Kdyby...

Fiktivní dokument o tom co by se možná stalo, kdyby jsme se rozhodli bránit, místo podvolení se Mnichovské dohodě a následnému odsunu z pohraničí. Vzpomínka na všechny, kteří chtěli bránit svou vlast a věřili v naší svobodu. Spousta zajímavých archivních záběrů. Dokument, který osloví především fanoušky II. světové války, československého opevnění a pamětníky. 60 % (17.10.2013)

Po jedné z mých četných návštěv našich pohraničních opevnění se ve mně opakovaně vzbouzely otázky, jak by naše pevnosti asi obstály v boji při obraně naší země. Částečnou odpověď přináší tento fiktivní dokument, který zároveň ukazuje, jak bychom pravděpodobně dopadli, kdybychom se nepodřídili mnichovskému diktátu a postavili se na odpor... (13.08.2014)

Tento film je velmi nevyrovnaný, pasáže, kdy hovoří pamětníci a fiktivní rozhlas, jsou skvělé, v mnoha případech dojemné. Pasáže, kdy je divák nucen sledovat střelbu, aniž by bylo jasné, kdo a kam střílí, aniž by byl zřejmý výsledek, jsou k uzoufání nudné. Stejnou otázku jako autor si klade již několikátá generace, jeho odpověď mu nezazlívám, neb ji považuji za velmi pravděpodobnou minimálně z pohledu toho, jak by se k nám zachovaly ostatní státy. Rozhodně to není tak špatné, jak se zde mnozí rozohňují. Kdyby to natočila BBC, možná by to mělo hezčí barvy, úžasné efekty a skvělé herecké výkony. Ale ten kus autentické národní hrdosti by tam prostě nikdy být nemohl. Poslední dobou sílí móda plivání na vše české, děkuji panu Najbrotvi, že udělal opak. A za to musím dát filmu o hvězdičku víc. (15.11.2013)

Neměl jsem nikdy v úmyslu komentovat dokumentární pořady, to zde považujme za výjimku. Když jsem si jako kluk v roce 1968 nahrál desku Vanilla Fudge „The Beat Goes On“, poprvé jsem uslyšel slavný projevem premiéra Nevilla Chamberlaina (nadarmo se mu neříkalo Chamberlejno – anglicky Chambershit): "This morning I had another talk with the German Chancellor, Herr Hitler, and here is the paper which bears his name upon it as well as mine… We regard the agreement signed last night, and the Anglo-German Naval Agreement, as symbolic of the desire of our two peoples never to go to war with one another again." Na desce hudebníci opakují motiv „never to go to war with one another again (nikdy nepůjdeme do války proti sobě)“ a vyjmenovávají zničená a obsazená hlavní města dobytých zemí. Během doby jsem se stal probenešovcem a jeho řešení mnichovské krize považoval za správné. V dokumentu byly úvahy, kterými se jistě obíral i prezident Beneš: zrada Anglie (politika Francie byla na Anglii až příliš závislá) byla totální a neodvolatelná, odsouzení ČSR jako „agresora“, brutalita německých vojenských složek a především SS (vraždy zajatců, vypálené vesnice, města srovnaná se zemí), jednota a loajalita nepřítele na základě „morální převahy“ a „rasové nadřazenosti“ atd.). Dokument byl napínavý a měl spád (vyzdvihuji představení velitelů obrany ČSR a jejich hlášení) a hlavně odpovídal mé vizi nepřijetí mnichovské kapitulace. Další viz Djkoma. (16.03.2014)

"Tak za takovou spojeneckou pomoc pěkně děkujeme!" Závěr dokumentu uvádí, že se jedná o pokus o odpověď a skromnost je sympaticky na místě, protože o nic přelomového nejde, nejlepší výkon podává hlas, mluvící z radia. Ale je to jedna z pravděpodobných variant, byť zrovna tento pohled nesdílím. Ale jako člověku, zajímajícímu se o militarismus, vojenství a 2. světovou válku, se mi celkem líbilo. Sám jsem zastánce názoru, že jsme se měli bránit, ale nevěřím tomu, že by Hitler zaútočil okamžitě a plnou silou už v roce 38. Určitě by se pokoušel na nás zatlačit přes naše spojence, kde věřím, že by se na nás nejspíš vykašlali a v okamžiku vyhlášení úplné mobilisace by se naopak stáhl, dokud by neměl jistotu, že to ostatní národy, proti kterým v té době ještě bojovat nechtěl, neschválili...a do té doby bychom dokázali mnohé...jak s našimi obrannými liniemi, tak především s našimi špičkovými vojáky a letci... (16.03.2014)