvé legendy. Ovšem smůla. Shot in the Dark se drží pořád na hranici humoru pro osmileté. Closeau pořád někam padá, rozbíjí, kazí atd s takovou vervou, že už to po krátké chvíli začne lézt na nervy. Příšerný Sellers tomu věru moc nepřidává stejně jako vrcholně rutinní interiérová režie. Některé momenty jsou vtipné, ne že ne (je jich asi pět), ale celkově je to fakt celkem křečovitý brak těžící z té nejzákladnější (a tedy nejinfatilnější premisy) vtipu a to "Šel pán a šlápnul do hovna". Hodnocení je důkazem dementního zvyku uživatelů hvězdičkovat filmy, které viděli v dětství a pamatujou si, že to byla "docela bžunda a s bráchou sme se nasmáli" a částečně samozřejmě chyba kejvačů. (28.12.2010)

Některým návratům do minulosti by se měl člověk raději vyhnout, aby se jeho sladké vzpomínky nezměnily v prach a popel. Někdy je ta konfrontace s realitou opravdu nepříjemně bolestná. Sérii o Růžovém panterovi jsem měl zafixovanou jako záruku příjemné zábavy a tituly, které kdysi udělaly Peteru Sellersovi ve filmovém světě jméno, jsem oznámkoval hodně vysokou nadílkou hvězdiček. Když jsem se po letech k tomuhle snímku vrátil, musím konstatovat, že jsem sice necítil rozladění nebo dokonce zlost, kterou ve mě dokážou vyvolat některé soudobé hity, ale pocit dobré zábavy byl ten tam. Komisaře Couseau na stopě nejlépe charakterizuje slovo vyčpělost. Clouseau padá z pohovky, z okna, do bazénu a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Většina gagů, nebojím se říct, výrazně převažující většina je spíš prvoplánová až infantilní. Zápletka prostinká, herecké výkony nic extra, takový Herbert Lom pro mě až nepříjemně přehrává. Ano, Sellers odvádí svoje, ale zásadní pro jeho filmografii byly z mého dnešního pohledu úplně jiné tituly, ať už Doktor Divnoláska nebo Byl jsem při tom. Je hodně znát, že tenhle kousek vznikl v jiné době, která ještě měla problémy s prudérií a nahotou a řada scén těžila z lechtivosti, která se už dnes pochopitelně, pánbůh zaplať, nedostavuje. Je zajímavé, že při scéně z nudistické pláže se dokázal kameraman a režisér vyhnout prakticky všem tehdy choulostivým částem lidského těla. To je možná to nejkomičtější, co dnes na tomto titulu shledávám. Celkový dojem: 40 %. (15.08.2015)

"A Shot In The Dark" je právoplatným počátkem růžovopanterovské série. Pravda, Blake Edwards rok před tímto skvostem natočil snímek Růžový panter, ale tam byl úředně výkonný idiot Clouseau pouze v roli vedlejší figurky, která byla jednou z mála světlých stránek jinak dosti ucourané detektivní konverzačky. Až tenhle kousek nese všechna poznávací znamení, na kterých je založena série. Tedy především – kolosální exhibici Petera Sellerse, který předvedl jeden z nejkomplexnějších komediálních výkonů v dějinách. Jeho Clouseau, detektiv ze "syrretee", je labužnicky dotažený do posledního detailu (stačí poslouchat jeho přihlouplý "aksánt") a je to právě Sellersovo famózní herectví, které dělá z některých scén absolutní klasiku – nemohu neupozornit na legendární kulečníkovou destrukci, v níž se opravdu vyplatí sledovat Sellersův pohyb a mimiku. Dále tu máme humor – postavený na typických groteskních prvcích (padání, přehmaty, destrukce atd.) a též na Clouseauově inteligentním verbálním humoru (Podezírám každého a zároveň nikoho). Pak je tu detektivní zápletka, která ale ustupuje výše jmenovanému, přesto má originální rozuzlení. A vše dohromady? Geniální prča s několika nezapomenutelnými a nepřekonatelnými nápady (originálnější postava než třeštidlo Kato se hledá těžko), výtečným Herbertem Lomem v roli rodícího se psychotika Dreyfuse a několika hluššími místy, které mi připomínají suchopárnost původního Růžového pantera. Naštěstí jich je velmi málo. (14.09.2004)