Počátek

Jen skutečně málokdy mívám u podobných hollywoodských filmů pocit, že ta kvanta milionů byla utracena za něco, co má smysl a přetrvá déle, než jen jednu sezonu. Počátek je doslova dokonalým (a tak trochu i intelektuálním, nejde-li v podstatě o protimluv) blockbusterem, který v sobě konečně spojuje vše, co dělá dobrý film dobrým filmem a tím pádem překračuje hranice svého stínu. Nolan je bravurním režisérem, ale navíc i geniálním scénáristou, jeho tvůrčí rukopis se řídí především myšlenkou a triková stránka je jen dokreslením příběhu, ne samotným nositelem významu filmu. Medium filmu je vlastně snem, ke kterému opakovaně utíkáme a mnohý z nás věří, že zobrazovaný příběh je skutečností, ta paralela je možná zásadním prvkem tohoto snímku. Počátek je hlubší podobenství o podstatě naší reality, tak trochu filosofickým zkoumáním poznání světa, gnoseologickým důkazem zpochybnění naší reality. Ta pochybnost o podstatě toho, co nás obklopuje, se táhne už od dob Platonova Podobenství o jeskyni a dnes ji opět přiživují vývody moderní kvantové fyziky. Realita není jedna, realit je více, možná tisíce, miliony, nekonečno. Záleží na pozorovateli (solipsismus), záleží na mnoha okolnostech, na subjektu, kočce, která je zavřena v krabici. Matrix ve filmové vulgární rovině otevřel tuto debatu i v rastru reality virtuální a Nolan teď přichází s mnohaúrovňovou realitou uvnitř snů. Jistě, Nolanův styl je dle železných zákonitostí hollywoodského filmového průmyslu až příliš okázalý, vše je nakombinováno až příliš na efekt, navíc tak trochu hypertrofované akční finále mírně pozapomene na hloubku v dešti kulek a výbuchů, to aby se investované miliony stoprocentně vrátily, ale i přesto nelze přehlédnout tu vyloženou snahu diváka NUTIT myslet, zpochybňovat jeho klidné bytí ve ztemnělém sále, orientovat se ve spletitém ději...to se cení, pane režisére. Proto má Počátek takové hodnocení a ohlasy, jaké má, proto je událostí nejenom této sezony. Předpovídám, že tohle bude v audiovizuálním kontextu nový Matrix... Podobné filmy: Matrix, eXistenZ, Třinácté patro, Pan Nikdo, Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek (08.08.2010)

Příběhově nevýrazná vykrádačka všeho již vymyšleného a viděného ... Jen tentokráte se pohybujeme ve snech a podvědomí/nevědomí ... Tvůrci ze sebe první celou hodinu dělají trapné psychology a vysvětlují nám povídačky pro malé děti ... ale dobrá, přistupme na jejich hru a co dostaneme? Nevýraznou love-story na pozadí nevýrazného akčního filmu, jehož akční scény nijak neuchvátí ... Rozhodně nesdílím nadšení většiny, zejména z důvodu mučivé zdlouhavosti a sračkoidních psychologických pseudoteorií, které mne opravdu nadzvedávaly ... Ale tu čtvrtou hvězdu dávám za posledních 5 minut, kdy film vygraduje do neuvěřitelně emotivních otáček a vše obrátí naruby ... Z konce se stane počátek ... Jinak to beru jako nevýrazné sci-fi, nic moc ... Mnoho povyku pro nic ... (31.10.2010)

Jsem upřímně rád za ten lehký pochybovačský osten, se kterým jsem na film šel. Počátek je nepochybně skvělým, komplexním a ambiciózním dílem, ale z mého pohledu nepřekonal dva předchozí Nolanovy majstrštyky. Na rozdíl od Dokonalého triku je přísně lineární a chybí mu ty skvělé narativní finesy, které mě i po x-tém shlédnutí zalahodí, na rozdíl od Temného rytíře tu zase chybí ona monumentální osudovost. Nápad brilantní, ale scénář trochu jankovitě vycinká vše podstatné hned na začátku, moc vysvětluje, málo překvapuje. Jonathan by určitě pomohl. A druhá věc - DiCaprio hraje naprosto stejnou postavu jako ve Scorseseho Prokletém ostrově. A co čert nechtěl, úplně stejným způsobem. Chtě nechtě mě tyto dvě věci vytrhovaly z té sladké závratě, které tu tolik lidí podlehlo. (23.07.2010)

V nejtěžší filmové disciplíně zfilmování "reality snu" Nolan neuspěl (i když je pravda, že lucidní snění jsem si vždy představoval nějak takhle), Věčný svit tak i nadále zůstává jediným hraným počinem, který to uvěřitelně dokázal. Nolanovo snění je nahodilosti, překvapení, absurdity i surrealismu zbavené a díky chladnosti, odosobněnosti i pragmatičnosti zaměnitelné spíše za virtuální realitu. Což není zápor, pouze konstatování. Počátek od počátku přichází se složitým, ovšem do detailů promyšleným mnohavrstevným světem, do kterého je umístěn děj sice jednoduchý (klasický formát heist movie o vychytralém plánu, kde má každý svou pevně danou roli), ale nikoli hloupý. Navíc je to dokonalé řemeslo, to jak přehledně se zde pracuje s pěti (či dokonce šesti?) plány současně je obdivuhodné. Za co však Nolanovi tleskám je závěrečný několika vteřinový záběr, který je ve své jednoduchosti dokonalejší (a "blade runnerovsky" nadčasovější) než sebelepší šokující pointa. A nejlepší na tom je, že je to postavené tak, aby to fungovalo pro obě teorie stejně. PS: Až s vícenásobnou projekcí jsem si uvědomil, že pro mě je na tom vůbec nejpřitažlivější Cobbova osobní katarze skrze podobu Mal aka zhmotnění sobě sama nepřiznaného činu, který Cobba pronásleduje a nenechá v klidu (sice to může být i jinak, ale pro mně má Počátek kouzlo právě a jen s touto interpretací, tak mi neberte iluze a za to předem děkuji; jakkoli ta "filmová" je podmanivá i životaschopná). (22.07.2010)

A filmoví teoretici budou mít co žrát! Škoda, že pod vším tím hoch narativním okouzlením najdeme tak akorát tuctovou storku o osudové ženské a jedné velké loupeži, při které to na konci hodně zbytečně vybuchuje. Nějak jsem si nedokázal dát dohromady, co přesně mě má pod tím epickým nánosem bavit. Jestli ta učebnicová mytologie, při které nám u každé nově se objevivší záležitosti naběhne shrnující trivia, nebo Nolanovo neustálé vedení za mrtvou bývalkou, ze kterého má člověk až upocenou ruku. A když v samém závěru přijde ono veledůležité zpochybnění reality , bylo mi to už všechno šuma fuk. Nakonec z toho mám akorát pocit, že se při práci se sny člověk nemusí ničím omezovat, pěkně si cyklí a dotazy do FAQ se pak kupí samy. // Poznámka mimo: Druhý film DiCapria v tomhle roce, ve kterém jsou scény s mrtvou manželkou a dětmi. Tohle zvládat, klobouk dolů spokojení diváci. (23.07.2010)