Spálené mosty

čojaviem . . . som na rozpakoch a možno by som v takomto stave ani nemal hodnotiť/komentovať . . . bolo príjemné sleodvať slečnu Hollandovú (len keby ešte pár kíl pribrala), civilné a nevtieravé herectvo pána Firtha konečne v inej polohe (lepšej - povedal by som po všetkých tých britských romantikách) a "nezávislú (ak mám použiť takýto sprostý výraz) réžiu . . . ktovie prečo mi to pripomínalo Saurov Cria cuervos (možno tá záverečná scéna?), výborná je scéna pohreb/guľovačka, pozoruhodný strih . . . Winterbottom je "sakra" zvláštny chlapík . . . (03.12.2008)

Obyčejný, civilní a střízlivý příběh, který si na nic nehraje. Skoro jako bych sledovala osudy rodiny ze sousedství. Téma to bylo silné a k zamyšlení, ale bohužel se někam rozplynulo a není nikdo, kdo by věděl kam. Nedokázala mě uchvátit ani ta všude přítomná melancholie, která z filmu přímo přetéká až máte pocit, že se vám rozlije po obýváku. (04.10.2011)

Po druhom pozretí mením hodnotenie z 2 na 4*. A pri tom je tento film tak obyčajný, až je krásny. Netreba od neho očakávať hĺbavé dialógy, neskutočné scény, napätie, či zápletku - ide len o výňatok zo života rodiny postihnutej tragédiou a ich vyrovnávanie sa s touto náročnou situáciou, pri čom každý z členov rodiny to prežíva a zvláda iným spôsobom. Celý dej je veľmi ľudský a familiárny, pri čom vcholí zmierením jednotlivých členov navzájom, ale aj so stratou milovanej osoby. Netvrdím, že veľdielo, ale je tu určitá iskra a sympatia, ktorá diváka nenechá chladným. (11.01.2018)

Nový film Michaela Winterbottoma se odehrává, jak již název napovídá, v italském Janově, přičemž pravděpodobně ne zcela náhodou svým stylem odkazuje právě k italskému neorealismu. Některá z děl Winterbottomovy filmografie obsahují pseudodokumentární prvky, což je nejvíce patrné v Devíti písních, a pokud se nejedná o žánrově vyhraněnější díla (např. neo-noir Vrah ve mně nebo sci-fi Code 46), zaujímá v nich realismus výsadní postavení. Genova se odehrává ve striktně autentických lokacích, kulisy všedně pojatého dramatu tvoří skutečné životem pulsující město a s odhlédnutím od jednoho duchovního (či zvýrazněného psychologického – záleží na úhlu pohledu) prvku – zjevující se mrtvé matky – působí celé vyprávění naprosto uvěřitelně. Z narativního hlediska se jedná o film vyprázdněný, chybí mu nosná dějová linka a místo toho jsme konfrontování s drobnokresbou všedního života rodiny v ne zcela všední výchozí situaci. Z tohoto důvodu se mnohým divákům může zdát, že Genova je prakticky „o ničem“ a „nic se v ní neděje“. Síla tohoto filmu tkví právě v oné všednosti, postavy v ní nejsou konfrontovány s nějakým dějovým konstruktem, veškeré dění plyne ve své přirozenosti, neexistuje začátek jasně a systematicky uvádějící charaktery na scénu a samotný film končí v nedořečenosti – jako bychom místo uceleného příběhu sledovali jakýsi výřez z opravdového života. Tento přístup jasně nabádá diváka k uvědomění si, že postavy měly nějaký život před děním ve filmu – život, který končí hned v jeho úvodních minutách – a taktéž, že zároveň se skončením onoho filmu nekončí osudy postav. Ve výsledku pak film působí přirozeněji a uvěřitelněji, ale, jak již bylo řečeno, vyskytuje se tu onen ne zcela realistický prvek, který je však součásti vykreslení psychologického rozpoložení jedné z postav a taktéž představuje spouštěč dramatických situací. _____ Genova je z vizuálního hlediska velmi pohledným dílem, nikoliv však podle představ běžného diváka zvyklého na ladnost, vizuální čistotu a výraznou stylizaci hollywoodských trháků. Winterbottom spolu s Michaelem Mannem patří mezi nemnoho filmařů, kteří dokonale pracují s ruční digitální kamerou a nakládají s její živou a světelně velmi citlivou optikou s obrovskou pečlivostí a citem. Vše je natáčeno v přirozeném světle a kamera je neustále v pohybu s postavami, což opět zvyšuje dojem realističnosti. _____ Vyzdvihnout si zaslouží i herečtí představitelé v čele s civilním Colinem Firthem a soustředěnou Catherine Keener. Překvapivě vynikající výkony na profesionální úrovni předvedlo i holčičí duo ztvárňující Firthovy osiřelé dcery – i velmi vyhrocené situace zvládají s elegancí ostříleného profesionála. _____ Po Síle srdce s Angelinou Jolie představuje Genova další logický krok ve Winterbottomově filmografii a troufám si tvrdit, že to, co začalo s Umbertem D, Rosselliniho válečnou trilogií a Zloději kol, našlo své pokračovatele právě ve výše jmenovaných filmech. (03.11.2010)

Jednoduchý príbeh o trágedii v rodine. Vo filme sa však nesnažia ísť niejak do hĺbky, nebodaj riešiť problémy od základu. Sú naznačované iba v náznakoch, poprípade zostávajú na povrchu. A samotný dej plynie len tak svojským tempom niečo ako "bezvetrie".Ale po zhliadnutí Spálených mostov sa mi v myšlienkách vracajú len tri ("nádherné") scény: úvodná-keď deti hádajú farbu auta, pohreb vs guľovačka a scéna na diaľnici keď sa Mary snaží prejsť cez dialicu na druhú stranu aby dobehla svoju mamičku. (05.02.2009)