Aljona

Film jako made in Ukraina. Hezké popěvky a to věčné pití. A i přesto všechno se tam vlezla láska jako trám. Voloďa miloval až moc a dělal jednu botu za druhou. Aljona, poctivá a skromná dříčka, chtěla jenom to nejlepší pro svého syna, kterého nechala na Ukrajině. A sňatek z Čechem její situaci měl vyřešit nadobro. Realita, jak ji všichni známe z doslechu nebo ze svého okolí. Smutné to osudy gastarbeiterů. Vladimír Dlouhý vypadá jako velká troska, názorná ukázka, co umí alkohol. (09.02.2009)

Ještě že se akademik (Vladimír Dlouhý) jmenoval Richard, jinak by to zavánělo další žalobou. První polovina filmu nadprůměrná, ale jakmile se začnou větvit cesty, příběh upadá. Scénárista Martin Ryšavý zajímavou sociologickou studii zbytečně rozmělnil. Nejsilnější momenty byly ve chvíli, kdy se ukrajinští dělníci nalévali vodkou, kdy polehávali na kavalcích, hráli na kytaru… I to okrádání bossovou mafií působilo drsně, ale odhalení bosse jako organizátora přepadení a následná pomsta příliš okatá. Nevěrohodné setkání profesorů a zbytečná snaha umožnit ukrajinskému kolegovi vystoupit před studenty. A miliskování lehké děvy s bossem a zároveň s jack russell teriérem? K pousmání. A vývoj „vztahu“ lehké děvy s ukrajinským dělníkem Vladimírem (Andrej Bestčastnyj). ten byl až příliš prvoplánový. Herecky velmi dobré, stejně jako hudba (Iakov Zitner, Jan Jitásek). (09.02.2009)

Domnívám se, že se jednalo o dobře zvolené téma. Škoda že podobné snímky jsou odkázány pouze na televizní tvorbu a naprosto béčková a braková témata jdou do kin. Potřeboval bycho to shlédnout ještě jednou, pač jsem to neviděl úplně od začátku, ale jednalo se o solidní počin, jenž narážel na "klasickou omezenost televizní tvorby", ovšem Brabcovi věřím, jeho kuře melancholik se mi moc líbilo. 60% (08.02.2009)

Ukrajinců jsou u nás spousty a proč se na jejich problematiku nepodívat trochu zblízka? Jenže to by se musel najít někdo, kdo by o tom napsal scénář, který dokáže nahlížet na dané téma jinou optikou, než je naprosto tuctová historka o fingované svatbě a mafiánských praktikách. Jaroslav Brabec se sice snažil s tím něco udělat a ukrajinské herečky byly také víc než sympatické, ale výsledek je stejně pouze průměrný. (08.02.2009)

Napriek všetkému čo sa tu spomína sa mi to páčilo. Neuškodí nám stredoeurópanom pripomenúť si, že konzum ešte stále nevládne všade a každému. Ľudia, ktorých problémy sú ozajstné žijú aj medzi nami. Sledovanie z kresla im možno vtíska punc banality, ale to im na skutočnosti nič neuberá. Nemyslím, že nastal čas, keď obyčajné veci nestoja za náš čas. (12.02.2009)