Podivní

Po dlhom čase poriadna horrorová popcornovka, ktorú by Romero určite s dnešnou technikou natočil asi podobne. V sedemdesiatych rokoch vyznel tento námet pomerne ťažkopádne, i keď jeho hĺbka mala oveľa väčší efekt. Hlavne samotný záver bol v pôvodnej verzii oveľa depresívnejší a komornejší. Z originálu si teda tvorcovia preniesli len torzo a všetko ostatné si (na moje prekvapenie) upravili podľa svojho. Ale vôbec tým kvalita snímku neklesla. Zimomriavkové momenty mali skvelú fazónu počas celého trvania a boli porciované v skvelom tempe a so skvelými inovačnými nápadmi. Herecký potenciál hlavných predstaviteľov, ktorí ho vo svojich postavách mali možnosť predviesť, bol využitý naplno, Tymothy Olyphant si pomaličky dláždi cestu medzi hereckú elitu. Charizmu má obrovskú, ešte trošku na sebe popracovať a bude to tip-top. Takže záverom - jeden z mála remakeov, ktorý kvalitou presahuje originál. 80%. (06.05.2010)

Eisner chytře využil toho, že rozlehlé a liduprázdné obilné lány amerického středozápadu jsou ve své podstatě děsivější než temné kobky plné živých zombie... Pro mě podobně účinný film jako 28 týdnů poté, byť je to i v rámci žánru lepší nadprůměr... Za Cashovu country cover verzi Divnoláskové Very Lynn "We'll Meet Again" überdík. Eisnerovy další kariéry si budu všímat. (01.05.2010)

Bylo to podivné. Všechno jsem to už někde viděl. Trochu to připomínalo Carriers. Timothy Olyphant má velké charizma, ale sem se moc nehodí, role zlounů mu sedí víc (Smrtonosmná past 4, Dokonalý únik). Děj je tuctový, některé momenty se povedly, ale je jich pomálu. Asi jsem už moc otřískanej podobnými filmy, takže v tomhle nevidím nic extra, ale pro svátečního hororového příznivce to může být dobrý, oddychový snímek. 45% (28.09.2010)

Psychotická sklizeň na maloměstě aneb nearktická denní verze 30 Days of Night... Původní sedmdesátkový originál The Crazies od George A. Romera pamatuji jen v útržcích, takže mě při sledování tohohle remakeu nesvazovala jakákoliv snaha porovnávat neporovnatelné. Nutno přiznat, že Breck Eisner vzal na vidle pořádnou porci toho, čemu já říkám submoderní zabíječe atmosféry - klipová kamera i střih (byť s několika opravdu povedenými záběry) a těžce naspeedované šílenství. I přesto však aktuální The Crazies disponují (kupodivu) jakous takous funkční atmosférou, nikoliv však hororovou a jistou dějovou sinusoidou (řekněme napětí dávkované s mezipauzou). K tomu vcelku sympatický Timothy Olyphant, chilloutově (akusticky) kontrastní hudební doprovod Marka Ishama a správně ujetý závět dohromady dává jedenu z těch přesvědčivějších soudobých předělávek, která neprudí, neoprudí. P.S.: Proč ale sakra ti hrdinní zachránci nechávají své nebohé manželky vždycky čekat na zdánlivě opuštěných prostranstvích, když je to asi stejně moudrý, jako hodit balíček rumovejch pralinek v sezení anonymních alkoholiků??!! [final rate: 65%] (15.03.2011)

Dvojkomentář k Romerově originálu a Eisnerově remaku: The Crazies (1973) Překvapivě slabý a povrchní Romero, v kterém se vinou lajdáckého scénáře, ochotnických výkonů a především vinou laciného řemesla se zásadními nedostatky v základních znalostech (režie, režie akčních scén, kamera, výprava, střih – vše dosahující až amatérských sfér) a kvanta technických i obsahových kiksů ztratí i těch pár typicky romerovsky hloubavých, zde jen velmi volně načrtnutých myšlenek. Kritika armádních složek i člověka samotného nabízí jen několik málo jímavých, avšak dále nerozváděných (!) otázek, které by Romero v lepší formě a s lepším zázemím dozajista jaksepatří vytěžil (Jak v tomto zmatku poznat, kdo je skutečně šílený? Obyvatelé městečka, kteří se jen snaží přežít či vojáci, na jejichž bedrech dost možná leží osud celého lidstva a kterým se nebezpečně začíná situace vymykat z rukou, pročež se uchylují k extrémním řešením? A kdo z obyvatel je skutečně nakažený a kdo jen ztrácí poslední zbytky racionálních zábran z čirého zoufalství, kterému v karanténě a s vidinou jisté smrti nutně musí propadat?). The Crazies (2010) V dodatečné zjednání nápravy v podobě remaku jsem snad ani nedoufal - nová verze Brecka Eisnera kašle na satiru úplně, alespoň však solidně kope za tým, za který kopat umí (na rozdíl od mnoha současníků) a platí za velmi zručně odvedené a řízné hororové řemeslo, zaujímající post o 1 a půl stupně pod Davidem Sladem a Zackem Snyderem. (25.04.2010)