X-Men: První třída

Doufal jsem, že Vaughnův příspěvek do série bude pro nefanoušky X-Men tím, čím byl pro nefanoušky Star Treku poslední film J. J. Abramse. Není. Chuť založit mutantský fanklub se nedostavila. Přesto bych uvítal, kdyby takhle vypadalo více letních blockbusterů. Nemusely by přitom nutně obšlehávat příjemný bondovský feeling (počínající u Fassbendera, připomínajícího mladého Conneryho, pokračující až příliš nasebeupozorňujícím šedesátkovým designem a končící závěrečnými titulky), víceméně úspěšné skloubení dospělého (vytváření staronového mýtu) s dětským (akční blbnutí), fiktivního s reálným… stačilo by napsat vyvážený scénář, obsadit herce schopné uhrát „velké“ proslovy, nespoléhat se výhradně na střih, ale sem tam i na mizanscénu a sice přehánět, ale v mezích žánrové stylizace. (Ano, s patřičnou nadsázkou, zde trochu v duchu Command & Conquer: Red Alert, vám projde i létající ponorka.) Poslední první X-Men nejsou přelomovým dílem, žánr nepovznášejí do nových dimenzí, jeho hranice překračují tam, kde to provedl již Singer (sociologický rozměr a otevřenost queer čtení), ale od začátku do konce výborně baví. Nikdy svou hloupostí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Nathalie, verbal, Natascha, Theatis, ScarPoul, marvan, Aelita (30.05.2011)

Mutant and Proud! Sympatický ekvivalent k Singerovým filmům. X-Men: First Class nejsou ani horší ani lepší - jsou prostě a jednoduše jiní. Celková fragmentarizace je ze začátku bezpochyby velice sympatická a díky ní uhání děj kupředu až nečekaně rychle - nová prostředí, nové postavy, trefné dialogy a bezchybná retro atmosféra - to vše činí z X-Menů něco víc, než jen letní zábavu na jedno použití. Odpustit se dá leccos - rozkolísanost triků (o ně tu až tak moc nejde), nedotažení některých charakterů, ale s čím budu asi pořád zápasit je fakt, že se ke konci z tohoto multiplexu všeho, co mám tak rád, vytratila ona svěžest a po hodině budování něčeho, přijde Vaughn s béčkovým finále, které je tak cheesey až se to nedá téměř skousnout. Nemluvě o zvratech, které by mohly počkat do dalšího dílu. Takhle je závěrečný twist zbytečně uspěchaný a nezasloužený. Nicméně kašlat na posledních 15 minut - X-Men: FC šlapou jako hodinky a na podruhé možná Xavier a spol. pohnou nejenom s obrovským satelitem, ale i s mojí mozkovnou více. PS: skutečně neskutečně bondovské (i jeden hudební motiv to podporuje) + tolik odhalených dámských hrudí se na filmovém plátně neobjevilo už pěkně dlouho. (03.06.2011)

Občas příliš uspěchané, a proto místy až moc povrchní, ale pořád obdivuhodně zvládnuté popcornové potěšení. Vaughn je mistrem v tom, jak pestré a zároveň plné dokáže točit filmy. Efektní, nesmírně svižné i zábavné, přitom v těch jednotlivých scénách takřka dokonale zasyťující. Asi nikdo jiný neumí tak přesvědčivě přepnout z uvolněné tréninkové koláže do pocitově vyčerpávající psychologické scény a obojí naplno prodat během jedné jediné pětiminutovky. Sledovat Magneta i mladého Xavieraa v téhle podobě byla velká radost. 90% (02.06.2011)

Horké období studené války, úsvit superschopností a dva muži, které spojuje přátelství a rozdělují ideály. X-Men First Class se zdánlivě pohybuje někde mezi freudovsky motivovanou bondovkou a Schindlerovým seznamem, ale ve skutečnosti vypráví zcela univerzálně o tom, co to znamená být odlišný nebo výjimečný- a jakou cenu takovou bytost nutí většinová společnost platit. Ideologie, které násilně potlačují práva menšin, jsou si ve své zrůdnosti podobné, ať jde o nacistickou nenávist k židům nebo nevraživost rasy homo sapiens sapiens k mutantům. Vaughn tyhle nuance vnímá a zručně je ilustruje, ale primárně jej fascinuje vztah mezi Erikem a Charlesem, formování jejich osobností a střet jejich světonázorů, zatímco ostatní postavy s výjimkou arcizáporáka macešsky zanedbává....Paradoxně právě proto je mi Vaughův počátek z xmenovského vesmíru nejbližší. (13.06.2011)

X-Men: První třída je více než důstojným pokračováním (dnes již i filmového) fenoménu, který po matném Posledním vzdoru a vlažně přijatém Wolverineovi potřeboval chytit druhý dech. Vaughn překvapuje tím, že se nesnaží přijít s něčím vyloženě novým. Místo toho navazuje na styl, jakým kdysi bodoval Singer. Pro někoho to může být málo. Pro mě je to téměř na hraně dokonalosti. Hrozná škoda, že Vaughn kdysi vycouval z režie Posledního vzdoru. Celý ten x-menovský vesmír mohl být dnes (v rámci filmů) úplně jinde. Ale tak lepší pozdě, nežli vůbec. (30.05.2011)