Rock ze střední

Film ktorý sa začína slovami Dear David Bowie a v ktorom sa nakoniec David Bowie objaví... si v záchvate eufórie zaslúži 5 hviezd. Keď eufória pominie, postačia slabšie 4. Banslam je veľmi pohodový film o počúvateľnej hudbe, šmrncnutý komplikovanými medziľudskými vzťahmi, pričom postavy nie sú prepracované do hĺbky. Tie dve hodiny strávené pozeraním však boli veľmi príjemné. (30.12.2009)

Ne že by to snad byla nějaká pecka a ne že by šlo o klišéprostý film, nějak mi to ale vychází na tři a půl hvězdy. Proč? Hele, muzika byla lepší, než jsem čekala, překvapivě se našlo i pár silných a těžších momentů, i když to určitě není stavěné na excelentních hereckých výkonech, sem tam nějaký slušný objevíte a vůbec celé je to mnohem méně vyumělkované a uhlazené, což je v tomto případě ku prospěchu věci.......no a protože mne tohle všechno příjemně překváplo, bryskně doplňuji půl hvězdy (moment překvapení se počítá, to vám potvrdí každej vojenskej pulec) a máme tu čtyři * jako vyšité. (07.09.2010)

Tenhle film byl. já nevím, jak to popsat, slovo cílevědomý jej moc nevystihuje, ale například slova nemůžu dál, jdu dál, jej vystihují naprosto skvěle. I když to neměl v životě lehké a je jej obrazem všech. Když potom nezvítězí, nikdo si z toho hlavu nedělá, proč? Protože všichni vědí, kdo je tady nejlepší, no přeci - nemůžu dál, jdu dál. A o tom to je, o překonání několika nových překážek, kterých neubývá, když překážku překonají, objeví se další. A i když někdo nevyhraje soutěž, zjistí, že ji vlastně nepotřebuje, protože důležitý je názor lidí - posluchačů a ne ten, který má porota. Tenhle film naprosto přesně ukazuje, jak se dokáže dát dohromady skupina lidí, jen díky jedinému cíli, a to vyhrát, ze skupiny lidí se stanou přátelé a o tom to je, o přátelství, kterým všechno skončí. Tenhle film doporučuji na zahnání dlouhé chvíle a na odreagování, které člověk čas od času potřebuje. (03.09.2014)

Hudba? Skvělá. Herci? Super. Film? Dobrý. Tento film je podle mě vážně dobrý, ale 5* jsem mu nedala, protože si myslím, že jsou lepší filmy co se týče hudby a některé vtipy nebyly vtipné (což by asi měly, ne?). No co se týká celkově filmu. Kdo čekal, že Will bude manažér kapely? Kdo si myslel, že vyhrají? Kdo si myslel, že bude s tou blondýnkou jménem Charlotte? No troufám si říct, že většina si to myslela. Celkem šok, když jste zjistili, že je to úplně jinak, co? Tyhle nečekané věci udělali tenhle film zajímavějším, ovšem kdo nemá rád hudbu nebo teenagerovské filmy tak tohle nebude jeho oblíbený filmík.. :) (04.01.2012)

Tady ty teen-band movies mám moc rád. Je to taková moje skoro guilty-pleasure. A když to brkne na tu pravou rockovou stunu (a je jedno jestli ze strany indie scény, několikátého oživení ska a nebo Davida Bowieho), tak mě to potěší ještě víc. Ale k Bandslamu jsem přistupoval s nedůvěrou... přeci jen Vanessa Hudgens z "Disneyeho kolekce hvězdiček", mnou ne až zase tolik oblíbená Lisa Kudnrow a taky "nějaký týpek", zoufalého vzhledu nebudící moc úvodní sympatie. Ale o to víc jsem byl překvapen, když se další z Disneyovských hvězdiček ukázala v pozitivním světle, našlápnuto se odtrhnout od předchozí tvorby a pomalu si udělat vlastní jméno a místo. A Lisa Kudnrow, poprvé po dlouhé době, jako svobodná starostlivá matka (té Feebee pachuti už se asi nikdy nezbaví, ale co...) mi nebyla kupodivu proti srsti. Hlavní hrdina je hlavní hrdina, moc mě neuchvátil, ale zde splnil svůj účel na 100%. A když už jsem u toho osazení, tak největší oříšek byla Charlotte. Alyson Michalka - tvář a hlas sakra povědomé, ale filmografie zeje celkem prázdnotou... až během psaní tohoto komentáře mi to došlo, rána jak facka - Aly & AJ! Co dodat. Jak Vanessa, tak Aly mají nepochybně hudební (nehledě na vizuální) kvality, a tak potěší, že ta hudba není úplný zákulisní konstrukt do kterého jsou herci navlečeni. Co se týče filmu - Vidět takovouhle sestavu, ještě k tomu říznutou (nyní již celkem populárním) indie-rock stylem, v pro tento žánr předlouhých 111 minutách, bylo pro mě celkem překvapení. Naštěstí velmi milé. Není to žádný průkopnický snímek, spíš tak na sobotní klidný večer doma. Ale když vezmu potaz hudbu, co mě těšila, dobu, co mě nenudila ani okamžik, příjemně a nevyhroceně zpracovaný žánrový vzor příběhu (od začátku do konce, často to vypadá že dojde na další klasické klišé, a nakonec je tomu poněkud jinak, potěší), velmi padnoucí obsazení a jako perličku závěrečná píseň, která mi místy připomněla počátky No Doubt, si u mě zaslouží, obzvlášť v rámci žánru, jediné. Plný počet hvězd. Za snímek, co si na nic nehraje a dá ze sebe víc, než na co vypadá. (31.01.2010)