Jak se staví sen

Nejveselejší poznatek na ČSFD o tomto pořadu je zajímavost jakéhosi TheMakera, který nás tím informuje, že zedníci, montážníci a vůbec tvůrci celé proměny (ať už kuchyně, obýváku nebo ložnice) mají na to jen 36 hodin. Skutečnou zajímavostí by ovšem bylo, kdyby uvedl, že se jedná o nějaký televizní fígl, kde vše musí vypadat hezky, ale skutečnost je většinou jiná. Čili tým tancujících a k šoumenství nucených designérů má pochopitelně spousty času si vše připravit dopředu (3D návrh, materiály apod.). Pořad je předtočen, tedy návštěvy a posezení s prodejci nábytku, koberců, světel nebo podlah jsou natočené v předstihu. Jinak by nebylo možné vše natáčet najednou v ten daný inkriminovaný den nebo víkend nebo by to bylo zbytečně drahé. Na takovou poctivost každý kašle. Problém je také se zednickými úpravami. Jsem si jistý, že mnozí diváci věří, že lze za dva dny zbourat příčku a postavit novou, rozvést elektřinu, vodu a plyn, nahodit zdi maltou a ihned vymalovat a ještě na to připlácnout skříně nebo linku, vyrovnat starou podlahu nivelačkou a hned sázet plouvoucí podlahu. To vše by šlo, leda že by tým supermanů nepoužíval vodu. Ano, vodu. Tu samou vodu, bez které klasickou maltu nebo nivelačku nenamícháte, i kdybyste se zbláznili. Prostě je to v takovém čase nemožné, ne z hlediska organizace nebo lidských zdrojů, ale z hlediska stavařiny. Pak je tu ještě jedna možnost. Tým to sice stihne zbourat a postavit a druhý tým na to pověsí hotovou sektorovou linku, ale už nám prostě neukážou, jak to těm nešťastníkům pak nabobtná, opadá nebo shnije. Je to takový navrch huj, uvnitř fuj. To samé s podlahami. Ještě jsem neviděl tak brutálně rychlou nivelačku, že hned po rozlití se už pokládá mirelon a podlaha samotná. Musejí nejspíš používat nějakou zázračnou nivelačku z Ruska nebo co, nebo je jim to prostě jedno anebo poslední možnost, totiž že přestavba sice trvá týdny, ale do televize se to sestřihá tak, že to vypadá na dva dny. V televizi to je děsně cool, ale horší je, že takový divák si pak myslí, že za dva dny jim zedníci vybourají a postaví nové jádro nebo pověsí novou linku na míru. Je to prostě nemožné. V pořadu, který byl tomuto vzorem, mají na takovou proměnu myslím měsíc. To už se dá brát vážně, ale takhle ne. Jinak je tento pořad docela zajímavý a částečně i inspirativní. Vždy se rád podívám, i když celou dobu nadávám. Moderátor je ovšem pro mne element, který těžko snáším. Tento pořad je prostě vějička na diváky, ale rozhodně ne nějaká sonda do solidní přeměny bytu. Kdo už takhle přeměňoval nebo se tím snad živí, mi dá jistě za pravdu. (05.12.2011)

Na pár sérií s Cejnarem jsem se díval asi z 50% a to fakt rád. Tyhle věci mě vždycky zajimaly a jeho moderování mělo vtip a říz. Když ho vystřídala Něrgešová, přestal jsem se na to koukat. Její osoba s dost trapným projevem mě vyloženě sr**a a to že po americkém vzoru začali půl stopáže každého dílu řešit tragické osudy účastníků proměny ještě víc. Teď Kubelková sice lepší, ale kostra pořadu se bohužel nezměnila. Přeměny většinou lepší než horši, záleží na designérech, ale ve srovnání s ČT na podstatně vyšší úrovni vždycky. Rozdíly v řadách jsou velké, těžko hodnotit, takže průměr. Cejnar 80, Něrgešová 20, Kubelková 30. Celkově tedy 43%. (03.04.2018)

Kdo tohle vymyslel musel být cvok. Nejdřív sem myslela, že by to mohlo být docela dobré, ale jak jsem to viděla málem sem se vyvrátila. Takovou kravinu jsem dlouho neviděla. V jednom dílu chtěli rodiče nějak upravit pokoj synovi a on tam měl plakát Shreka a rodiče nechtěli aby ho sundávali. Tam ti hejhulové ho doslova strhli ze zdi, protože to není dobré pro výchovu!!!!!!! (05.04.2009)

Problémem tohoto pořadu, je asi to, že každý má jiný vkus co se designu týče. Nedovedu si představit situaci, kdy mi nějaké studio třeba předělá celou kuchyň. Před několika měsíci jsem se přestěhoval do nového bytu a majitel mně upozornil na to, že kuchyňská linka ( nebo spíše celá kuchyň ) by potřebovala rekonstrukci, protože je stará. Když jsem kuchyň viděl poprvé, ihned jsem se do ní zamiloval, protože je sice stará a má popraskané dřevo a kamennou desku, ale je tak nádherná, že jsem se rozhodl ji postupně renovovat. Kdyby mi nějakej blboun vytrhal tu nádheru a dal mi tam místo toho sklo a hliník, ještě navíc v černo bílé variantě, tak mu asi zpřerážím hnáty. Navíc já mám rád světlé a veselé barvy, takže nepřipadá v úvahu že bych měl mít třeba skříň ve tmavě hnědém provedení. ¤¤ Neberu nikomu snahu dostat něco pro matku se třemi dětmi na které všichni kašlou, ale má to mít nějaké své meze a hlavně bych si asi nedovolil udělat nějakou předělávku bez konzultace z majitelem. Pořad, má určitě svůj smysl, a pomáhá lidem kteří nemají tu kliku že by mohly rekonstruovat, ale dělá taky reklamu různým firmám a společnostem. Nic proti tomu, v jednom podobném pořadu jsem narazil na firmu pro kterou dnes pracuji a která mně zaujala právě tím co dělá a vyrábí. Takže i v tomto ohledu má pořad své pozitiva. Zůstanu věrný svému průměrnému hodnocení a dávám 3 hvězdy - z poznámkou o barvách a stylu, který nemusí sedět všem. POZNÁMKA : ty ceny mně dokonale ohromily. Viděl jsem díl, kde za rekonstrukci kuchyně a obývacího pokoje, daly 480 000. Tak to je teda síla. Za trochu vyšší částku mám možnost koupit byt ve kterém momentálně bydlím a který má přes 90 metrů čtverečních. (05.04.2015)

Tak když jsem dala pořadu Bydlení je hra 3*, musím dát tomuhle pouze 2*. Nápad se mi i líbí (přestože není původní, jak jsem se zde dočetla) a celkově mám ráda pořady týkající se bydlení a designu. Co se už se mi líbí míň, je konečné zpracování. Mnohdy je to zařízené hodně stroze, neútulně a zároveň neskutečně přepatlaně. Zdá se mi, že designéři neberou v potaz věk ani celkovou osobu toho, kdo v tom má bydlet a je to všechno jako přes kopírák. Co mě však irituje mnohem víc, tak je ničení všech těch starých věcí. To, že je něco starší a už ne zcela moderní pro mě není důvod k ničení. Házet skříně z okna, rozbíjet starou pohovku, ničit nádobí.....jsem přesvědčena, že by ty věci ještě posloužily jinde. (26.12.2011)