Kajínek

Bylo by fajn, kdyby se tvůrčí tým Kajínka napříště nesnažil přiživovat hype na "inspiraci skutečnými událostmi" a natočil nějaké nezávazné akční béčko. Jasně že v Kajínkovi je vše povrchní, zcela podrřízené efektnosti a dokonale hollywoodizované, ale - a to je snad v českém filmu úplný unikát - nepůsobí to směsně (ani když dojde na týmy Bravo a Charlie s vektorovým modelem paneláku). Nejspíš proto, že chlapci kolem Petra Jákla (slibuju, že už nikdy nebudu podceňovat svalovce s telecím výrazem) jsou dostatečně technicky naskillovaní na to, aby nebyli nuceni z audiovizuální stylizace a la Nepřítel státu ani na chvíli slevit a snažit se svou neschopnost maskovat za českou svéráznost a/nebo záměrné sebeshazování. Vlastně velice příjemné překvapení. (20.08.2010)

Bulvárna bandáž s klamným podstrkovaním impresie o "preveľkej udalosti" špekulantsky fix(l)uje konzumnetov do obligátnej pozície vyčkávania, z ktorej by si neskôr (po obnažení "dôveryhodných" indicií) mali sadnúť na zadok. No možno áno, ale len za predpokladu, že by sa pán kaskadér+kolektív vyvarovali: 1) množstvu planých nedopatrení (boľavé postsynchróny, dobová neznalosť, nemiestna lyrickosť). 2) občasnému hraniu sa na Kobru 11. 3) aplikačnému trapasu z ktorého aspoň plynie ponaučenie-"nesnaž sa odkopírovať ošarpaný (zastaralý) lesk akčných klasík, ak na to zatiaľ nemáš a ušetri tým svoje ctené meno." 4) dramaturgickým lapsusom (rozpačité poskakovanie medzi exploatáciou a naivným patosom). Istú spádovosť to má, (okrem tých záškodníckych zoomov) srdnaté nájazdy kamier tiež a Konstantin celkom sedí, ale ako ďalšia skúška odvahy na báze "true stories" neobstojí "Kajínek" o týždeň, o mesiac, ani o rok. (22.10.2010)

Paradoxně lze za jeden z nedostatků Kajínka označit fakt, že je málo exploatační. Nesouvisí to se zdrženlivostí, nýbrž naopak s celkovou dramaturgickou nekoncepčností filmu. Osudovou překážkou na cestě k vrcholu české exploatace (viz tento text) se stala naivita klíčových osob štábu. Snímek sice nepostrádá náležitě bulvarizující pohled, ale namísto vykalkulovaného apelu vykazuje snažení tvůrců spíše fetišistickou adoraci zahraničních žánrových snímků. Scenárista Marek Dobeš a režírující kaskadér Petr Jákl v zásadě působí dojmem kluků, kteří si v nadšeneckém opojeni hrají na Lepší zítřek 2, Skálu či Bourneovo ultimátum. Akční sekvence a "cool" záběry jako vrtulníkový oblet Borů jsou bez výhrad famózní, ale o to tristnější jsou výplňové sekvence se zoufalou snahou dodat dialogům vypjatost pomocí rapidních zoomů a rozbředlou dramaturgií. Chtělo to méně plytkého patosu a více prvoplánového apelu a mohlo to být (ve své kategorii) dokonalé. -- více v recenzi pro Cinepur. PS: Výkon Vladimíra Dlouhého je zcela fenomenální. (21.08.2010)

Tož jako dobrý, pane Jákle, fakt. Jen jsem po premiéře filmu měla podobné pocity jako po své premiéře sexuální. To jsem taky tak seděla, koukala a pak se zeptala: "A to má být jako všechno? Kvůli tomuhle se toho tolik nadělá?" A to se musí nechat, že jsem si k tomu nepřizvala stejného debutanta jako v té době já a jako vy v té režisérské oblasti, takže proč nebýt zase jednou milosrdná, protože sice nevím, zda to ve vašem případě nebylo štěstí začátečníka, ale co na tom, počítá se výsledek, a ten s radostí z těch sedmdesáti procent tentokrát zaokrouhlím směrem nahoru. Protože vidět v plném nasazení ten úžasně chlapský tandem Lavroněnko-Dlouhý, tedy pány herce, kteří kdyby se narodili v Americe, mohli by s Oscarama hrát kuželky, to byl zážitek z rodu těžko zapomenutelných, i když dámy jim to trochu kazily. Ne že bych od Alice Bendové čekala kdovíco, ale Táňa Vilhelmová mi přijde jaksi pořád stejná, ať už vystupuje coby právnička, holka z ulice nebo v reklamě na deodorant. A kdybyste ještě vzkázal panu Brabcovi, že když herci sedí a mluví, může si sednout taky, protože mně z toho jeho věčnýho poletování s kamerou docela cinkalo v hlavě. A ještě bych vám chtěla říct, že jste mě svým pojetím akčních scén zaujal, což je mnohem víc, než o sobě může říct řada vašich mnohem slavnějších hollywoodských akčních kolegů, od jejichž filmů většinou odcházím po pár minutách dělat něco smysluplnějšího, kupříkladu zkoušet, kolik tužek zvládnu balancovat na hlavě. Takže kdybyste chtěl, můžete od nynějška nosit nos nahoru s odůvodněním, že vás pochválila Faidra Postradatelná. To by by bylo asi tak všechno... jo, ještě jsem chtěla napsat, že vám držím palce pro příští film. A kdyby byl zase na motivy skutečných událostí, kupříkladu o šíleném střelci v poslanecké sněmovně, bylo by to fakt žrádlo! (10.09.2010)

Proč.. ? Z jakého důvodů bývají tihle „nabušenci“ tolik podceňovaní. Nejspíš proto, že se jim mozek rozmělnil do svalové hmoty. Nechápu ten všeobecný negativismus. A konečně se našel někdo, kdo českým i slovenským divákům ukázal, že je možné nastavit i tu druhou intelektuálnější tvář. Poctivá kumštýřina Petra Jákla je patrná z každého záběru. Na poprvé si vybrat tohle „horké želízko v ohni“ a troufnout si poodkrýt(a to hodně natvrdo) neutěšenou provázanost podsvětí s policií, sice s určitou dávkou fikce, i když hned v té nejprovařenější kauze(která je ve skutečnosti pro veřejnost propraná pěkně dočista. :)) Nevychutnat si přitom i ty nadupané akční scény, to bychom byli o dost ochuzeni:) Vladimír Dlouhý mě nepřekvapil, jeho procítěné herectví jsem vždy obdivovala; kdo obzvlášť příjemně překvapil byli Michal Dlouhý a Tatiana Vilhelmová. A Konstantin Lavroněnko, byl ta nejšťastnější volba, neumím si v roli Kajínka představit nikoho dokonalejšího. Také musím vypíchnout hudební podkres Václava „Noida“ Bárty, který zapůsobil o dost silněji, než jeho drsoňsky pokérkovaná etuda. :)) Co asi přijde příště.. ? (29.08.2010)