Dar

Tragická událost v rodině a jak to následně poznamená všechny její členy. Nepřijde mi to zrovna nějak originální, takových filmů je už celá řada a "Dar" z této řady rozhodně nijak nevyčnívá. Ne že by to bylo vyloženě špatné, ale mě to ničím zvlášť neupoutalo. Snad jsem jen zaregistroval solidní projev mladé Carey Mulligan, kterou jsem do této chvíle příliš neznal. Sarandonová zahrála přesně to co měla, ale Brosnan mi ve své roli nějak neseděl. Takže tři hvězdičky jsou přiměřené hodnocení. (27.06.2010)

To, že Susan Sarandon je pani herečka, dokázala už viackrát. Ale že Pierce Brosnan vie hrať aj niečo iné ako akčného hrdinu, ma dosť prekvapilo. A keďže zvyšok obsadenia nezaostával, nič ma nerušilo si vychutnať ženský pohľad na vyrovnávanie sa s tragédiou v rodine. Aj keď v tak trochu zromantizovanej.. (05.06.2010)

Omlouvám se všem, kterým se film moc líbil, mě totiž ničím nepřesvědčil. Postavy se chovají i přes ztrátu Bennetta místy dost podivně. Každá samozřejmě truchlí po svém. Ale třeba Susan Sarandon je tak zralá do ústavu. Pro mé potřeby je Dar dosti malým filmem, u kterého jsem jen prozkoumal zda-li mě tyhle rodinné dramata dokáží zaujmout. Zjistil jsem že nedokáží. (25.10.2010)

Tolik žalu a bolesti v jednom filmu jsem snad ještě neviděl. Nevím a samozřejmě ani nechci vědět, co prožívá rodič po ztrátě dítěte, ale tady toho smutku bylo až přespříliš. Říká se, že čas všechno zhojí. Tady v tomto filmu se zdá, že s přibývajícím časem ten smutek ještě eskaluje a vrcholí otcovým kolapsem a matka je zralá na psychitrickou léčebnu! Ještě, že přichází závěrečné "přijití k rozumu". Film lze doporučit, ale je třeba si vzít více kapesníků, protože emocí je v tomto snímku od začátku až do konce moc a moc!!! (06.12.2011)

Křehké na povrchu, silné uvnitř. Rosein něžný monolog o své životní lásce si budu pamatovat ještě dlouho... "I knew this boy who was really wonderful to me. The first time I saw him was in freshman English. He wore a baseball hat on the first day of school and our teacher made him take it off and his hair was all pasted on top of his head. And he smiled at me while he tried to fix it. We watched each other after that. And I started to feel like I knew him. I looked at his yearbook picture so often, I knew his face by heart. Our senior year, I took piano and he had soccer so we would pass each other every day after school in the exact same spot. And it became something I looked forward to so much so that I could tell you all the days he was absent because those were the days I was disappointed. And sometimes he would look at me, sometimes he would turn away, sometimes it would be so intense that we would start looking at each other from the very beginning of the steps. And then, on the last day, he talked to me. And everything he said was exactly how I pictured it would be, and he felt the way he felt in my dreams, and I thought everything was happening exactly the way it was supposed to. And I was the happiest I’ve ever been. Happy and scared all at the same time… And I was in love with him for four years. I barely knew him but everything was exactly how I imagined it, everything was just how I pictured it... I think he was the love of my life." (22.05.2010)