Ztracený princ

Pohádky nepatří mezi můj nejoblíbenější filmový žánr :) Nicméně jsem si jednoho nedělního odpoledne řekl, že na to mrknu. Byl jsem mile překvapen, nejednalo se o tupou klasickou pohádku s x klišé. Tady se hodně sázelo na prostředí, které bylo vybráno skvěle (České Švýcarsko je fakt pěkný kraj), zkrátka Česká republika a její příroda je stejně nejlepší. Viď, mami? :) Příjemně strávená hodinka, 70% (23.10.2011)

ČT uvádí: Rujan, Trpaj, Zjebenec a mnozí jiní. Předabovaný princ vypadající jako neúspěšný student dvouleté nadstavby po základní škole je produkční kousek, který se bude jen těžko překonávat. Dále viz Jezinka.Jezinka. Škoda. Nejen, že jde o jedinou pohádku, která zabitím draka začíná. Epicky vybudovaný příběh s nezvykle solidními postavami je ve srovnání s jinými nedávno viděnými současnými pohádkami sympatickým pokusem, zabitým žel nejen produkcí a režií, ale už i chabým a naivně předvídatelným scénářem. Mimochodem, Křístkova vzhledem k tématu podobně miniaturní, o deset let starší práce Císař a tambor (komediální a mnohem zdařilejší) se v mé dojmologii tv pohádek vymyká podobným způsobem, který nedokážu dobře popsat. Dejme tomu, že jde v obou případech o příběh konkrétně žitých (zažitých, uskutečněných) hodnot přátelství a věrnosti v nečekaném neformálním spříseženství proti zlým silám, předvedených s jistou nenápadnou vnitřní impozantností. Výjmečné je, že v obou pohádkách nejsou tyto hodnoty předkládány jako daný žánrový prvek, ale že mohu sledovat, jak se teprve dějí. Ve starší pohádce je to jednoduché spojenectví a přátelství dvou mužů, vznikající a dějící se synchronně s příběhem, ve Ztraceném princi se spříseženství pěti postav spřádá, aniž by si toho dotčení (král, oba princové, princezna a Trpaj) byli vědomi. Čímž nemyslím fakt, že se v závěru vyjeví jejich vzájemná předchůdná osudová spjatost. Ostatně jakási předchůdná spjatost je i mezi (utajeným) císařem a (císařovým) tamborem, i tam také příběh vrcholí v odhalení inkognita. (25.10.2014)

Někdy mám pocit, že tyhle viditelně nízkorozpočtové pohádky jsou mnohem lepší, než ty s rozpočtem větším, které se mohou pyšnit velkým komparzem, lokacemi, kostýmy, technickým zpracováním a dalším, ale chybí jim sympatické postavy a zajímavý příběh. Jasně, i tady je pointa příběhu jasná tak od 5. minuty filmy, ale Petr Štěpán se do hlavní role vážně hodí, Barbora Mudrová je krásná princezna, Vladimír Marek vizuálně děsivý záporák, a příběh tak příjemně plyne, a vzhledem k úsporné délce bez větších zpomalení, že tahle pohádka prostě baví. Pochválit lze taky dobrý výběr lokací a práci s kamerou, která krásně představuje naši krajinu. Škoda toho podivného prince (herec i postava) - kokota, který by potřeboval spíš par facek. Na sváteční dopoledne (odpoledne) po vánocích film jako dělaný. (19.02.2021)

Nějak moc vážně se beroucí pohádka - což by zase až tak nevadilo, kdyby to celé bylo po všech stránkách lépe vyprodukované a vyrobené a hlavně to chvílemi nepůsobilo jako nějaké ochotnické představení, plynoucí kamsi do ztracena... Škoda, třikrát přeškoda, protože těch zpitvořených uhýkaných a otravně šaškujících debilitek bylo na pohádková témata v posledních (třeba čtyřiceti... ;-) letech v panství Šašském natočeno přehršel a inteligentních působivých pohádek v tom pravém smyslu slova naopak je jako šafránu pramálo... Holt nenaděláme zase už nic, nakonec filmografie páně rejžisejra napoví... Tak zase někdy u nějakýho toho televizáckýho šolichu, Václave... :-/ - - - - - (Poprvé viděno tak nějak nechtěně a pronic zanic 2.1.2009 na ČT1, komentář zde jako dvanáctý - 2.1.2009) (02.01.2009)

Příšerně levná pohádka odfláknutá v krásném prostředí hradu KOST. Co to tam hráli za herci ? Vždyť vůbec nehráli, jenom stáli jak dřevěné figuríny a předvedli pár rádoby soubojů. A ten ušatý princ Rujan ! Do poslední chvíle jsem doufala, že správným princem bude "Plavák", ale režiséři mají asi jiné oči. Co za hrůzy ještě uvidíme přiště ? (02.01.2009)