Sin Nombre

Dokumentárně natočená syrová směsice vzájemně neslučitelných žánrů, která ve výsledku působí drsně autenticky. Hlavní zásluhu na tom, že film působí jak působí, je scénář. Ústřední postavy, o kterých toho zas až tak moc nevíme, jsou přesně typově ztvárněné neznámými tvářemi, což přispívá k větší autenticitě. Syrové, škaredé a přesto nebo právě proto hodně dobré. (21.04.2010)

Gang je navždy a když zabijete vůdce, tak se před rozzuřenýma Mexikáncema neschováte ani na Sibiři. Drsný až brutální film a především pravdivý, což podtrhují herci, u nichž jsem si chtě nechtě položil otázku, zda z podobného prostředí skutečně nepocházejí. Fukunaga si postavil laťku vysoko a já jen doufám, že mu to nebude na škodu. 90% (05.07.2010)

[KVIFF 2009] Povedený snímek, který ale nepřináší nic nového, nic co by nebylo k vidění jinde, přičemž podobných děl existuje mnoho. Je to samozřejmě něco jiného, ale klidně film přirovnám k filmům Město bohů nebo Trope de elite, které jsou podle mě oba mnohem zajímavější. Co zamrzí možná nejvíc je fakt, že od prvních minut je naprosto jasné, jak film skončí a i když si divák myslí, že snad někde nastane nějaký zvrat, tak to se vážně nestane. Dá se na to v pohodě koukat, ale jednou to stačí. Nicméně na debut velmi dobré, Fukunaga zvládá režii s přehledem. PS: Teď jsem se podíval na Kdysi byli bojovníky a Sin Nombre vypadá zas o něco slabší:) I když je to o něčem dost jiném, to je pravda... (06.07.2009)

Nebýt od počátku tak jasně nalinkované "kdy, kde a komu se co stane", tak to nemělo daleko k tomu, aby to "západnímu" divákovi uštědřilo podobně silnou ťafku jako v minulých letech tvorba José Padilhy či z konkrétních titulů kupříkladu Město bohů. (05.04.2010)

Určitě zajímavý snímek, jehož úspěch je ukryt zejména v znázornění zajímavého chudinském prostředí, ve kterém se odehrává. Se zájmem se nechájí sledovat jak surové a nekompromisní gangy a jejich rituály ve slumech, tak i cesta na střeše vlaku. Na té pak reflektují líbivé momenty, jako například scéna, kdy cestujícím zemědělci z okolí tratě hází kukuřice, aby měli co jíst, s dramatickým a sadistickým porcováním mačetou. Střídá se tak úsměv s hrůzou. Do kotle se zamíchá ještě trochu romantiky a protože ruka režiséra byla šikovná, výsledek je pěkný film, kterému k plnému počtu příliš neschází. Jaké další cesty vedou ze slumů ukáže například Milionář z chatrče. Alternativa: Slumdog Milionaire, Cidade de Deus. (06.06.2010)