Pouta

„My mu pomôžeme. Sme predsa ako rodina. Jedine, že by zabudol, že už k nám nepatrí. Že už nie je rodina. Takým ľuďom my nepomáhame. Takých ľudí my trestáme.“ Neviem to vysvetliť, ale toto bol asi jeden z technicky najdokonalejších a „obecne“ najsebavedomejších českých filmov, aké som kedy videl. Musím sa ale trocha sklamane priznať, že som čakal niečo iné. Neviem, čo presne... možno viac trilerové. Scenár mi pripadal miestami predsa len už troška prekombinovaný (alebo naopak príliš jednoduchý?) a dĺžka ma zaskočila – čakal som hodinu a pol a ono PÁN PRSTEŇOV. Napriek tomu ťažko niečo výraznejšie kritizovať: výborné dialógy, kvalitné postavy, silné scény (tá v lese) a vynikajúce herecké výkony (hlavne Oldřich Kaiser). Tento film nemá žiadnu KLADNÚ hlavnú postavu: hlavným „hrdinom“ je nepredvídateľný psychopat, ktorému ruplo v debne. Toto bol od tvorcov riskantný krok, ale cholerik Malý to ustál. I vďaka nemu to v konečnom dôsledku ustál tiež samotný film. (22.02.2011)

K filmu Životy těch druhých jsem téměř před třemi lety napsal: "...proč podobný film zřejmě nikdy nevznikne u nás, byť by se námět v naší nedávné minulosti jistě našel? Proč nám o normalizaci stačí Pelíšky a Pupenda a ještě se poplácáváme po ramenech, jaké to máme hezké a vtipné filmy...?" S uspokojením mohu konstatovat, že tento výrok pozbyl platnosti. Chápu se obřadně zmizíku a vyřčená slova odsuzuji k věčnému zániku. Pouta jsou velmi.. velmi dobrým filmem, který je tak dlouho očekávanou reflexivní sondou do husákovských časů. Filmem velkého stylu a podnětné hloubky. Se zmíněným německým snímkem mají Pouta hodně společného, až na to, že v tomto případě je mnohem větší důraz kladen na agresivitu jedince, než celého systému. Bahnitost doby je sice cítit, z většiny záběrů (akce Asanace), avšak ledovost Antonínova srdce je invariantem, nezávislým na společenském uspořádání - to pouze může ovlivnit výši škod, takovým individuem napáchaných... Jsem z filmu docela vykolejen a ještě si o něm chvíli popřemýšlím. A nevylučuju zároveň, že brzy kvuli němu opět navštívím biograf. Do té doby je tento komentář spíš jen prvním náčrtem... (zatím 4 a 1/2*) (30.01.2010)

HUDBA! Český zážitek s dlouhým z. Při závěrečném technu se mi chtělo tančit. Který film tohle naposledy dokázal? Mňam. Ondřej Malý je tak sexy zloprcek, že se Roden se svým kukučem může jít zahrabat. Jeho postava je takový blbec, tedy v závěru, člověk by ho úplně klepal do té plešky a ptal se: "Je někdo doma?" Ještě teď vyskakuju do výšky a křičím vystřel, vystřel. Slzy na správných místech a dál je všechno v prdeli. Tak tak. Byla jsem v lese a ty nemůžeš pochopit, jak je to krásný, protože jsi tam nebyla. Dřevotřísku třískat. Víš, jak vypadá Ringo Starr? Takto. Tohle je hlava připravená na věčnost. Když přijde do místnosti, jako by někdo zhasnul. (28.03.2010)

Pouta jsou naprosto přesným filmem pro ty, co tvrdí, že česká kinematografie nestojí za nic. On Vám to ukáže, tenhle film se s Vámi srát nebude. Stejně tak jako, pro mě, absolutně neznámý herec Ondřej Malý, který zde ztvárnil snad největší sviňi v českých filmech vůbec. Od začátku jsem tak sledoval, naprosto znechuceně, ale zaraženej v křesle, film, který jsem nechtěl vědět, jak bude pokračovat, ale pořád jsem v tom křesle seděl, jak přikovanej. Z toho vyplývá, že na tomhle filmu zrovna nic hezkýho není, ale zato zase vypráví pravdu komunistického státu. Vypráví ho naprosto perfektní formou, takovou, že Vám ani nedojde, že jsou Pouta českým filmem. Může za to především to, že se ve filmu objeví celá várka naprosto neznámých herců a hereček, takže stereotyp půjde stranou a Vy budete konečně rádi, že Vám po obrazovce zase neběhá stále dokola například takovej Ondřej Trojan. Druhá věc je samotné zpracování, které se tu skutečně výjímá a představuje Českou republiku v naprosto nové éře domácí kinematografie. Důvod, že tomu nedávám plný počet už je jenom ten, že ten film je opravdu příběhově neskutečně hnusnej a já některé scény nebyl schopnej jen tak strávit. Ale tím způsobem je film nesmírně silnej a dává najevo skutečnosti, které se tu děli. Na Pouta se tak opravdu vyplatí podívat. 140 minut Vám uteče jako voda a konečně těm, co jen a jen kritizují, zalepí držku. (31.12.2010)

Každej má co si vybere..... Estébák Toníček má spořádaný domov, zelenou ,,škůdku“, ale hlavně....hlavně... ho to všechno tak nějak sere. A tak mu ,,mrdne v kouli“. Jestli za to může absolutní moc nad životy těch druhých, nebo jen chce bejt nešťastnej a sám - stojí za viděnou! Praktiky STB ovlivňující životy 4 lidí s přibývající stopáží nabývají na zajímavosti – tedy jestli vás baví psychologický rozbor osobnosti (í). Asi není třeba vidět to dvakrát, ale jistá Po uta to zanechá. Dokonce chápu i tu délku. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, proč policajti hází do opičích klecí kousky Romaduru. 2.) Zaujali mě Životy těch druhých. 3.) Jsem agentem Stb. 4.) Jsem profláklej signatář (čehokoliv). PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.12.2010)