X-Men: První třída

X-Men: První třída je více než důstojným pokračováním (dnes již i filmového) fenoménu, který po matném Posledním vzdoru a vlažně přijatém Wolverineovi potřeboval chytit druhý dech. Vaughn překvapuje tím, že se nesnaží přijít s něčím vyloženě novým. Místo toho navazuje na styl, jakým kdysi bodoval Singer. Pro někoho to může být málo. Pro mě je to téměř na hraně dokonalosti. Hrozná škoda, že Vaughn kdysi vycouval z režie Posledního vzdoru. Celý ten x-menovský vesmír mohl být dnes (v rámci filmů) úplně jinde. Ale tak lepší pozdě, nežli vůbec. (30.05.2011)

Singer dozpíval, Ratner ani nevzdoroval a Hood s Wolverinem dohodovali. "Mutant & Proud", aneb Vaughn navrací X-Menům kdysi ztracenou pýchu.. Ve stopách emočně hlubších prvních dvou dílů zaměřených na tenkou hranici mezi darem a prokletím, ale živelněji, poutavěji a hlavně s na komiksovou adaptaci magnetickými hereckými výkony (sorry, Gandalfe a kapitáne Picarde), kdy především "Metall Kaiser" Fassbender představuje pro vaše srdce stejnou zátěž, jako by jste byli majitelem kardiostimulátoru a on kousek vedle vás využil své zvláštní schopnosti. Nechci si hrát na Chucka Xaviera, ale cítím, že se v cerebrech producentů prohání myšlenky na podobný soukromý snímeček, jakého se naposledy dostalo tomu svalnatému rosomákovi bafajícímu Havanu. Nějaké to vytahování plomb bez nástrojů, pár směn v kovošrotu a nadvláda nad světem i střelkami kompasů - jen prosím žádná umělá hmota a umělé emoce. Jo, jo, bylo fajn se zase jednou proletět na blockbusteru v biografu první třídou.. (24.06.2011)

Horké období studené války, úsvit superschopností a dva muži, které spojuje přátelství a rozdělují ideály. X-Men First Class se zdánlivě pohybuje někde mezi freudovsky motivovanou bondovkou a Schindlerovým seznamem, ale ve skutečnosti vypráví zcela univerzálně o tom, co to znamená být odlišný nebo výjimečný- a jakou cenu takovou bytost nutí většinová společnost platit. Ideologie, které násilně potlačují práva menšin, jsou si ve své zrůdnosti podobné, ať jde o nacistickou nenávist k židům nebo nevraživost rasy homo sapiens sapiens k mutantům. Vaughn tyhle nuance vnímá a zručně je ilustruje, ale primárně jej fascinuje vztah mezi Erikem a Charlesem, formování jejich osobností a střet jejich světonázorů, zatímco ostatní postavy s výjimkou arcizáporáka macešsky zanedbává....Paradoxně právě proto je mi Vaughův počátek z xmenovského vesmíru nejbližší. (13.06.2011)

Chtěla bych vám toho tooolik říct:-) Jenže po opuštění kina se mi zamotala hlava a já ze sebe pravděpodobně nevydám nic kloudného. Každopádně jsem ale nadšená tou velkolepostí, promyšleností a barevností. Ve chvíli, kdy Charlesovi ukápla slza, když vstoupil do hlavy Erikovi, mě ukáply dvě. Pár minut, kdy se "mlaďoši" učili ovládat své schopnosti, jsem se málem válela po zemi. Takže u mě Vaughn opět jednoznačně zabodoval a těším se na všechny jeho další počiny. Ano, X-meni právě vyřadili Počátek z mé TOP 10. (28.06.2011)

Hned na úvod si neodpustím varování, které jsem jistě zmínila už u Iron Mana nebo Thora: Marvelovský vesmír mě jako celek baví natolik, že jsem jeho jednotlivé části (filmy) schopna vnímat v mnohem pozitivnějším duchu, než kdybych neviděla, jak do sebe místy zapadají. (Asi i proto pro mě vrchol tohoto dvouhodinového Vaughnova díla představovala ani ne desetivteřinová scéna, kde Hugh Jackman alias Wolverine odmítne hlavní hrdiny se slovy: "Go fuck yourself.") Teď už ale k filmu samotnému. Nutno říct, že hned v počátku mě X-Meni trochu zklamali svou roztříštěností. Příběh neustále přeskakoval mezi Charlesem a Erikem a žádného vlivem uspěchaného vývoje nedokázal představit natolik, aby člověk skutečně plně pochopil jeho psychologické rozpoložení v době osudového setkání. Ono slovo "psychologické" je v tomto případě poměrně důležité; X-Meni mnohem méně než předchozí Iron Man nebo Thor hrají na odlehčené scény (a je to jen správně; na pozadí skutečných historických událostí by zdaleka tak dobře nevyzněly), zato se více soustředí na vývoj jednotlivých postav. Těch je sice nakonec tolik, že krom hlavní dvojice v téhle zrychlené stopáži nikdo nedostane adekvátní prostor, i tak je ale nutno říct, že mě realistický vývoj příjemně překvapil. Zhýčkán běžnými blockbustery by člověk zkrátka očekával, že se hlavní hrdinka do svého osudového muže zamiluje na první pohled nebo že bude v celém příběhu vždy jasně znatelná hranice mezi dobrem a zlem. Dá se ale závěrečná vymezená skupinka považovat skutečně za záporáky? Těžko říct, já osobně jsem chápala postoje obou úhlavních nepřátel a s oběma jsem se dokázala ztotožnit. (A s tím "zlým" snad ještě více.) Sečteno, podtrženo, X-Meni jsou více než důstojným stavebním kamenem marvelovské dimenze, po úžasném traileru jsem možná ale čekala přece jen trochu víc. O výjimečný počin, který by nad ostatními komiksovými díly vynikal, se zkrátka nejedná, což je ale nakonec asi i jediné, co se dá filmu vyčíst. Dodatek: Nevím, proč jsem měla za to, že tohle jsou první X-Meni, kteří vznikli v produkci Marvelu, a děkuji Trpishovi, že mě vzkazem vyvedl z omylu. Některé části výše napsaného komentáře jsou tedy obsahem trochu mimo, celý ho přepisovat se mi ale nechce. (03.06.2011)