Barmský videožurnál

Trochu zklamání. Řekl bych, že trochu promarněná šance. V této podobě lze pozitivně hodnotit jen to, že se dostali ven nějaké místní záběry. Pokud tomu dávali konečnou podobu evropští filmaři, tak myslím, že mohli přidat nějaké vysvětlení jako roli hrajou mniši v místní kultuře, či jak reagovali lidi ve světě (zda se pokoušeli reportéři z jiných zemí dostat do barma, atd...). Tím by vznikl plnohodnotný film a výpověď. V této podobě mi to přijdě trochu málo... (11.12.2010)

Nejemotivnější dokument, který jsem za dlouhou dobu viděl, díky reportérům DVB jsem mohl vidět všechny události tak živě...O to je bolestnější a víc frustrující fakt, že k něčemu jako změna se ani v nejmenším neschyluje. Nepřikrášlené záběry z ulic a rozhovory mezi reportéry, prožitky zainteresovaných lidí, kteří v oněch událostech dávají všanc svou budoucnost, zkrátka autenticita a lidskost, to vše podtrhuje vážnost barmské situace a vyvolává tolik potřebnou solidaritu, a upřímný soucit. A to bez cíleného tahu na citovou stránku. Velice obdivuji nasazení všech reportérů, samotnou Su Ťij a zejména všechny ty odvážné mnichy, kteří se nebáli vyjít do ulic i po těch strašných raziích a stáli tak strachem zlomenému národu oporou. (19.03.2011)

Skrytá kamera po Barmsku nehodlá bavit, nýbrž ukázat světu, že v dnešní době ještě existují lidé, kteří věří v to, že rychlým cupitáním, spontánními výkřiky a prázdnýma rukama svrhnou vojenský režim. Nemohu napsat, že mne to nezaujalo, ale ono hrůzné násilí reprezentuje spousta rozhořčených slov a kamera pouze skromně přidá jednu kulku a jednoho, z nevysvětleného důvodu, leklého mnicha. Bylo to sice hodně zajímavé, ale pohled z jedné strany barikády nikdy nemohu považovat za zcela objektivní. (12.12.2011)

Barmský VJ, který vznikl s nasazením vlastních životů, není jen obyčejný dokument. Nese v sobě odvahu, naději, odhodlání, chtíč po změně i spojení sil lidí, kteří se narodili na nesprávném místě a na druhou stránku strach, prohru, potlačování lidských práv a nesmyslnost tamního režimu. Především druhou polovinu snímku jsem sledoval s husí kůží. (13.03.2010)

Strhující "Found footage" dokument o hrstce odvážných kameramanů, kteří s nasazením vlastního života natáčeli represálie v totalitní Barmě. Pokud neznáte barmské dějiny, nezoufejte. v dokumentu je ve zkratce na začátku vše vysvětleno a díky formě, kterou je to celé natočeno, vás to ihned vtáhne přímo do ulic této 100% vlhkostí nasycené zemičky...o to víc mě pak zasáhlo to, jak se z postupně sílící euforie a naděje, že 100 000 protestující davy lidí a buddhistických mnichů dokážou svrhnout diktátorský režim, atmosféra postupně měnila v totální beznaděj a strach, když vladní jednotky začnou pálit ostrejma. Tohle bohužel není hollywood a film končí špatně, což mu jenom přidává. Tvůrci se nebojí ani rýpnout do vlastních řád, a to především když posloucháte jejich telefonáty (ano, revoluce potřebuje první mrtvé a ví to i novináři a ideálně kdyby to byl mnich a nejlíp reportér z cizí země). Nicméně intenzivní revolucionářská atmosféra z toho sálá takovým způsobem, že by jste okamžitě sbalili svojí domácí kameru a vydali se podkopávat silné nohy vojenských režimů. (04.08.2013)