Ježíš je normální!

Tenhle dokument vidím jako skvělou možnost, aby si lidé uvědomili nebezpečí náboženství. Je chyba myslet si, že časy křížových tažení a inkvizice jsou dávno pryč. Chápu, že pro pár slabomyslných jedinců, bez víry v sama sebe, touto pseudo-vírou možná přežijí částečně ve společnosti, ale nechápu vnucování to ostatním lidem. A ještě méně chápu, spíše odsuzuji, jako by měl každý normálně a moderně myslící člověk odsuzovat to, že to cpou do hlavy dětem. Ti lidé jsou buď totálně šílení, anebo sjíždějí na drogách, nic víc snad k tomu nejde říct. (27.06.2010)

Dokument ani tak není o silně extrémní odnoži církve, jako spíše o lidech patřících pod ní. Pro mě jako nevěřícího je jejich chování nepochopitelné (obdivuji každého kameramana, zvukaře, který musel vydržet byť jedinou minutu s nimi), iracionální, až někdy úsměvné. Ale zároveň je zajímavé sledovat tváře těchto oddaných svému přesvědčení, kterému skálopevně věří. Z obsahového hlediska bych režisérce vytkl, že není příliš vysvětleno jaké jsou vztahy mezi různými zmíněnými organizacemi jako je Škola Budoucnosti či Triumfální Centrum Víry - i když o poznání těchto institucí se zřejmě dokument nesnažil. 70 % (04.02.2009)

Máloco ve mě v poslední době nahromadilo tolik destruktivní energie jako sledování pošuků s rukama nad hlavou a modlitbama ala (křesťanskej) rockovej koncert. A ještě víc bych si podal tu p*č* co to zkouší na dětech. Dokument jako takovej myslim nemá nějak promyšlenou stavbu, scénář a už vůbec ústřední myšlenku, alespoň ve směru k divákovi. Není to v tomto případě úplně na škodu, jenže přece jen mi tam větší konfrontace chyběla. Jako dílo 20leté holky, která si prošla právě tímhle systémem debilizace mozku a rozhodla se s tím vyrovnat filmem to ale určitě zaslouží pozornost. (04.10.2009)

Nebudu ani tak hodnotit samotný dokument, který se mi líbil ačkoliv ani tak nekladl otázky jako spíš ukazoval, vlastně by mě zajímalo, jaké otázky by měl při zobrazení čirého fanatismu a šílenství ukazovat. Spíš mě udivuje zdejší nespravedlivé hodnocení, kdy snad víc jak polovina hodnotících dokument odsoudila na základě sorty lidí, která se pohybuje před kamerou. K odsouzení by to bylo jen kdyby se jednalo o propagační video té náboženské skupiny. Ale to Ježíš je normální není v žádném případě. Potěší, že Nvotová nevtlouká do filmu svůj názor a na rozdíl od svého bývalého učitele se nesnaží nikoho manipulovat, ale pouze ukazuje a je pak na každém divákovi, co si z toho vezme a jaký si na to udělá názor. Já třeba na základě tohoto dokumentu absolutně pohrdám všemi podobnými "Ježíšofily", ale bylo by mi to tak nějak jedno, KDYBY se nesnažili vnucovat svou víru malým dětem, který z toho nemůžou mít rozum. Něco tak odporného se jen tak nevidí, ale dát jen kvůli tomu dokumentu, který se na to snaží poukázat, odpad! je naprosto zcestné lidi! (12.02.2009)

Jako religionista jsem ocenil záběry z echt charismatického evangelikálního prostředí a snahu režisérky o nezaujatost. Jako milovník češtiny jsem málem vyletěl z kůže nad frázemi typu "Ježíš tě totálně miluje", "Ježíš je absolutní borec" nebo "Musíme chytit ducha Bible" (Wow! Misionáří hnutí Víry zjevně z USA nejen přinesli "evangelium prosperity", ale nechali si též odborně zamerikanizovat mateřštinu). Jako křesťan jsem byl - už leta jsem - na rozpacích z teologie podobných hurá křesťanských skupin, které prokládají "radostnou zvěst" o bohatství a zdraví rytmickou pop music a v nichž se hysterie, případně ztráta sebeovládání považuje za projev Ducha svatého. A jako divák jsem trochu litoval, že byl film tak zmatený, neměl směr a jen neškodně klouzal po povrchu. (25.07.2009)