Watchmen

Až po několika trailerech na filmové Watchmeny jsem se začal zajímat o původní komiks, jenže času na čtení a vůbec shánění papírové verze jsem bohužel neměl. Jednou jsem ale narazil na těchhle 12 dílů, kopírujících přesně 12 kapitol komiksu téměř vším. Jsou to vlastně obrázky přímo z papíru, jemž je vdechnut lehký pohyb a do pozadí zasazena hudba. Jsou zde i bubliny s textem, které předčítá jeden jediný člověk, což vůbec není nevýhodou. Je to prostě pocta komiksu, která mě totálně navnadila na Snyderův film. (14.03.2009)

Je trochu nefér srovnávat to se Snyderovou hranou verzí, ale upřímně, kdybych si měl vybrat mezi Zackovou vyleštěnou a myšlenkově vykleštěnou nudou, anebo šestihodinovou rozpohybovanou (a hlavně doslovnou) verzí Mooreova majstrštyku, je jasné, že bych se Matthew Goodeovi a jeho gay oblečku vysmál a šel si raději číst hýbající se bubliny. Motion Comic totiž nepostrádá atmosféru statického comicsu, má na takový projekt nečekaně dobrý soundtrack a místy citelně vyplouvají na povrch i emoce (věc, kterou Snyderův film nezná). Interní comicsovou vložku bych klidně vystřihl, absence Under the Hood zamrzí kvůli lehkému zploštění příběhu (rozsah několika dekád se vytrácí), ale i tak Watchmeni v téhle formě fungují, baví a zajímají. Pro ty s odporem k tištěnému slovu imho ideální. (11.03.2009)

Who watches the Watchmen? aneb brilantní přepis [v podstatě motion-comic, rozhlasová hra i animovaný seriál v jednom] revoluční grafické novely od britského vizionáře Alana Moora, která redefinovala chápání komiksového žánru jakožto brakové literatury a etablovala jej na plnohodnotné umělecké médium – paradoxně díky radikální a extrémně nekonformní dekonstrukci superhrdinskýho fenoménu, která ničí stanovené mýty i konvence prostřednictvím anti-žánrových anti-tezí a nuancí, ale i žánrových stereotypů. Ať už jde o to jak Alan Moore geniálně pracuje s meta-žánrovým konceptem [jde o provokativní politickou satiru, temnou noir detektivku ze starý školy, vědecko-fantastický supehrdinský spektákl, i hloubavý filozofický drama], revizionismem alternativní historie, fikčními prvky, mnohovrstevnatou komplexností příběhu [ať už jde o nelineární naraci či vnitřní monology], to vše v pomyslný tvůrčí synergii kreslíře Davea Gibbonse naprosto překonává všechny myslitelný i nemyslitelný standardy (nejenom) komiksové potažmo literární tvorby. Jedním slovem: nepřekonatelný! (26.08.2022)

U mě pořád vyhrává samotný tištěný komiks, který si můžete ohmatat a rozpohybovat po svém, jako rozpohybovaný tímto stylem už sice nemá takovou sílu (ale přiznávám spíš moje chyba, protože i knihu si radši sám přečtu, než jí poslouchat někým čtenou ve formě audiobooku), ale i tak je pořád předloha geniální a s přivřenýma očima dávám této verzi 80%, obzvlášť když tady nejde využít některé obrazové a stránkové hrátky. (19.02.2011)

Dvanásťdielny miniseriál zložený z rozpohybovaných políčok pôvodného komiksu, pričom každý diel spracúva jednu kapitolu. Niektoré animácie sú celkom podarené, niektoré príliš prosté, všetky postavy (mužov aj ženy) tu dabuje jeden rozprávač, ktorý akurát trochu mení tón hlasu, zvuky a hudba sú ale výborné. Oproti komiksu je to presné (vynechaných je iba pár kreslených okienok), vypadli ale poznámky a úryvky na konci každej kapitoly, ktoré doplňovali príbehy hlavných a vedľajších postáv a celé to uceľovali. Napriek tomu ide o dobre odvedenú prácu, ktorá ako celok dáva zmysel a hoci priame čítanie komiksu neprekonáva, je aj tak jeho kvalitným spracovaním, zachováva celý jeho príbehový rozsah a ak sa človek nedostane ku komiksu, môže bez strachu siahnuť aj po tomto diele - akurát si musí zvyknúť na jeho netradičný štýl. (06.09.2014)