Kajínek

KAJÍNKOVI nikdo na dlouhou dobu nevezme rekord za nejlepší návštěvnost za první víkend, ale ve výsledku jde o rozporuplné dílo, které dost dobře neví, koho chce oslovit. Jednalo by se o výbornou exploataci, jež bulvárním způsobem těží z domácích předsudků (zkorumpovanost policie, podsvětí ovládané vládními špičkami a vykreslení menšin) a vzhlížení k západu (scottovsky dravá forma s greengrassovsko-wooovskou akcí), kdyby nešlo o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, a tak by mohlo jít o žánrově uspokojivý počin. Okázalý odkaz na I SPIT ON YOUR GRAVE dává na vědomí, že se bude operovat na bázi rape-and-revenge thrilleru. (Potenciální spoiler: rape - první část, motivace advokátky, revenge - druhá část po odtajnění motivace advokátky, Kajínek na útěku. Konec spoileru.) Jenže očekávání spojená se znalostmi žánru zde kolidují s obeznámeností se skutečným případem mírovského uprchlíka, tudíž ona část s pomstou není dostatečně uspokojující. Dalo by se polemizovat, nakolik má ona hořká pachuť po skončení odpovídat rozhořčení z vývoje demokracie po pádu totality, když i přes dobovou ukotvenost se setkáváme s řadou těžko nezáměrných anachronismů (vysílání zpráv v HD, současné mobilní telefony, notebooky či poznávací značky na automobilech), ale spíš jde o celkovou rozháranost celého projektu. Jako politický thriller by totiž film selhal, protože Marek Dobeš se sice etabluje jako žánrový znalec, ale nikoliv jako scénárista píšící sofistikovaná díla, a debutující režisér Petr Jákl nedovede vést herce, aby hráli v jedné poloze, celku dát soudržnou podobu a opodstatnit zvolené formální podstupy (rekontextualizace úvodní scény do nového významového rámce, rakurzy a tříštící se zvuková stopa, vystříhávání políček pro zdynamičtění a zběsilé sedmdesátkové zoomování i během rozhovorů) napojením na některou z postav, určitým typem myšlení či něčím podobným. Je tak jasné, co film říká, ale nemá ujasněno, komu to chce říct a proč mu to říká zrovna takovým způsobem. Navíc ty opravdu povedené exploatace slouží jako "historické dokumenty", aniž by byly explicitní v odkazování se na to, co se zrovna snaží reflektovat, a tak KAJÍNEK s odstupem času spíše poslouží jako důkaz toho, že kombinace exploatace a politického thrilleru inspirovaného skutečnými událostmi ve výsledku dost dobře nefunguje, ale dokáže blockbusterovou propagací natahat diváky do kin. (27.08.2010)

Bylo by fajn, kdyby se tvůrčí tým Kajínka napříště nesnažil přiživovat hype na "inspiraci skutečnými událostmi" a natočil nějaké nezávazné akční béčko. Jasně že v Kajínkovi je vše povrchní, zcela podrřízené efektnosti a dokonale hollywoodizované, ale - a to je snad v českém filmu úplný unikát - nepůsobí to směsně (ani když dojde na týmy Bravo a Charlie s vektorovým modelem paneláku). Nejspíš proto, že chlapci kolem Petra Jákla (slibuju, že už nikdy nebudu podceňovat svalovce s telecím výrazem) jsou dostatečně technicky naskillovaní na to, aby nebyli nuceni z audiovizuální stylizace a la Nepřítel státu ani na chvíli slevit a snažit se svou neschopnost maskovat za českou svéráznost a/nebo záměrné sebeshazování. Vlastně velice příjemné překvapení. (20.08.2010)

Ó ty bolístko české filmové produkce, kdy se divák cítí trapně při tom, co slyší, tady navíc výsledek připomíná snahu Bouvarda a Pécucheta spářit psa a ovci, navíc klišé českého filmu začíná být už i v tom, že kdykoli někde hraje Alice Bendová, musí mít so(u)loscénu. Kdybych se aspoň tak nenudil, dám i dvě. A nejlepší je fakt hudba, vydejte ji sakra, tolik peněž na reklamu vynaložených zbytečně a tohle vám uniklo. 30%. (30.09.2010)

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden nájemný vrah Jiřík. A byl vám to, milé děti, náramně charismatický sympaťák a filantrop, co se stýkal je se samými dobrými lidmi a mouše by neublížil. A co čert nechtěl, o kus dál žila zlá čarodějnice, které se takový dobrák znelíbil a uvrhla ne něj kletbu! Chudáka Jiříka zavřeli do šatlavy a zahodili klíče. Naříkal Jiřík, naříkal, krokodýlí slzy ronil, až jeho nářky uslyšela hnusná princezna a rozhodla se, že ho ze šatlavy vysvobodí stůj, co stůj! I nelenila a našla romského mudrce, který měl tu kouzelnou moc čarodějnici porazit. Baba to ale byla mazaná a tak ho i s princeznou poslala do prdeIe. A jak už to v pohádkách bývá, princezně zbyly jen oči pro pláč a Jiřík zůstal v šatlavě a jestli se ještě neuklikoval, tak tam hnije dodnes. Jen jsem čekal, kdy se objeví Troškův homočertík a udělá to své BLLLLLLL. Ale zábavné to bylo, a tak si další pohádku zneuznaného kaskadéra nenechám ujít. Má se to jmenovat Roubal. (14.11.2010)

Mě osobně teda Jákl potěšil, že na českou filmovou scénu přines trochu toho dravějšího točení v americkým stylu, který asi okoukal, když sám šaškoval v Americe, sice to teda mnohdy s tou super akční a super nápaditou a dravou kamerou přehání, ale to nic nemění na tom ,že Jákl svůj debut zvlád fakt dobře a vidět v našem filmu kvalitní bitku, to je jako vidět Eltona Johna bez teploušských oblečků, prostě prakticky nemožný a Jákl to přece dokázal. (30.12.2010)